Svátek práce bývá mylně označován za komunistický svátek. Najdou se dokonce tací, kteří by jej zrušili. To by však byla chyba. Místo mávátek v nadcházejících letech bude mít cenu opět si připomínat, jak důležitou roli v životě lidí práce hraje. Bude jí totiž méně a méně. Jaký to bude mít dopad na lidské vědomosti, znalosti a dovednosti?
Vláda hledá peníze na zalátování děravého státního rozpočtu. A jednotlivé strany se předhánějí v nápadech, kde by bylo možné zdroje najít. Jednou z cest by údajně mohlo být zvýšení základní sazby daně z přidané hodnoty z 21 na 23 procent. Co by v nějakých dobách snad i mohlo mít smysl, přichází v časech, kdy by tím vláda docílila jediného: vlastní zkázy. Podobně jako se to stalo Nečasově vládě poté, co zvýšila DPH a do půl roku šla s ostudou od válu.
Česká národní banka dnes rozhodne o svých úrokových sazbách. Tlaky na růst sazeb v posledních týdnech kvůli hrozící bankovní krizi opadly. Přesto existuje možnost, že právě nyní ČNB sazby zvedne. Důvody? Relativně vysoké nárůsty mezd v prvních měsících roku a skutečnost, že jádrová inflace zpomalila pokles.
Českou politickou scénou hýbe skandál ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Ten údajně měl dát šéfovi Úřadu práce Viktoru Najmonovi nabídku, kterou nešlo odmítnout. Buďto přistoupí na dohodu a odejde s pořádným padákem, nebo bude propuštěn s ostudou a dostane špatné hodnocení. Najmon si údajnou schůzku, při níž měl tuto nabídku dostat, nahrál. A nyní kvůli této nahrávce chce zejména opoziční hnutí ANO hlavu ministra Jurečky. Ten přitom naplnil vizi šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, protože chtěl ministerstvo řídit jako firmu.
Stále více kritických hlasů se ozývá na konto historické dohody o záchraně švýcarské banky Credit Suisse. Tu po horečnatých jednáních převezme konkurentka UBS. A zdánlivě se jede dál. Jeden detail dohody je však natolik šokující a pobuřující, že může zadělat na reputační riziko celému bankovnímu sektoru. Držitelé dluhopisů banky Credit Suisse totiž byli z dealu vyškrtnutí. A to se nemělo stát.
Umělá inteligence se stále hlasitěji hlásí o slovo. Tedy přesněji: lidé hrající si s programem ChatGPT nyní již vlastněným Microsoftem stále častěji zaplavují veřejný prostor produkty jejich hrátek s umělou inteligencí. Spolu s tím se údajně rozjíždí debata, které profese tento nebo nějaký podobný program nahradí. My novináři jsme údajně první na ráně. Tak hned na začátku můžeme začít s tím, že to ani náhodou. Text je aktualizován po námitkách odborné komunity, že ChatGPT je naprogramován se znalostmi do roku 2021 a na otázku autora tedy nemohl odpovědět.
Bývalý armádní generál Petr Pavel se stal dalším prezidentem České republiky. Po splnění slavnostního slibu se ujme nejvyššího úřadu v zemi po Miloši Zemanovi. Zrekapitulujme, že Petra Pavla do úřadu vynesly hlasy 3,4 milionu voličů. Naopak druhého kandidáta podpořilo 2,4 milionu lidí. Stát se prezidentem 10,7 milionu lidí je první a nejdůležitější úkol pro Petra Pavla, který ještě před inaugurací objížděl regiony, které mu nebyly příliš nakloněny. Není to však zdaleka úkol jediný. Tady jsou klíčové úkoly, které budou za pět let rozhodovat o tom, jestli Petr Pavel byl dobrým lídrem této země, nebo jej čeká upadnutí v zapomnění.
Komentář Stanislava Šulce s titulkem Proč Fialova vláda za sebou nechává jen poražené? vyvolal sérii čtenářských reakcí. Vybíráme dvojici reprezentativních názorů čtenářů. Reakce zveřejňujeme bez redakčních zásahů jen po běžné jazykové korektuře.
Jak výrazně se vládnutí Andreje Babiše podepsalo na České republice, posoudí až historie. Totéž ostatně platí i pro současný kabinet Petra Fialy. Jednu věc lze ale soudit již nyní. A to jsou dojmy běžných lidí. A tady je jeden obří rozdíl, který nyní se změnou valorizačního vzorce opět nabyl obřích rozměrů. Zatímco za Babiše nebylo sice líp, většina lidí se přesto cítila jako vítězi. To Fialův kabinet za sebou nechává jen poražené.
Více než 40letá zkušenost s centrálně plánovanou ekonomikou a následná liberalizace všeho v myslích Čechů vytvořila z myšlenky státního plánování cosi odporného, nesmyslného a špatného. A to i tam, kde by to mělo smysl, například ve školství. Ukazuje se to téměř na všem od nedostatku kapacit ve školkách u velkých měst po nedostatek kantorů. Nyní se to projeví na plné čáře v situaci, kdy na střední školy má přijít rekordní počet potomků silných ročníků takzvaných Husákových dětí.
Jestli uplynulých 12 měsíců něco ukázalo, tak zejména neschopnost předpovídat jakýkoli další vývoj válečného konfliktu. A platí to napříč odborností i ideologiemi, kterým věříme. Čím to je? Svou roli v tom hrají sociální sítě, které jsme si zvykli používat pro utvrzování ve vlastním přesvědčení. Ukazuje se však, že co funguje v běžném životě, tváří v tvář válečnému chaosu selhává na plné čáře.
