Každou noc čistí místo, kde zemřely tisíce lidí. Příběh neviditelného muže z Ground Zero
Každou noc vstupuje do míst, kde zahynuly tisíce lidí, a čistí vodní nádrže památníku 11. září. Jim Maroon tuto práci dělá už čtrnáct let, přesto zůstává pro většinu návštěvníků zcela neviditelný.
Když z památníku 11. září odejdou poslední návštěvníci a proudící voda utichne, začíná směna Jima Maroona. Pět nocí v týdnu, od jedenácti večer do šesti ráno, si oblékne gumový oblek a vstoupí do jedné ze dvou obřích pamětních nádrží na místě někdejších věží Světového obchodního centra.
Tuto práci dělá už od roku 2012. Stará se tak o místo, které je současně jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí New Yorku a také místem obrovské tragédie. Jak píše Business Times, právě tato kombinace dává jeho práci mimořádnou váhu. „Tihle lidé tady přišli o své blízké,“ říká Maroon. „Vždycky chcete, aby to pro ně tady vypadalo dobře a aby si nemuseli říkat: ‚Můj manžel tady zemřel, mělo by to být krásné místo, ale tenhle chlap nedělá svou práci.‘“
Největší člověkem vytvořený vodopád v Severní Americe
Každá z nádrží zabírá přibližně čtyři tisíce metrů čtverečních a kopíruje půdorys jedné z někdejších věží. Od úrovně ulice klesá zhruba devět metrů, uprostřed pak pokračuje ještě hlubší čtvercová prohlubeň. Voda stékající po černé žule vytváří největší člověkem vytvořený vodopád v Severní Americe.
Maroon má práci přesně spočítanou. Každou nádrž musí s vysavačem projet 44krát jedním směrem a 44krát zpět. Pomáhá mu kolega s kartáčem a další pracovník obsluhující čerpadlo, většinu směny ale tráví prakticky sám.
A právě to mu vyhovuje. „Myslím, že je to jedna z výhod téhle práce. Nemusíte potkávat šéfa. Děláte si svoje. Prostě to děláte dobře a nechají vás na pokoji,“ říká.
Osobní význam
Místo má pro něj navíc osobní význam. Jeho otec pracoval ve World Trade Center a Maroon tam jako dítě trávil hodně času. Dne 11. září 2001 měl práci jen několik stovek metrů od dvojčat a právě tam mířil, když do první věže narazilo letadlo.
Pamatuje si zvuk nárazu i pohled na lidi skákající z oken vysokých pater. Při práci se ale snaží tyto vzpomínky vytěsnit. Kolem výročí útoků je to mnohem těžší, zvlášť když míjí jména obětí vyrytá kolem nádrží. „Kdybych na to myslel každý den, zlomilo by mi to srdce,“ říká.
Konflikt na Blízkém východě, který rozpoutal americký prezident Donald Trump, zřejmě hned tak neskončí a i v Bílém domě se začíná šuškat, že by mohl trvat déle než Trumpův současný mandát. Navzdory nemalým nákladům války, růstu cen ropy a zhoršujícím se vyhlídkám republikánů před volbami do Kongresu má Trump jasno: „Kdybych to měl udělat znovu, udělal bych přesně to samé,“ uvedl pro Fox News.
„Kdybych to měl udělat znovu, udělal bych přesně to samé.“ Trump války s Íránem nelituje
Politika
Mince, fotoaparát i živá želva
Jeho každodenní práce je přitom mnohem prozaičtější. Z vody odstraňuje listí, nečistoty a řasy. Občas narazí i na mince, plechovky, dětské hračky nebo fotoaparát. Jednou našel dokonce želvu velkou jako krabička na oběd. Zaměstnanci památníku jí našli místo v kancelářích a pojmenovali ji Lucky. „Ta nás nejspíš všechny přežije,“ říká Maroon.
Nejtěžší část jeho práce podle něj není fyzická námaha, ale monotónnost. Tam a zpět, noc co noc, rok za rokem. „Nejde o to, když tu nádrž čistíte poprvé. Jde o to, když to děláte po tisící,“ říká. „Je to jako Na Hromnice o den více.“
Po čtrnácti letech ale neplánuje skončit. „Nevím, jestli jsem loajální, vytrvalý, nebo tvrdohlavý. Proto jsem tady i po čtrnácti letech. A neplánuju odejít, dokud mi tělo nezačne vypovídat službu.“
Když ráno do nádrží začne dopadat první slunce, Maroon svlékne gumový oblek a zamíří domů na Staten Island. Za dvě hodiny se prostor znovu zaplní lidmi. Tisíce návštěvníků jeho práci uvidí, ale jeho samotného ne.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
