Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabídne několik ukázek. V první se Ondráčka věnuje největší kauze minulé vlády před problémem s bitcoiny, tedy Dozimetru.
Po mimořádném zdražování posledních let se vývoj cen základních komunálních služeb v České republice postupně stabilizuje. Vodné, stočné i teplo sice nadále mírně rostou, tempo zdražování však výrazně zpomalilo a pohybuje se většinou jen v řádu jednotek procent. Důvodem jsou doznívající inflace a snaha dodavatelů nezdražovat nad rámec nutných nákladů.
Česká ekonomika si v příštím roce udrží rychlý růst, když se hrubý domácí produkt (HDP) zvýší o dvě až 2,5 procenta. Inflace se dál přiblíží k dvouprocentnímu cíli České národní banky (ČNB). Růst nominálních mezd překoná tempo růstu spotřebitelských cen, zvýší se tedy i reálné příjmy domácností. Nezaměstnanost mírně vzroste, přesto bude nadále patřit mezi nejnižší v Evropské unii. Vyplývá to z výsledků pravidelného průzkumu ministerstva financí na základě prognóz 15 tuzemských odborných institucí a odhadů analytiků.
S koncem roku 2025 skončí také první čtvrtina 21. století. Na konci toho předchozího se od něho očekávala řada změn. A to se naplnilo více než vrchovatě. Světy let 1999 a 2025 jsou natolik odlišné, že bychom mohli mluvit i o příslovečném evolučním skoku. K lepšímu? V některých ohledech jistě ano, v některých nejspíš zatím ne. Zpravodajský portál newstream.cz připravil seriál zachycující proměny v nejrůznějších oblastech našich životů. Co se dozvíte?
Na počátku století panovalo období opoziční smlouvy. Byla to smlouva o „vytvoření stabilního prostředí v Česku“ mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Tito dva političtí matadoři byli v té době na vrcholu. Klaus za sebou měl několik let jako premiér, Zeman právě premiérem byl.
Dovolávat se pojetí moci prezidenta z dob, kdy ho volila sněmovna, je směšné, anachronické. a hlavně svým způsobem nedemokratické. Prezident je politik, píše v komentáři Jan Frank.
Řídit stát jako firmu. Tak znělo heslo, se kterým Andrej Babiš vstoupil do politiky a s nímž zválcoval celý polistopadový politický establishment. Ačkoli s touto frází už tolik neoperuje, v podstatě s ní pořád myšlenkově pracuje. A stejně tak třeba Donald Trump v Americe. Přitom to je nesmysl, jak nejnověji ve svém komentáři pro Lidovky potvrdil i exprezident Václav Klaus. A tím se vydal poměrně brzy „pomáhat“ Andreji Babišovi v řízení země.
Rudolf Ovčaří (na snímku vpravo) by chtěl být šedou eminencí. Patrně jí i je. Miliardář, muž ze staré školy. Vlastně muž čert ví odkud, své soukromí vede v tajnosti. V devadesátkách, už to mluví za vše, se podílel na privatizaci Třineckých železáren, ovládl Českou zbrojovku. Trošku mu jeho soukromí narušil Miloš Zeman, když mu zcela veřejně dal 28. října roku 2019 medaili za zásluhy prvního stupně v oblasti hospodářské.
Česko podlehlo mýtu, že firmu jako Agrofert lze vložit do slepého fondu. Ne, možné to není; ani v ČR, ani v USA, kde se to nezdařilo prezidentu Carterovi a Trump už na to zcela rezignoval.
V roce 2026 budou komunální volby a hlavně v Praze je to docela otevřené. Praha má rozpočet přes sto miliard, je metropolí se zásadním politickým výtlakem a vlivem, a přesto to nikdo nechce řídit, nebo kandidáti na primátora a radní minimálně váhají. Ukazuje se, jak je pražská komunální (magistrátní) politika podivně zaseklá, prakticky neřiditelná. A Mariánské náměstí nemá přezdívku Mafiánské jen náhodou.
České Vánoce jsou svátky hojnosti. Přitom téměř polovina domácností si na Vánoce připraví více jídla, než je schopna spotřebovat. Výsledek? Více než čtvrtina Čechů přiznává, že vánoční zbytky končí v koši.
