Evropa mění parkoviště v parky či kruháče v lázně. Praha místo toho 13 let čekala na proměnu Václaváku
Evropská města mění parkoviště v parky, bývalá letiště v desítky hektarů zeleně a dopravní plochy v místa pro lidi. Pět finalistů letošní Evropské ceny za městský veřejný prostor ukazuje, jak radikálně lze město proměnit. Praha má podobné ambice, cesta od návrhu k realizaci je ale často podstatně delší. U Václavského náměstí trvalo jen od architektonické soutěže ke stavebnímu povolení třináct let.
Veřejný prostor už dávno není jen to, co ve městě zbude mezi domy, silnicemi a parkovišti. Stále častěji se z něj stává infrastruktura, která má zároveň ochlazovat město, zadržovat vodu, podporovat pěší pohyb a vytvářet místa, kde chtějí lidé skutečně trávit čas. Dobře to ukazuje letošní finálová pětice European Prize for Urban Public Space.
Do třináctého ročníku soutěže se přihlásilo 381 projektů z 38 zemí. Porota z nich vybrala 25 nejlepších a následně pět finalistů. Vítěz bude oznámen 15. října v Barceloně. Žádný z tuzemských projektů se do finálové pětice neprobojoval.
Praha má řeku, kopce, výbornou veřejnou dopravu i živou kulturu ulic. Přesto se v ní podle Marii Gaľ Tkáčové z dánského studia Gehl Architects pořád vede zásadní otázka: plánujeme město podle mapy, nebo podle toho, jak v něm lidé skutečně žijí? „Nejdřív pozorujeme a sbíráme data. Až potom začínáme skicovat,“ říká.
Urbanistka ze slavného studia Gehl: Praha má obrovskou kvalitu života. Teď ji musí promítnout i do nových čtvrtí
Reality
Pětice je přitom mimořádně různorodá. Vedle obrovských parků a několika desítek kilometrů dlouhého zeleného koridoru se do finále dostal také malý dočasný zásah uprostřed obyčejného kruhového objezdu.
Antverpy: z parkoviště městský park
Belgický Zuidpark vznikl na místě bývalých přístavních doků, které se po útlumu provozu změnily v rozsáhlou asfaltovou plochu využívanou především jako parkoviště. Dnes je na jejím místě městský park, který kombinuje zeleň, místa pro sousedský život, biodiverzitu a hospodaření s vodou. Místo, které se v létě přehřívalo a při prudkých deštích nedokázalo vodu vsakovat, tak získalo úplně jinou funkci.
Barcelona schovala dopravu níž
Plaça de les Glòries v Barceloně byla dlouho především velkým dopravním uzlem. Nová podoba místa přesouvá městskou mobilitu do nižší úrovně a povrch dává více přírodě, pěším a každodennímu životu. Vznikl tak hybrid parku a náměstí, který má fungovat také jako klimatické útočiště během horkých dnů. Princip je přitom jednoduchý: doprava z města nemusí zmizet, nemusí ale automaticky zabírat jeho nejcennější povrch.
Z kruháče veřejné lázně
Asi nejprovokativnějším finalistou jsou Round About Baths ve španělském Logroñu. Uprostřed zastaralého kruhového objezdu vznikly dočasné veřejné lázně a místo k ochlazení během extrémních veder. Projekt otočil logiku prostoru určeného automobilům a na několik dní z něj vytvořil místo setkávání v lidském měřítku.
Portugalsko propojuje čtyři města
Leça Green Corridor pracuje v úplně jiném měřítku. Zelený koridor měří 48 kilometrů, propojuje čtyři municipality a vytváří 22 hektarů lineárního veřejného prostoru. Vedle pěšího a cyklistického pohybu řeší obnovu krajiny, odolnost vůči vodě a propojení měst podél řeky Leça. Veřejný prostor se tu mění z jednoho náměstí či parku v rozsáhlou krajinnou infrastrukturu.
Z letiště 65 hektarů zeleně
V italské Vicenze zase vznikl Peace Park na místě bývalého letiště. Území o rozloze 65 hektarů dnes pracuje s přírodě blízkým hospodařením s vodou, obnovou biodiverzity a vytvářením nových míst pro rekreaci a společenský život. Technická plocha, která byla od města dlouho oddělená, tak získala úplně novou veřejnou a ekologickou funkci.
Praha také hledá nový prostor pro lidi
Ani česká metropole není v tomto směru bez ambicí. V posledních letech se mění náměstí, parky i nábřeží a stále větší roli hraje zeleň, hospodaření s dešťovou vodou nebo snaha zpřístupňovat dříve zanedbaná místa. Praha měla zastoupení také v letošním ročníku Evropské ceny za městský veřejný prostor. Přihlášeny byly dva projekty, Park U Vody z roku 2024 a Zahrady se hřbitovem. Ani jeden se ale mezi 25 vybraných realizací nedostal.
Právě Park U Vody přitom představuje podobný typ proměny, jaký je patrný u řady evropských projektů, kdy zanedbané či málo využívané území získává nový veřejný význam.
Rozdíl mezi Prahou a letošními finalisty tak nemusí spočívat v nedostatku nápadů. Slabým místem bývá spíš cesta od návrhu k hotové realizaci. Dlouhé přípravy totiž nejsou v Praze výjimkou. U Václavského náměstí například uplynulo od architektonické soutěže ke stavebnímu povolení třináct let, jeho proměna dnes už pokračuje stavebně.
Tramvaje by se měly v sobotu 5. září vrátit do úseku mezi Vinohradskou ulicí, Muzeem a I. P. Pavlova. Stavbaři tak klíčovou část rozsáhlého projektu otevřou přibližně o půl roku dříve, než předpokládal původní harmonogram. Termín ještě závisí na povolení zkušebního provozu.
OBRAZEM: Praha obnoví tramvajové spojení přes Muzeum. Linky 11 a 13 se vrátí dříve
Zprávy z firem
Praha se po desetiletích znovu vrací k výstavbě velkých městských čtvrtí. Podle architektů Jaroslava Wertiga a Borise Redčenkova z ateliéru A69 Architekti je správné, že se development přesouvá z okrajů města zpět na brownfieldy a do širšího centra. Nové čtvrti ale podle nich nemají být jen souborem domů. Potřebují ulice, náměstí, parky, různorodost a jasný vztah k charakteru Prahy.
Praha nemusí růst do nebe. Architekti vysvětlují, proč stačí stavět hustěji
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
