Česko je zemí bezohledných pirátů silnic. Západ je pomalejší, ale bezpečnější

Česká dálnice je džungle, kde platí právo silnějšího. Přitom západní praxe rok za rokem ukazuje, že pomalejší jízda a důraznější vymáhání pravidel vedou k výrazně vyšší bezpečnosti. Za benevolenci Češi ročně platí desítkami životů navíc.

Souvisí chování řidičů s národností? Možná ano. Už několikrát jsem si empiricky potvrdil, že na západ od českých hranic je doprava klidnější. Zatímco české dálnice připomínají závodní dráhu plnou agresivních řidičů, hned v Německu si může šofér oddychnout. A čím víc se pohybuje na (severo)západ, tím je cesta uvolněnější.

Nejde jen o stav dálnic. Německé dálnice, kde mají často tři pruhy, jsou velmi komfortní a doprava je plynulá. Mění se i chování řidičů. Pochopitelně se i za hranicemi najdou závodníci, ti ale obvykle obsadí nejrychlejší pruh a další dva pruhy zbývají pro ty, co mají pomalejší auta, sledují spotřebu nebo si jen váží vlastního života. Frekvence výskytu aut hned za vaším nárazníkem nebo otravného problikávání se oproti Česku radikálně snižuje.

S Německem končí revír rychlé jízdy i neomezených limitů. Nizozemsko, Belgie, Británie nebo Irsko je už úplně jiný svět. Jezdí se tu pomaleji. Na belgických dálnicích je maximální povolená rychlost 120 kilometrů za hodinu, v Británii dokonce jen 70 mil, tedy 112 kilometrů. Cesta sice odsýpá o poznání zdlouhavěji, ale zato je skoro bez stresu. K celkovému obrázku připočítejte ještě pověstnou britskou slušnost – když Britovi vstoupíte do cesty, alespoň dvakrát se vám za vaše provinění omluví.

Karel Pučelík: Zázračný lék na zadlužené rozpočty? Ne, jen férové daně

Názory

Pokud by nadnárodní korporace platily daně tam, kde působí, „z ničeho nic“ by se v daňovém výběru globálně objevilo kolem 500 miliard dolarů. Už století svět přihlíží účetním machinacím. Nyní to však vypadá, že si vlády začínají uvědomovat, že se samy připravují o peníze, které jim mohou pomoci z dnešní svízelné situace.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Pomalejší jízda, méně mrtvých

A nejde jen o komfort, ale i o bezpečnost. Statistiky mé pozorování potvrzují. Všechny zmíněné státy mají nižší počty smrtelných nehod než Česko, které je sice lepší než východ, ale za většinou západních zemí zaostává poměrně výrazně. Pomalejší jízda přitom koreluje s nižšími počty úmrtí. Třeba „pomalí“ Britové byli v roce 2024 čtvrtí s 24 úmrtími na milion obyvatel.

Premianty hledejte – jako obvykle – ve Skandinávii. V Norsku, Švédsku, Dánsku a na Islandu. V nejlepším Norsku se na většině dálničních úseků jezdí stovkou, na většině obyčejných silnic 80, ale i přesto uvažují o snížení. K tomu zde za rychlou jízdu hrozí opravdu mastné pokuty. Za rok 2024 na tamějších silnicích zemřelo 16 lidí na milion obyvatel, ale v Oslu by rádi, aby lidé na vozovkách neumírali vůbec. Čeští řidiči si na pomalou dopravu v Norsku často stěžují, ale má prokazatelné výsledky. Pomalejší jízda je ekologičtější a bezpečnější.

V Česku na silnicích v posledních letech zemřelo 43–45 lidí na milion obyvatel, což je zhruba evropský průměr, ale skoro třikrát víc než v Norsku a téměř dvakrát tolik než v Británii. I to je důvodem, proč je naše pojetí dopravy zralé na reformu. Bezpečnost by měla být mnohem více prosazována.

Zachrání Británii daň z bohatství? Na Burnhama tlačí ekonomové i 120 (ultra)bohatých

Názory

Britský premiér Andy Burnham je otevřený velkým změnám. Hned po jeho nástupu zesílilo volání po dani z bohatství, která má podle zastánců přinést spravedlnost, efektivitu i peníze do napjatého rozpočtu. Že je třeba platit víc, urguje nového premiéra i neopomenutelná skupina milionářů.

Karel Pučelík

Přečíst článek

V Česku jsou pravidla jen na oko

Naše silnice a dálnice jsou tak trochu džungle, kde platí právo silnějšího. Levý pruh dálnic patří rychlým autům, která se často prohání rychlostmi 160 km/h či rychleji. Když do „jejich“ pruhu vjede pomalejší auto, které alespoň trochu ctí předpisy, považují piráti silnic tohoto řidiče zpravidla za idiota, který tam nemá co dělat. Co na tom, že jsou to spíše rychlá auta, která narušují plynulost provozu, ne ta pomalejší.

Rychlá a bezohledná jízda se v Česku navíc vyplácí. Oproti výše zmíněným zemím jsou tu kontroly rychlosti sporadické, a to i na rizikových úsecích. Pokuty jsou nízké a bolí jen málo, to v Norsku nebo Švédsku viník nechá majlant. Jako by v Česku byla kontrola rychlosti jen na oko, ale v praxi se tolerovalo ignorování předpisů. Rychlejší má prostě přednost.

Naše dálnice na rychlou jízdu navíc nejsou stavěné. Charakterem se blížíme spíše pomalejším dálnicím, které spoléhají na dva pruhy, takže by nám svědčil belgický, nizozemský (přes den jen 100) nebo norský model. Britové mají většinou pruhy tři, i když kolem Londýna najdete i úseky, které mají i pět – přesto jezdí pomalu. My se spokojíme se dvěma téměř všude, ale zato jezdíme výrazně rychleji. Podmínky tedy máme horší než v Británii, ale prohánět se chceme jako v Německu. Zkrátka taková pozlacená česká třetí cesta.