Zajímá nás
Stanislav Šulc: Prezidentský majestát na rozcestí. Posílit pravomoci, nebo zrušit?
Přímou volbu prezidenta máme teprve deset let. Do té doby jí úspěšně prošel jediný muž – Miloš Zeman. A ukázal, že přímá volba hlavy státu je zakopaná mina v českém ústavním pořádku. Vydali jsme se jí do neznámého teritoria, který česká ústava nezná. A není úplně jisté, jestli je tato situace dlouhodobě udržitelná. Nebude lepší přejít k prezidentskému systému? Anebo nebylo by lepší prezidentský úřad raději zrušit?
Česká republika je parlamentní demokracií, kde je veškerá moc ve státě odvislá od vůle lidu. Tak je to psáno a dáno, tak to reálně i funguje, ačkoli to často mnozí zpochybňují. Voliči si vybírají své zástupce, ti pak vybírají vládu, ta navrhuje zákony, vymáhá je a soudy to celé drží pohromadě.
Prezident, volený parlamentem, v takovém systému není potřeba. Ani trochu. Ať už se na jeho působení díváme skrze ústavní pravomoci, skrze symboliku či skrze funkci reprezentativní, tato figura není ani trochu potřebná. Jde spíše o prodloužení rolí z monarchie, kde tatíček na Hradě dohlíží, aby vše fungovalo, jak má. A historicky to tak bylo dobře, dnes však je tato funkce jen relikt.
Prezidentská volba se blíží a už za deset dní budeme vědět, kdo postoupil do druhého kola. Při naplnění nepravděpodobných scénářů pak možná budeme vědět jméno toho, kdo v březnu na Hradě nahradí Miloše Zemana. Devítka kandidátů odpovídá téměř všude na všemožné otázky včetně toho, jestli na pizzu patří ananas. Ale o reálných ekonomických plánech víme pomálu. Přitom toho prezident může v ekonomice docela dost. Nevěříte? Tady jsou jeho hlavní ekonomické pravomoci. 
Stanislav Šulc: Amnestie, vedení ČNB či vyznamenání. Jak prezident ovlivňuje ekonomiku?
Názory
Přímá volba je jen začátek
Ovšem jiná situace nastává, když je prezident volen přímo. Je úplně lhostejné, jaká cesta k přímé volbě v Česku vedla. Máme ji a nejspíš je to již nevratný krok. Ale pak je dobré si uvědomit, že v Ústavě skutečně je dáno, že veškerá moc ve státě je odvozena od vůle lidu projevenou ve volbách.
A ať už si o Miloši Zemanovi myslíme cokoli, jeho zesílená pozice na Hradě tak vlastně byla v souladu s duchem Ústavy. Pokud někdo dnes žehrá nad tím, že je Zeman aktivistický prezident, nechť žehrá na přímou volbu.
V následujících letech nás skutečně čeká období, kdy se bude český ústavní pořádek sžívat s přímou volbou. Zatím si všichni myslí, že to půjde jednoduchými kroky přes Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud, které svými posudky a výnosy zajistí dostatečně tvrdé mantinely pro prezidenta. Dojde ke zpřesňování lhůt a termínů, toho, co znamená fráze typu „Prezident jmenuje a odvolává na návrh premiéra“.
Dlouho se spekuluje o tom, zda má nějaký kandidát potenciál zvítězit už v prvním kole. V aktuálním společenském klimatu to není možné nejen matematicky, protože se Češi dělí na tři názorové a postojové proudy, a nikoli na dva, jak tomu je například v Americe nebo Velké Británii. Jaké to jsou proudy? A jací kandidáti jim odpovídají? 
Stanislav Šulc: V prvním kole nikdo nevyhraje. Protože nejsme v Americe
Názory
Ale není nereálná ani opačná cesta. Tu ostatně dvojice Zeman-prezident a Babiš-premiér již prošlapali. Je úplně stejně možné, že naopak dojde k zesílení role prezidenta a Česko se nakonec vydá směrem jakéhosi poloprezidentského systému. Vlastně by to nebylo ani moc složité na představu: prezidentem se stane Andrej Babiš, jeho hnutí ANO do dvou let vyhraje volby s relativně vysokým ziskem a kooperace Hrad-Sněmovna bude na světě.
Šlo by prezidenta zrušit?
Takže tu je ještě jedna možnost. Vlastně poměrně jednoduchá a již naznačená v úvodu. Co prezidentský úřad zcela zrušit? Nebylo by to vlastně nejjednodušší? Stalo by se vůbec něco?
Vezměme to od poslední otázky: ne, nestalo by se opravdu vůbec nic. Veškeré pravomoci prezidenta lze poměrně jednoduše přehodit na někoho jiného, jiné pravomoci lze také třeba úplně zrušit (abolice, amnestie, státní vyznamenání). Navíc je celá řada pravomocí, které prezident beztak vykonává ještě s někým (kontrasignace nejčastěji premiérem). Některé pravomoci by pak bylo možné zcela odpolitizovat a přesunout na úředníky (milosti ze zdravotních či jiných humanitárních důvodů), případně na samosprávu (opět typickým příkladem jsou milosti).
Zbývají necelé dva týdny do prezidentských voleb. Čeká nás v posledních dnech ostré fáze kampaně fair play nebo ještě dojde na nějaké ostré útoky? Zamýšlí se komentátor Newstreamu Dalibor Martínek.
Dalibor Martínek: Dravec Babiš proti hrdinovi Pavlovi. Najde se ještě něco ve složkách?
Názory
Druhá otázka, zda by to nebylo vlastně nejjednodušší, již tak jednoznačná není. Jsou momenty, kdy i kvůli zvyklostem je zkrátka existence prezidenta výhodná. Například pro formální akt demise premiéra, a tedy celé vlády. Ano, bylo by podivné, kdyby premiér jen deklaroval, že skončil. Kde by to musel udělat, aby to platilo? Jakou podobu by ta demise měla mít, aby to bylo relevantní? Nicméně i v tomto případě jde spíše o zvyklosti a technikálie, než o reálný problém.
A pak tu máme filosofickou otázku, jestli by to vůbec šlo. Tak samozřejmě že šlo. Teoreticky. Prakticky to je ale málo pravděpodobné. Tyto státní instituce jsou natolik zakořeněny do našich bazálních představ o státnosti, že jejich narušení může mít celou řadu negativních dopadů. Srovnatelných s tím, jaké dopady má zavedení přímé volby tam, kde se vůbec nehodí.
