Spotřeba biomasy v Česku roste. Teplárny jí postupně nahrazují uhlí i část plynu
Odklon od uhlí, kolísání cen zemního plynu a hledání dostupných domácích zdrojů zvyšují zájem českých tepláren a průmyslových podniků o biomasu. Podle společnosti ResInvest Commodities její spotřeba v Česku za posledních pět let vzrostla o více než 20 procent a do roku 2030 by mohla být přibližně dvojnásobná ve srovnání s rokem 2020. Další rozvoj však bude záviset především na dostupnosti paliva a stabilitě dodavatelských řetězců.
Biomasa se v české energetice stále častěji využívá jako náhrada uhlí a v některých provozech také zemního plynu. Zájem o ni podporuje postupná transformace teplárenství, kolísání cen fosilních paliv i snaha provozovatelů omezit náklady spojené s emisními povolenkami.
Podle společnosti ResInvest Commodities vzrostla spotřeba biomasy v České republice během posledních pěti let o více než 20 procent. Do roku 2030 by se proti roku 2020 mohla přibližně zdvojnásobit. Růst má souviset zejména s projekty kombinované výroby elektřiny a tepla a s přestavbou zdrojů, které dosud využívaly uhlí.
Biomasa ovšem neslouží pouze energetice. Dřevní suroviny využívá také stavebnictví, nábytkářství, papírenský průmysl a další odvětví. S rostoucí poptávkou proto zesiluje potřeba hospodárně nakládat s dostupným dřevem a přednostně energeticky využívat především zbytky, odpadní dřevo a materiál, který nemá vhodnější průmyslové uplatnění.
„Biomasa se stává důležitou součástí energetické bezpečnosti. Na rozdíl od zemního plynu jde převážně o lokálně dostupné palivo, které lze poměrně jednoduše skladovat. Provozovatelé energetických zdrojů si tak mohou vytvářet zásoby přímo v místě spotřeby a snižovat svou závislost na krátkodobých cenových výkyvech na mezinárodních trzích,“ říká Rostislav Krempaský, ředitel obchodu s biomasou společnosti ResInvest Commodities.
Výrobu lze řídit podle spotřeby
Jednou z vlastností biomasy je možnost řídit výrobu tepla a elektřiny podle aktuální poptávky. Na rozdíl od solárních a větrných zdrojů není samotná výroba přímo závislá na momentálním počasí. Palivo lze skladovat a postupně dávkovat do kotlů podle potřeb provozu.
Pro část tepláren může být výhodou také využití již existujících areálů, rozvodů tepla, skladovacích ploch a dopravní infrastruktury. Přechod na biomasu však obvykle vyžaduje úpravu kotlů, vybudování příjmu a třídění paliva, skladovacích prostor i nových dopravníků.
Ekonomická výhodnost závisí na konkrétním provozu. Rozhodující je cena a kvalita paliva, jeho vlhkost, vzdálenost dodavatelů, náklady na dopravu, účinnost zařízení a schopnost zajistit dodávky na několik let dopředu. Významnou položkou jsou také ceny emisních povolenek, které zatěžují provoz uhelných a plynových zdrojů.
Teplárenský sektor čeká nízkouhlíková transformace k roku 2030. V připravovaných fondech jsou zatím vyčleněny desítky miliard. Konečná částka veřejné podpory ale zatím není jasně stanovena. Teplárenské sdružení odhaduje potřebnou částku k celkové transformaci na 100 miliard korun. Tímto tempem teplárny ekologické závazky nestihnou, píše ve svém komentáři Lubomír Kuchynka, ředitel AC Heating. 
Nízkouhlíkové teplárenství v Česku je v nedohlednu. Závazky k EU Česko asi opět nestihne
Názory
„Přechod na biomasu dává největší smysl tam, kde existuje stabilní lokální zdroj paliva, vhodná energetická infrastruktura a dlouhodobá spotřeba tepla. Typickým příkladem jsou městské teplárny, průmyslové areály nebo provozy, které potřebují teplo a elektřinu vyrábět nepřetržitě,“ doplňuje Krempaský.
Plzeň využívá štěpku pro výrobu tepla i elektřiny
Mezi větší české provozy využívající biomasu patří Plzeňská teplárenská. Její biomasový blok spaluje nekontaminovanou dřevní štěpku a vyrábí současně teplo i elektřinu. Teplo směřuje do městské sítě, zatímco pára pohání turbosoustrojí pro výrobu elektrické energie.
Podnik využívá štěpku také ve fluidním kotli, který byl upraven pro její spoluspalování s uhlím a umožňuje provoz i s vysokým podílem biomasy. Plzeňský příklad ukazuje využití biomasy ve větším systému centrálního zásobování teplem, kde může doplňovat další zdroje včetně energetického využití komunálního odpadu.
