Zajímá nás
David Ondráčka: Městské firmy jako krmelce hladových kamarádů politiků. Změňme to
Společnosti vlastněné městy a jejich efektivita zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života lidí. Zajišťují ve městech klíčové služby, hromadnou dopravu, vodu, teplo, osvětlení ulic, opravy cest a chodníků, svoz odpadků a mnohem víc. Ale systémový způsob jejich řízení (corporate governance) se vyčerpal a nefunguje. Důraz na zásadní roli dozorčí rady se v českých komunálních podmínkách zvrhl v orgie neodpovědnosti, alibismu a špatného managementu.
Firmy reálně vlastnicky nikdo neřídí, nemají zadání od majitele (města), jedou samospádem. Za fungování a hospodaření městských firem neručí prakticky nikdo. Strategické projekty drhnou, operativu si řídí management, který primárně drží pozice (obvykle docela lukrativní) přes ovládnutí odborářů v dozorčích radách. Rád bych otevřel debatu nad tím, jak změnit motivace, odpovědnosti a povinnosti představenstev, dozorčích rad a majitelů, aby městské firmy nebyly pořád ony krmelce pro hladové politické srnky a jejich kamarády.
Pro kontext, městských firem máme celkově po republice několik set a radnice v nich mají pod sebou stovky miliard aktiv, obrovský majetek. Jsou místně významní zaměstnavatelé, pracují s obřími dotacemi, zadávají tisíce zakázek. Dopravní podniky, vodárny, teplárny, technické správy komunikací, správy bytových fondů, podíly ve sportovních klubech (vlastnictví hal a stadiónů), nemocnice a zdravotnická zařízení, někde i hotely nebo ubytovací zařízení – to všechno města po republice vlastní.
Model corporate governance se vyčerpal
V městských firmách máme většinou tzv. německý model řízení korporací, kdy zásadní postavení mají dozorčí rady. Ty nejen dozorují, ale také vybírají top management, představenstvo a schvalují i manažersky většinu větších obchodů a zakázek. Tento model se vyčerpal, nebo přesněji řečeno v českých podmínkách jsme ho klasicky uhnětli, aby vyhovoval dílčím zájmům konkrétních lidí.
Pokud je management firem trochu při smyslech a hraje to chytře, tak rychle a účinně získá prakticky neotřesitelnou pozici. Ze zákona je třetina členů dozorčí rady volena z řad odborářů. A ty si každý manažer dokáže jednoduše omotat kolem prstu a získat na svou stranu. Zbytek dozorčí rady pak nominují politické strany v koalici (3-5 stran), každá pošle někoho, a třeba dají nějaké místo i opozici. Ale tato část dozorčí rady se téměř nikdy většinově neshodne, drží se v šachu, jsou to političtí soupeři. A tak je představenstvo úplně v klidu, třetinu odborářů mají a zbytek se nedohodne na většině.
Když se někdo stane členem dozorčí rady městské firmy, co tam chudák má dělat? Většina to pojme tak, že přijdou jednou za měsíc nebo za dva na chlebíčky a dostane za to měsíčně svých 20 tisíc. Členové mají velmi dílčí informace o detailech jednotlivých zakázek a transakcí, prakticky jen ty, co jim předloží představenstvo, které tam má silnou informační výhodu. Když se někteří odvážní jedinci v dozorčí radě začnou ptát, obvykle čelí buď výsměchu, anebo dokonce nevybíravým útokům. Mnohé takové hrdinství přestane bavit.
Hloubkový audit zakázek v pražském dopravím podniku (DPP) kvůli korupční kauze Dozimetr udělá za šest milionů korun bez DPH německá firma StoneTurn Group. Vyplývá to z dokumentu, který v pondělí projednali radní. Už dříve město vybralo firmu pro audit na prověření zakázek souvisejících s firmou Xanthus Servisní. Audity čekají i další pražské městské firmy.
Hloubkový audit v DPP udělá německá firma. Prahu to bude stát šest milionů
Zprávy z firem
Iluze výkonu vlastnictví přes valnou hromadu
Výkon vlastnictví se u 100% městy vlastněných firem probíhá přes radu města, která obvykle jednou za rok udělá své jednání jako valnou hromadu, může vyměnit členy dozorčí rady. A měla by dát strategické zadání, co má firma dosáhnout. Ale to je v praxi naprostá iluze, městští konšelé to neumí naformulovat. Takže to obvykle skončí zadáním typu, ať služby jedou (tramvaje, voda, teplo, světlo), ať nejsou hlavně nějaké průšvihy a hlavně ať můžeme upíchnout do dozorčí rady pár spolustraníků, a ideálně i zaměstnat nějaké lidi, co teď nemají placenou politickou funkci. Firmy mají obvykle řadu svých dceřiných společností (a ty mají své dozorčí rady), tak se tam dá najít spousta míst, a schovat je tam, nikdo se pořádně nedozví, že tam jsou zaměstnaní a reálně nic nedělají.
