Nová vláda chce terminál na LNG. Nabízí se Německo nebo Polsko
Vláda Petra Fialy chce plyn i z jiných zdrojů než z Ruska. Plánuje proto získat podíl v přístavním terminálu na zkapalněný plyn. Podle expertů to nedává smysl.
Vznikající vláda v energetice dle očekávání sází na plyn coby přechodový zdroj na cestě k bezemisní energetice. Zhruba o polovinu „čistší“ komodita by měla nahradit uhlí v následujících letech především v teplárenství. Vzhledem k aktuálním nevyzpytatelným dodávkám plynu z Ruska do Evropy, kdy plyn občas teče, občas ne, nabývá však na důležitosti i otázka diverzifikace dodávek.
Budoucí kabinet chce zajištění bezpečných a stálých dodávek řešit poměrně překvapivým způsobem. Mnoho alternativ k ruskému plynu totiž není. „Vláda se bude snažit získat podíl na terminálu LNG v sousední zemi, abychom měli přístup k více zdrojům,“ uvádí se v koaliční smlouvě. Zkapalněný zemní plyn se dopravuje do evropských přístavních terminálů plynovými tankery třeba z USA.
Pokud však koaliční smlouva mluví o sousední zemi, velký výběr budoucí kabinet mít nebude. Fungující LNG terminál prezidenta Lecha Kaczyńského existuje od roku 2016 pouze v polském Svinoústí. Terminál s kapacitou pěti miliard kubíků ročně vlastní společnost Gaz-System, stoprocentně ovládaná polským státem.
>>>>>>Vše k současné energetické krizi čtěte zde<<<<<<
Vedle toho jsou v různé fázi vzniku tři terminály v Německu. Jde v zásadě o ústupek německé vlády tlaku USA. Administrativa Donalda Trumpa i Joea Bidena se ostře ohrazovala proti vzniku plynovodu Nord Stream 2, který by měl v brzké době znásobit dodávky plynu z Ruska do Německa po dně Baltského moře. Nord Stream tak obchází tranzitní země, jako je Ukrajina či Polsko.
Nejdále je asi projekt German LNG Terminal ve městě Brunsbüttel poblíž Hamburku. Stavba měla původně odstartovat loni a být dokončena příští rok, teprve letos v létě však investoři zažádali o stavební povolení. Za projektem stojí nizozemské společnosti Nederlandse Gasunie a Royal Vopak a německý Oiltanking a silně ho podporuje německá vláda. Terminál by měl mít kapacitu až osm miliard kubíků plynu ročně, což se zhruba blíží spotřebě celého Česka. Vedle Brunsbüttelu jsou v plánu ještě terminály v dolnosaských městech Wilhelmshaven a Stade. Tím však výčet možností „českého“ terminálu končí.
Jan Czudek je viceprezidentem českého Svazu průmyslu. Zároveň je deset let šéfem Třineckých železáren, což je jedna z největších českých fabrik. Koncern zaměstnává patnáct tisíc lidí a vyrábí ocel. Koleje, trubky. A další ocelové komponenty. Czudka magazín Forbes ve své nové anketě vyhodnotil jako druhého nejlepšího generálního ředitele v Česku. On sám prožil celou pracovní kariéru, přes třicet let, v jedné továrně. Pro majitele, miliardáře Tomáše Chrenka, ji přitom významně rozvinul. Nyní je pro firmu jednou z hlavních výzev energetická doktrína Green Deal. Stejně jako pro celé Česko. Jak jde dohromady výroba oceli a ekologie?
Green Deal jsme nechtěli. Ale české firmy to zvládnou, říká Chrenkův muž
Leaders
„S Německem máme lepší připojení s plynovodnou sítí, ale zase se tam terminál bude teprve stavět, takže to vyjde nastejno,“ srovnává možnosti obou zemí energetický expert Jiří Gavor ze společnosti Ena. Zároveň však považuje plány vlády za politickou proklamaci, která nebude mít reálný dopad. Není ani zřejmé, jak by měl podíl státu na zahraničním terminálu k diverzifikaci dodávek přispět. Spoluvlastnictví nijak nezaručuje, že plyn transportovaný skrze terminál do Česka dorazí.
Ceny zkapalněného plynu jsou navíc vyšší než u klasického „trubkového“ plynu. Příčinou je i vysoká poptávka v asijských zemích, která zřejmě nijak rychle neopadne. Mnoho tankerů zamířilo v posledních měsících spíše do Číny než do Evropy.
„Nedovedu si představit, jak by česká vláda přinutila české obchodníky, což jsou bez výjimky soukromé společnosti s nulovou účastí státu, aby kupovali LNG za výrazně vyšší ceny,“ míní Gavor. V obdobném duchu reagovaly i další osobnosti z plynárenské branže. S ohledem na vztahy s novou vládou se však nechtěly vyjadřovat na jméno.
Více čtěte v týdeníku Hrot
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