Hodonín přešel od spoluspalování k biomase
Delší zkušenost s biomasou má také elektrárna v Hodoníně. První větší zkoušky spoluspalování biomasy s lignitem se zde uskutečnily už na přelomu tisíciletí. Provoz postupně vyzkoušel otruby, lesní štěpku i produkty ze zpracování dřeva.
V dalších letech byly upraveny fluidní kotle, zásobníky a systémy příjmu paliva. Podle informací ČEZ je dnes biomasa v běžném režimu hodonínského provozu jediným palivem. Zdroj vedle elektřiny vyrábí teplo pro Hodonín a dodává je rovněž do slovenského města Holíč.
Biomasa se ve zdrojích ČEZ využívala také v Poříčí u Trutnova. Přechod na samostatné spalování si tam vyžádal nové příjmové místo s třídičem, pásovou dopravu, zásobník, dávkovací zařízení i úpravy spalovací komory kotle. Jde o příklad toho, že změna paliva není pouze výměnou vstupní suroviny, ale obvykle představuje zásah do celého provozního řetězce.
V Jindřichově Hradci se zpracovává sláma a seno
Biomasa nemusí mít pouze podobu dřevní štěpky. Energetické centrum v Jindřichově Hradci využívá balíky obilné a řepkové slámy a také seno. Biomasový kotel zde nahradil původní mazutové kotle a vyrábí elektřinu i teplo pro místní odběratele.
Součástí areálu je uzavřená hala pro skladování paliva. Provoz tak ukazuje možnost energetického využití zemědělských zbytků, jejichž spalovací vlastnosti, manipulace i nároky na skladování se od dřevní štěpky liší.
Brno používá štěpku z městských lesů
Menší lokální model představují Teplárny Brno. V jednom ze svých zdrojů využívají dřevní štěpku pocházející z lesů vlastněných městem. První štěpkovou kotelnu podnik uvedl do provozu v městské části Bystrc.
Výhodou takového řešení je krátká vazba mezi producentem suroviny a jejím energetickým využitím. Zároveň ale ukazuje omezení lokálních projektů: dostupné množství paliva musí odpovídat dlouhodobé spotřebě zdroje a možnostem okolních lesů.
Strakonice nahradily uhlí dřevní štěpkou
Příkladem rozsáhlejší změny palivové základny je Teplárna Strakonice. Ještě v roce 2018 podle podkladů společnosti spalovala přibližně 90 tisíc tun uhlí ročně. V současnosti je její výroba založena převážně na biomase, zejména dřevní štěpce.
Podnik se zaměřuje na dodávky od místních a regionálních producentů. Právě vzdálenost dodavatelů je pro ekonomiku biomasy podstatná, protože přeprava objemného paliva s relativně nízkou energetickou hustotou může výrazně ovlivnit výsledné náklady.
„Příklad Strakonic ukazuje, že odklon od uhlí nemusí znamenat přechod k méně stabilní výrobě závislé na počasí. Biomasa umožňuje zachovat řiditelnou výrobu tepla a současně využívat palivo pocházející převážně z regionálních zdrojů,“ uvádí Krempaský.
Další růst může zvýšit tlak na dostupné palivo
Podle ResInvest Commodities by se spotřeba biomasy mohla do roku 2030 proti roku 2020 přibližně zdvojnásobit. Největší část nově vznikající poptávky má připadat na teplárny, které budou v příštích letech nahrazovat uhlí jinými zdroji.
"Tempo růstu bude záviset na cenách plynu a emisních povolenek, rychlosti přestaveb jednotlivých provozů a dostupnosti dřevní hmoty. Významnou roli bude mít také konkurence mezi energetikou a průmyslovými odvětvími, která dřevo využívají jako výrobní surovinu," dodává manažer.
Nové projekty tak budou potřebovat nejen vhodnou technologii, ale také dlouhodobé dodavatelské smlouvy, přesné plánování spotřeby a širší okruh dodavatelů. Bez dostatečně zajištěného paliva může být provoz vystaven výkyvům cen a problémům s dostupností štěpky nebo dalších druhů biomasy.
V Ústeckém kraji se vyrobí nejvíc elektřiny ze všech českých a moravských krajů. Poráží dokonce i kraje, v nichž jsou jaderné elektrárny. Podíl hnědého uhlí na vyrobené elektřině tak dál roste.
Hnědé uhlí dál vévodí energiím v Ústeckém kraji. Jeho podíl dokonce vzrostl
Zprávy z firem
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
