Zajímá nás
Stanislav Šulc: Plánování je v Česku sprosté slovo. Teď na to dojedou „Husákova vnoučata“
Více než 40letá zkušenost s centrálně plánovanou ekonomikou a následná liberalizace všeho v myslích Čechů vytvořila z myšlenky státního plánování cosi odporného, nesmyslného a špatného. A to i tam, kde by to mělo smysl, například ve školství. Ukazuje se to téměř na všem od nedostatku kapacit ve školkách u velkých měst po nedostatek kantorů. Nyní se to projeví na plné čáře v situaci, kdy na střední školy má přijít rekordní počet potomků silných ročníků takzvaných Husákových dětí.
Svět je v posledních letech nebezpečné a málo předvídatelné místo k žití. Tedy tak jej alespoň máme tendenci vnímat nejpozději od 11. září 2001. A ono se to zvláště v posledních letech potvrzuje, ať už jde o pandemii covidu, nebo invazi ruských vojsk na Ukrajinu.
I kvůli tomu bývá politická reprezentace ve značně reaktivním, téměř defenzivním režimu. Vlády většinou jen reagují na to, co se právě událo. Dlouhodobější vize či perspektiva většinou ustoupí hašení akutních požárů.
A v České republice navíc z myšlenky nějakého státního plánování velké části populace okamžitě naskočí pupínky, protože se okamžitě vyrojí řada lidí označující to za návrat komunismu.
Poslanec za ANO Ivo Vondrák vyslovil myšlenku, že když se přidá učitelům, bude to vlastně jeden z kroků k reformě školství. To je asi tak stejný myšlenkový přemet, jako kdyby se řeklo, že když přidáme ministrům, budeme mít lepší vládu.
Dalibor Martínek: Když přidáme učitelům, zlepší se školství? Ne, jen budou mít učitelé víc peněz
Názory
Školství lze plánovat roky dopředu
Chtělo by se říct, nešť. Většinou to nečiní větší paseku a alespoň není taková nuda. Kdyby vše jelo po nějakých nalinkovaných čarách, po chvíli by svět přestal být tak zábavný.
Přesto existuje jedna oblast, kde je jednak plánování vhodné, ale především je plánování zcela jednoduché a možné. A tou oblastí je školství.
Posuďte sami. V jaké jiné oblasti máte tři, sedm a patnáct let dopředu známé hlavní parametry? Počet dětí, které se letos narodí, budou s odchylkou v řádech maximálně nižších procent za tři čtyři roky nastupovat do školek. Existují data naznačující dlouhodobé tendence vnitřních přesunů mladých rodin, které se stěhují z velkých měst do menších sídel v jejich okolí, ale přejí si využívat kapacit školek ve velkých městech, protože tam jezdí do zaměstnání.
Tedy potřeby kapacit školek lze odhadovat velmi přesně.
Přijímací testy vytvořené státním Cermatem zaspaly dobu. Spíš než schopnosti dítěte hodnotí ochotu rodičů věnovat čas individuální přípravě a zaplatit přípravné kurzy, píše ve svém komentáři David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International.
David Ondráčka: Cermat a No Future. Připravujeme děti na svět, který už zmizel
Názory
Smůla Husákových vnoučat
Snad ještě snáz lze odhadovat kapacity základních škol. A opět nejméně tři, ale spíš pět i sedm let dopředu. Kdybyste ve svém byznysu věděli, jaké kapacitní potřeby budete mít za sedm let, jaká by to pro vás byla zpráva? Zabývali byste se jí? Ne tak stát a municipality. Tuší, přemýšlejí, váží, ale buď nevědí, nebo nechtějí vědět. Nebo jim to je jedno, protože ono to přeci vždycky nějak dopadne.
A pak tu je školství střední. Opět lze počítat. Na střední nastupuje majorita dětí mezi 14. a 15. rokem věku. To je neuvěřitelně dlouhá doba, i kdyby tam byla logicky větší statistická chyba než u kratších časových horizontů mateřských a základních škol. Ale i kapacitní potřeby středního školství lze na základě velmi jednoduchých a dostupných dat odhadovat.
Přitom právě nyní se valí silné ročníky potomků „Husákových dětí“, tedy „Husákova vnoučata“ ze základních do středních škol. Je to nápor na všechny. Na školy, kantory, rodiče, no a samozřejmě hlavně na ty samotné děti.
Česká školní inspekce upozorňuje, že z mateřských škol odejde téměř třetina pedagogů a mladí je nezvládnou nahradit. Roste ale podíl pedagogů s vysokoškolským vzděláním.
Tikající bomba. Ve školkách nebude mít kdo učit už za pár let
Politika
Problém školek je problém škol
Ale jak to je možné? Opravdu nikdo nevěděl, že se problém, který před patnácti lety měla sídliště s nedostatečnými kapacitami dětských hřišť, před dvanácti lety školky a před devíti lety základky, prostě přelije do středních škol?
Nebo to někdo viděl, věděl, ale vykašlal se na to, protože plánování je přeci špatné? Případně se věnoval nějakému zbytečnému zástupnému problému a utekla mu podstata?
Všichni velmi rádi opakují, že školy, školství a blaho učitelů (na základkách, doplňme), je základem úspěšné budoucnosti naší země. Tak je možná na čase se na to podívat skutečně koncepčně a ne jen učitelům (na základkách) zvyšovat platy na 150 procent průměrné mzdy.
