Stanislav Šulc: Hřibova prohra s koloběžkami. Turisté budou moci dál brázdit Prahou, a je to tak dobře
Sdílené elektrokoloběžky jsou svého druhu mimořádným úkazem dnešní vyspělé společnosti. Zdánlivě nikdo je nepoužívá, všichni je nenávidí a politici se je snaží zrušit. Ale rušit je jde složitě, a navíc se tím znovu otevírá složitější otázka – jak se vlastně máme pohybovat městy, která jsou autem stále méně průjezdná?
Narazíte na ně na nejrůznějších místech, občas připomínají spíše odpad hyzdící okolí než funkční stroje a působí, že je využívají pouze podnapilí cizinci. Ano, sdílené elektrokoloběžky jsou velmi podivný fenomén, který vznikl z velmi dobrých příčin, ale postupně se zvrhnul v nepříliš funkční praxi. Důvodů pro to nejspíš bude celá řada, řešení už je méně.
Část pražských politiků v čele s exprimátorem a stávajícím náměstkem primátora pro dopravu Zdeňkem Hřibem se jala kauzu elektrokoloběžky vyřešit radikálně. Úpravou, jež by velmi pravděpodobně znamenala jejich faktické zrušení. Jenomže ačkoli Hřib deklaroval již před více než dvěma měsíci, že je vše téměř hotovo, nakonec mu jeho vyhlášku kolegové z magistrátu neodsouhlasili.
Koloběžky tak žijí. Zatím. A je to tak dobře. Tedy také zatím.
Náměstkovi pražského primátora Zdeňku Hřibovi (Piráti) se nepodařilo prosadit zákaz sdílených elektrokoloběžek na území metropole. O návrhu hlasovala rada města, ale neschválila ho. Nový systém měl regulovat sdílené dopravní prostředky prostřednictvím smluv, které by však nebyly uzavírány s provozovateli elektrokoloběžek a městská Technická správa komunikací (TSK) by je v případě neoprávněného umisťování na ulicích začala odstraňovat.
Prohra Hřiba. Sdílené koloběžky z ulic Prahy zatím nezmizí
Politika
Částečné řešení vleklého problému
Pomiňme, že Hřibův návrh neprošel údajně proto, že byl špatně připravený. Půjdeme-li k podstatě, je vlastně dobře, že pražští politici zatím sdílené koloběžky šmahem nezrušili. Právě tyto a podobné prostředky totiž, ať se nám to líbí či ne, jsou určitou odpovědí na problém, který ve velkých městech existuje – a tím je mobilita.
Jsou to právě sdílené elektrokoloběžky a elektrokola, které jsou někde mezi osobní auto-moto dopravou a MHD. Pro krátké vzdálenosti pro mnohé není lepšího prostředku. A to navzdory tomu, že pro jejich použití vedení Prahy v porovnání s jinými evropskými metropolemi neudělalo vůbec nic.
Šťovík i chleba s máslem servírují v restauraci Zlatá Praha v zrekonstruovaném hotelu Fairmont (někdejší InterContinental). Kuchyni tam velí Maroš Jambor, který do Prahy přinesl zkušenosti z těch nejznámějších michelinských restauracích ve světě. 
Kvalita pražské gastronomie se hodně proměnila. Strávníci jsou náročnější, říká šéf vyhlášené Zlaté Prahy
Enjoy
Křehký ekosystém pražské dopravy
I proto je dobře, že koloběžky zatím žijí. Pro vyřešení situace na pražských silnicích a chodnících se totiž jinak neodehrálo nic. Velký okruh města stále není, vnitřní okruh je kapacitně tak nedostačující, že jakákoli sebebanálnější nehoda umí ucpat půlku města (samozřejmě za přispění těch, kdo „regulují“ vjezdy do tunelu Blanka).
Ostatně blíží se prázdniny a s nimi tuny uzavírek, které cestujícím Prahou opět připomenou křehkost celého ekosystému.
A MHD zkrátka dneska už neumí nabídnout řešení pro všechny, ale spíše takové solidní minimum.
Praha se již podruhé za sebou umístila na 47. místě v žebříčku tisícovky měst Global Cities Index (GCI), který hodnotí aktuální schopnost světových metropolí přitahovat investice, kvalifikované talenty a podnikatelské příležitosti. Na prvním místě tohoto žebříčku je New York, na posledním indický Súrat.
Praha stagnuje v žebříčku úspěšných měst
Zprávy z firem
Zbytečné dva roky
Rušení sdílených kol a koloběžek by tak neměl být kýžený cíl pražských politiků. Když tak učiní, ono se dříve nebo později vyjeví, že tu k něčemu byly a nešlo jen o rozmar pro opilé teenagery ze západní Evropy, jak se koloběžky velmi často vykreslují.
Ta energie, podle Hřiba prý úprava vznikala dva roky (!), měla být využita mnohem smysluplněji a cílem by mělo být spíše vytvoření funkčního modelu existence sdílených koloběžek a kol v Praze než jejich rušení. A samozřejmě také pro řešení celé řady dílčích problémů mobility.
Těmi nejsou koloběžky, kola a při troše motoristické fantazie vlastně ani auta. Problém je, že se téměř žádným prostředkem nedostanete odnikud nikam, aniž by vám to nezpůsobilo částečný infarkt.
