Škola ve Francii: žádná svačina, žádný mobil a učte děti argumentovat
Žiju teď částečně s rodinou ve Francii a děti jsme poslali do klasické francouzské základní školy. Mám tak možnost sledovat (subjektivně a osobně) české a francouzské základní školství nikoli z tabulek OECD, ale napřímo. Rozdílů je poměrně hodně, některé jsou inspirativní, jiné hodně zvláštní. Zkusím jich pár zmínit.
Francouzská škola je podstatně přísnější v každodenním režimu. Na všechno jsou pravidla, spousta zákazů, za všechno hrozí trest a „po škole“. Hlídači na škole (hlídají děti během přestávek) působí až trochu jako bachaři. Vše je taženo (podle mě) obavou, aby se jim disciplína nerozpadla, aby nevznikaly gangy, šikana, aby to prostě udržely pod kontrolou.
Obava ze šikany, násilí a problémového chování je zjevně silná. Ve velkých městech, zejména v problematických předměstských oblastech, není disciplína úplně akademická otázka. Škola se snaží udržet poměrně pevný řád a zabránit tomu, aby se jednotlivé konflikty rozrostly do něčeho většího.
Premiér Andrej Babiš by nejraději zrušil Cermat a přijímací zkoušky nechal na jednotlivých školách. Ministr školství Robert Plaga ale jeho návrh odmítá. Podle něj by testy jen převzala komerční firma a příprava by rodiče mohla stát ještě víc.
Babiš chce zrušit Cermat. Plaga mu vzkázal: Nedává to smysl
Politika
Funguje to samozřejmě jen částečně, šikana ani násilí úplně nezmizí. Ale vysvětluje to, proč je systém nastaven tak restriktivně. Je to dost velký rozdíl proti poměrně liberálnímu a volnějšímu přístupu, který jsme zažili na školách doma, a pro mnohé děti to není příjemné.
Zákaz svačin
Na školách je úplný zákaz svačin. Ano, to zarazí na první pohled každého, jak to jako mají děti celý den vydržet? Prostě děti si můžou do školy přinést jen vodu, a svačiny ne. Mají oběd a zbytek dne musí vydržet. Zároveň je školní den hodně dlouhý, děti běžně končí kolem pěti odpoledne (někdy i později). Viděl jsem bizarní scénky, kdy hladové dítě vybíhá ze školy a vyzvedávající matka mu rovnou tlačí croissant do pusy, aby to vydrželo.
Školní svačina vypadá jako drobný každodenní výdaj, za celý rok ale může rodinný rozpočet stát desítky tisíc korun. U dvou dětí lze podle propočtu domácí přípravou a omezením drahých balených potravin ušetřit až kolem 20 tisíc korun, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Nenápadný výdaj, který spolyká desetitisíce. Kolik stojí školní svačiny za rok?
Money
To pravidlo moc nedává smysl. Myslím, že to je kombinace prevence obezity (děti opravdu v průměru tlusté nejsou, taky z čeho že?) a zvláštní snahy o rovnost (egalité), aby někdo neměl lepší svačinu, než někdo jiný. A pak prý byl dřív i nějaký vlivný dětský psycholog, který mínil, že svačiny nejsou správně, a jejich ministerstvo se toho drží.
Mobily? Už vůbec ne
Mobily jsou na škole samozřejmě tabu, nesmí se používat vůbec (tolik k naší domácí debatě). Děti mají školu mnohem delší, než u nás. Končí kolem páté odpoledne, pak ještě musí dělat hodně úkolů a učit se na další den, takže nemají už pak moc prostor pro další aktivity a kroužky.
Francouzi to ovšem kompenzují častějšími prázdninami během roku, kterých je víc než u nás. Když to shrnu, žádná svačina, delší škola, ale více prázdnin.
Zákaz mobilů ve školách dává smysl. Zákon ale nesmí zakázat i zařízení, která děti chrání. Řešení přitom není složité, píše v komentáři pro newstream.cz Miloš Brejcha z firmy elem6. 
Brejcha: Zákaz mobilů ve školách je fajn. Ale proč hodinky?
Názory
Menší děti si rodiče vyzvedávají v přesně stanovenou hodinu. Před školou se proto každý den vytvoří chaotický špalír rodičů a děti jsou postupně vypouštěny ven (a ty croissanty do chřtánu). Žádné naše „počkám před školou, někde se potkáme, nebo si napíšeme“. Francouzský systém má rád přesnost a předvídatelnost, a mobily zakazuje.
Rotace dětí, učitelů i ředitelů
Zajímavý (a dost nejednoznačný) rozdíl je v nastavení samotná organizace školy. Hlavně rotace dětí, každý rok jsou přelosováni, kdo bude ve třídě A, B a C. Děti po každém školním roce rotují mezi třídami, takže se kolektivy promíchávají. Prostě máte každý rok trochu jiné spolužáky. Nabourává to partičky, za základku poznáte více kámošů, ale zase mnohdy nejste ve třídě s tím, kým třeba chcete.
A rotují i učitelé. Dítě tak nemá jednu třídní učitelku několik let, ale každý rok může začínat s někým jiným. A takto se mění i učitelé na předměty. A dokonce se mezi školami v rámci města přesouvají i ředitelé. Je to docela jiná filozofie než naše představa, že dobrý třídní kolektiv je něco, co je třeba za každou cenu udržet pohromadě.
Školní oběd dnes rodiče zpravidla vyjde na 30 až 45 korun. Za tuto cenu mají jídelny připravit polévku, hlavní chod, nápoj a často také ovoce či salát – a navíc přesvědčit děti, aby jídlo neskončilo v odpadu. Chystaná reforma má přinést více zeleniny, luštěnin, ryb a celozrnných obilovin a ubrat cukr, sůl či uzeniny. Povinně se však nový spotřební koš začne používat až v září 2027.
Oběd za čtyřicet korun a boj o prázdný talíř. Revoluce ve školních jídelnách se odkládá
Politika
Tady se naopak předpokládá, že škola není rodinný klan a změna je součástí systému, flexibilita je nutná. Tahle rotace je určitě k diskusi, přináší některá pozitiva a určitě i rizika. Zajímalo by mě, jak to vidí experti na vzdělávání.
Velký rozdíl je vidět i přímo ve výuce, práce s dětmi ve třídě. Děti jsou od začátku tlačeny k argumentaci, formulování názoru, prezentaci a určité rétorice. Píšou úvahy a eseje, musí vysvětlovat, proč si něco myslí, a nestačí jen trefit správný výsledek.
Dokonce i v matematice nestačí příklad spočítat. Dítě musí slovně popsat postup, jak k výsledku došlo. Pro naše děti, zvyklé spíš na český model „hlavně to správně vypočítej“, je to docela kulturní šok. Výsledek je jedna věc, cesta k němu druhá. A právě schopnost tu cestu vysvětlit je podle mě jedna z inspirativních věcí. Ale je jich víc, další zkušenosti ještě popíšu v některé další glose.
