Evropa mění parkoviště v parky či kruháče v lázně. Praha místo toho 13 let čekala na proměnu Václaváku
Evropská města mění parkoviště v parky, bývalá letiště v desítky hektarů zeleně a dopravní plochy v místa pro lidi. Pět finalistů letošní Evropské ceny za městský veřejný prostor ukazuje, jak radikálně lze město proměnit. Praha má podobné ambice, cesta od návrhu k realizaci je ale často podstatně delší. U Václavského náměstí trvalo jen od architektonické soutěže ke stavebnímu povolení třináct let.
Veřejný prostor už dávno není jen to, co ve městě zbude mezi domy, silnicemi a parkovišti. Stále častěji se z něj stává infrastruktura, která má zároveň ochlazovat město, zadržovat vodu, podporovat pěší pohyb a vytvářet místa, kde chtějí lidé skutečně trávit čas. Dobře to ukazuje letošní finálová pětice European Prize for Urban Public Space.
Do třináctého ročníku soutěže se přihlásilo 381 projektů z 38 zemí. Porota z nich vybrala 25 nejlepších a následně pět finalistů. Vítěz bude oznámen 15. října v Barceloně. Žádný z tuzemských projektů se do finálové pětice neprobojoval.
Praha má řeku, kopce, výbornou veřejnou dopravu i živou kulturu ulic. Přesto se v ní podle Marii Gaľ Tkáčové z dánského studia Gehl Architects pořád vede zásadní otázka: plánujeme město podle mapy, nebo podle toho, jak v něm lidé skutečně žijí? „Nejdřív pozorujeme a sbíráme data. Až potom začínáme skicovat,“ říká.
Urbanistka ze slavného studia Gehl: Praha má obrovskou kvalitu života. Teď ji musí promítnout i do nových čtvrtí
Reality
Pětice je přitom mimořádně různorodá. Vedle obrovských parků a několika desítek kilometrů dlouhého zeleného koridoru se do finále dostal také malý dočasný zásah uprostřed obyčejného kruhového objezdu.
Antverpy: z parkoviště městský park
Belgický Zuidpark vznikl na místě bývalých přístavních doků, které se po útlumu provozu změnily v rozsáhlou asfaltovou plochu využívanou především jako parkoviště. Dnes je na jejím místě městský park, který kombinuje zeleň, místa pro sousedský život, biodiverzitu a hospodaření s vodou. Místo, které se v létě přehřívalo a při prudkých deštích nedokázalo vodu vsakovat, tak získalo úplně jinou funkci.
Barcelona schovala dopravu níž
Plaça de les Glòries v Barceloně byla dlouho především velkým dopravním uzlem. Nová podoba místa přesouvá městskou mobilitu do nižší úrovně a povrch dává více přírodě, pěším a každodennímu životu. Vznikl tak hybrid parku a náměstí, který má fungovat také jako klimatické útočiště během horkých dnů. Princip je přitom jednoduchý: doprava z města nemusí zmizet, nemusí ale automaticky zabírat jeho nejcennější povrch.
Z kruháče veřejné lázně
Asi nejprovokativnějším finalistou jsou Round About Baths ve španělském Logroñu. Uprostřed zastaralého kruhového objezdu vznikly dočasné veřejné lázně a místo k ochlazení během extrémních veder. Projekt otočil logiku prostoru určeného automobilům a na několik dní z něj vytvořil místo setkávání v lidském měřítku.
Portugalsko propojuje čtyři města
Leça Green Corridor pracuje v úplně jiném měřítku. Zelený koridor měří 48 kilometrů, propojuje čtyři municipality a vytváří 22 hektarů lineárního veřejného prostoru. Vedle pěšího a cyklistického pohybu řeší obnovu krajiny, odolnost vůči vodě a propojení měst podél řeky Leça. Veřejný prostor se tu mění z jednoho náměstí či parku v rozsáhlou krajinnou infrastrukturu.
Z letiště 65 hektarů zeleně
V italské Vicenze zase vznikl Peace Park na místě bývalého letiště. Území o rozloze 65 hektarů dnes pracuje s přírodě blízkým hospodařením s vodou, obnovou biodiverzity a vytvářením nových míst pro rekreaci a společenský život. Technická plocha, která byla od města dlouho oddělená, tak získala úplně novou veřejnou a ekologickou funkci.
Praha také hledá nový prostor pro lidi
Ani česká metropole není v tomto směru bez ambicí. V posledních letech se mění náměstí, parky i nábřeží a stále větší roli hraje zeleň, hospodaření s dešťovou vodou nebo snaha zpřístupňovat dříve zanedbaná místa. Praha měla zastoupení také v letošním ročníku Evropské ceny za městský veřejný prostor. Přihlášeny byly dva projekty, Park U Vody z roku 2024 a Zahrady se hřbitovem. Ani jeden se ale mezi 25 vybraných realizací nedostal.
Právě Park U Vody přitom představuje podobný typ proměny, jaký je patrný u řady evropských projektů, kdy zanedbané či málo využívané území získává nový veřejný význam.
Rozdíl mezi Prahou a letošními finalisty tak nemusí spočívat v nedostatku nápadů. Slabým místem bývá spíš cesta od návrhu k hotové realizaci. Dlouhé přípravy totiž nejsou v Praze výjimkou. U Václavského náměstí například uplynulo od architektonické soutěže ke stavebnímu povolení třináct let, jeho proměna dnes už pokračuje stavebně.
Tramvaje by se měly v sobotu 5. září vrátit do úseku mezi Vinohradskou ulicí, Muzeem a I. P. Pavlova. Stavbaři tak klíčovou část rozsáhlého projektu otevřou přibližně o půl roku dříve, než předpokládal původní harmonogram. Termín ještě závisí na povolení zkušebního provozu.
OBRAZEM: Praha obnoví tramvajové spojení přes Muzeum. Linky 11 a 13 se vrátí dříve
Zprávy z firem
Praha se po desetiletích znovu vrací k výstavbě velkých městských čtvrtí. Podle architektů Jaroslava Wertiga a Borise Redčenkova z ateliéru A69 Architekti je správné, že se development přesouvá z okrajů města zpět na brownfieldy a do širšího centra. Nové čtvrti ale podle nich nemají být jen souborem domů. Potřebují ulice, náměstí, parky, různorodost a jasný vztah k charakteru Prahy.
Praha nemusí růst do nebe. Architekti vysvětlují, proč stačí stavět hustěji
Reality
Vychází jarní Realitní CLUB
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
