Václav Klaus, důchodce, který nechce ztratit vliv
Václav Klaus byl ojedinělý v tom, že jako premiér prosazoval vyrovnaný rozpočet státu. V letech 1993 až 1995 se mu to povedlo. Potom to po něm nezopakoval nikdo. Rozhazování na dluh se stalo módou. Babiš se v tomto směru stal premiantem, přesto dostává od Klause palec nahoru. Zvláštní myšlenkové přemety.
Klaus vystoupil v den výročí české státnosti před Obecním domem. Jeho slovníkem řečeno, pronesl pár větiček. Je chvályhodné, že se bývalý prezident stále zajímá o věci veřejné. Jeho účast na akci přilákala vyšší desítky aktérů.
Václav Klaus varoval před militarizací Evropy. Slovnímu podporování války. Češi si podle něj neuvědomují, jak blízko jsme válečnému konfliktu. Přirovnal současnou dobu k roku 1914, kdy také nikdo netušil, že vypukne první světová válka. Jaký rozdíl proti prezidentovi Petru Pavlovi, který ve svém slavnostním proslovu v den státnosti prohlásil, že Česko podceňuje výdaje na zbrojení, neplní závazky vůči spojencům.
Klaus je na Babišově straně. Když před Obecním domem zmínil, že po volbách došlo ke změně k lepšímu, sklidil od svých fans potlesk. Babiš také nemá rád zbrojení, je pro mír. Zdá se, že ho Američané přesto dostrkají k vyšším výdajům za zbrojní výdaje.
Kde je tedy pravda? Máme zbrojit, abychom nebyli překvapení, kdyby na nás někdo zaútočil? Nebo zbrojením přivoláváme válku?
Make Love, Not War
Zdá se, že Rusové hybridní válku již vedou. Je samozřejmě otázkou, zda mají dost síly, aby vedli s Evropou vojenský konflikt. Ten bude tím méně pravděpodobný, nakolik bude Evropa vojensky silná. To je logika, podle které se řídí Pavel. Klaus, ačkoliv podle svých slov konzervativec, by možná nejraději po vzoru Johna Lennona vyrazil do ulic s transparentem Make Love, Not War. Česko by bylo v bezpečí.
Při svém věku už se Klausovi nechtělo vytvářet nějaký nový politický subjekt, za který by nesl kůži na trh, přestože mu politické strany na české scéně chybí. Senátní volby zhodnotil slovy ve smyslu, že je mu smutno z neexistence politických stran. Patrně narážel na vítězství Starostů, prohru hnutí ANO. Které, jak možná přehlédl, také není politickou stranou.
Přeci jen, byl premiérem a prezidentem. Byl v minulosti zvyklý na vítězné volby, porážky ho nebaví. Pošťouchl tedy Petra Macinku, svého bývalého mluvčího, aby vytvořil nějaký politický subjekt. Macinkovi se to s jeho útvarem Motoristé povedlo, dostal se do vlády a plní úlohu jazýčku na vahách, dříve výsostné místo lidovců. Velmi si to Macinka užívá, může být drzý i arogantní, nemá co ztratit. Klaus přes Macinku zasekl do vrcholné politiky drápek.
Jak vypadá svět podle Macinky, sledujeme celý rok. Petr Pavel si to zažil na vlastní kůži, dlouhé měsíce musel bojovat o to, aby se dostal do Ankary na setkání lídrů NATO. Aktuální boj o zestátnění veřejnoprávních médií je další okamžik, kdy Václav Klaus ve svém duchu vnáší do veřejného prostoru svou jedovatou poznámku. „Poražení ve volbách dodnes nepřijali svou prohru a stále vytvářejí střety.“
Je jasné, že Klausovo přemýšlení zamrzlo. Mluví o suverenitě Česka, do EU ji dovedl on. Klaus ve svém projevu omlel své stařecké výtky domnělým oponentům. Nyní je jeho pohled ten, že Babiš to dělá dobře. Klaus se snaží udržet si pozici zákulisního hráče.