Pražské příklady
Příkladů jsou stovky z každého většího města a otázek je milión. Zmíním dva dílčí z Prahy, třeba Pražské služby, které už 20 let vede Patrik Roman (bratr ve své době všemocného Martina z ČEZ), který je schopen přežít jakéhokoliv primátora nebo změnu politických garnitur. Jak je takové kouzlo možné? Nebo že šéf Dopravního podniku (dramaticky největší městské firmy v zemi), ročně dotované městech téměř 20 miliardami, je i po kauze Dozimetr pořád Witowski, a nikdo s ním nehne. Nebo že třeba Pražské plynárenské (obchodník s plynem a elektřinou vlastněné Prahou) sice uteklo spousta klientů a město to evidentně netrápí. Ale tato firma zase má svou vlastní galerii (Smečky). Proč a jak to souvisí s obchodem s plynem a elektřinou?
Pražští radní schválili zakázku za 50 milionů korun pro firmu Total Service, za kterou stojí podle evidence skutečných majitelů Václav Novák obviněný ve druhé větvi kauzy Dozimetr, uvedl to server Seznam Zprávy s tím, že podle vyšetřovatelů Novák prostřednictvím Total Service uplácel bývalého náměstka Všeobecné zdravotní pojišťovny Tomáše Knížka, což Novák odmítl. Podle radního Prahy pro IT Daniela Mazura (Piráti) firma splnila všechny náležitosti tendru a podle zákona ji město muselo zakázku dát. 
Pražští radní přihráli padesátimilionovou zakázku obviněnému v kauze Dozimetr
Politika
Audity jako fíkový list
Městské firmy jsou taky zdrojem častých podezření a skandálů. Pokud přijde policie a začne zatýkat, pak je obvyklá politická odpověď, necháme udělat audity, nekompromisně. Provedeme audit, bychom zjistili, jestli ti minulí kradli nebo jak to celé vlastně bylo. Velká otázka je, jestli tyto audity nejsou jen fíkový list a vyhozené peníze. Co mohou skutečně zjistit? Zastupitelé a radní mají odpovídat, co na své úrovni dělají, aby se aspoň o krůček fungování městských společností a správa komunálního majetku zlepšovala.
Co s tím, jak to řídit a hlídat, ať nám to celé nezvlčí
To je klíčová, ale složitá věc. Pro mě by bylo ideální změnit corporate governance k větší přímé odpovědnosti managementu (namítnete že už dnes přece ručí osobním majetkem), ale aby se prostě neschovávali za dozorčí radu. Zodpovědný radní města nebo starosta, ať si vybere svého CEO a ten svůj tým. Možná s i přestaňme hrát na výběrová řízení a schovávat se za ně. V realitě to je většinou šaškárna, předem domluvené divadlo. Ať je odpovědnost přímá, politik získal ve volbách mandát, ať vybere management a když ten nebude fungovat, je to přímá odpovědnost politika, nemůže se na nikoho vymlouvat.
Proběhly nám komunální volby, ustavila se nová zastupitelstva měst. Postupně se koaličně domlouvají rady měst, známe už většinu starostů, primátorů a radních. Teď nastává jeden z klíčových úkolů komunálních politiků, dobře nastavit a kontrolovat městské firmy.
David Ondráčka: Městské firmy. Tak o ty se hraje na radnicích především
Názory
Dozorčí rady nemají schvalovat každou významnější investici nebo nákup. Mají být z definice dozorčí, dohlížet a kontrolovat. To celé se musí zakomponovat i do práce úředníků na magistrátech, na odborech majetku, investic, financí, ekonomickém a právním, protože to spolu souvisí. Všechny dopravní podniky jsou po republice masivně dotované z městských dotací. A jak to skloubit s dohledem politickým přes zastupitelstvo, jeho výbory (hlavně kontrolní, finanční) a komise, které si zřizuje.
Samozřejmě to samo o sobě není reforma corporate governance, ta je mnohem širší a musí být domyšlena z řady aspektů, prakticky a účelně. Zapojme do toho zkušené ekonomy, právníky, praktiky z těchto firem, spoustu profesionálů, kteří se řízení firem, soukromých i veřejných, věnují. Smyslem tohoto komentáře je takovou odbornou a politickou debatu podnítit. Ale změňme to, takhle to dál nejde.
