Michal Nosek: Prezident Pavel vyhrál první kolo. Vláda dostala ústavní varování
Ústavní soud zatím nerozhodl celý kompetenční spor mezi Hradem a vládou. V jedné prakticky zásadní věci ale jasno udělal. Prezident Petr Pavel nemá být z červencového summitu NATO v Ankaře vyřazen administrativní nečinností vlády. Kabinet musí jeho účast zajistit. A dostal tím připomínku, že zahraniční politika není kořistí momentální politické většiny.
Ústavní soud předběžným opatřením uložil vládě a ministerstvu zahraničí, aby bezodkladně oznámily organizátorům červencového summitu NATO v Ankaře, že součástí oficiální české delegace je prezident republiky Petr Pavel. Stát mu má zároveň zajistit akreditaci a zdržet se kroků, které by jeho účasti bránily.
To není jen procesní detail. Je to zásah ve chvíli, kdy běží lhůty a kdy by nečinnost vlády mohla fakticky rozhodnout spor dřív, než jej Ústavní soud stačí posoudit v meritu věci.
Soud tedy zatím neřekl, kdo má v podobných případech zahraničněpolitického zastupování definitivně navrch. Nepřiznal prezidentovi automatické právo jezdit na všechny summity NATO. Nepopřel ani odpovědnost vlády za zahraniční politiku. Řekl ale něco podstatného. Dokud se kompetenční spor řádně nerozhodne, nesmí vláda jednostranně prolomit zavedenou ústavní praxi.
Ústavní zvyklost není dekorace
Právě odkaz na praxi je v rozhodnutí důležitý. Čeští prezidenti se summitů NATO dlouhodobě účastnili, pokud tomu nebránily zdravotní nebo jiné závažné okolnosti. Taková tradice není folklor ani společenská zdvořilost. V ústavním systému má váhu.
Prezident Petr Pavel se přišel letmo podívat na zasedání vlády. Chtěl sdělit, že by rád letěl na summit NATO v červenci v Ankaře. Vláda ho oslyšela, a on odešel. Co bude dál s touto českou misí, která skoro půl roku zaměstnává vrcholné české politiky i média? Nabízí se dva scénáře.
Dalibor Martínek: Dva scénáře pro Ankaru
Názory
Ústava totiž není jen katalog pravomocí. Je to také soustava rovnováh, zvyklostí a zdrženlivosti mezi institucemi. Demokratický stát funguje i proto, že se jeho aktéři nepokoušejí přepisovat pravidla pokaždé, když se jim politicky nehodí.
Vláda může mít s prezidentem spor. Může nesouhlasit s jeho důrazy, rétorikou nebo zahraničněpolitickými prioritami. Nemůže se však chovat, jako by prezident v českém ústavním systému neexistoval.
Kabinet narazil na mantinel
Pro vládu Andreje Babiše je rozhodnutí Ústavního soudu politicky nepříjemné ne proto, že by soud už definitivně přiznal Pavlovi vítězství v kompetenčním sporu. To se nestalo. Nepříjemné je proto, že soud vládě připomněl hranici, kterou nemá překračovat.
I vláda opřená o většinu ve sněmovně je jen jedním z ústavních orgánů. Není vlastníkem státu. Nemůže sama určovat, kdo smí navenek reprezentovat Českou republiku, pokud tím fakticky vyřazuje jiného ústavního aktéra z role, kterou dlouhodobě vykonával.
To je podstatná lekce. Ústavní pořádek není doporučení a předběžné opatření Ústavního soudu není politický námět do debaty. Je to rozhodnutí, které má být splněno.
Pavel získal čas i místo u stolu
Prezident Petr Pavel zatím nevyhrál celý spor. Vyhrál ale důležité první kolo. Soud mu nedal bianco šek pro všechny budoucí zahraniční cesty, zabránil však tomu, aby byl ze summitu vyšachován administrativním postupem a zmeškanými lhůtami.
Právě to je smysl předběžného opatření: zachovat stav věcí tak, aby konečné rozhodnutí nepřišlo pozdě. Summit NATO se koná 7. a 8. července, akreditační lhůta končí 26. června. Bez zásahu soudu by mohl být výsledek kompetenčního sporu prakticky hotový ještě předtím, než by se o něm skutečně rozhodlo.
Pavel tedy nezískal konečný verdikt. Získal ale čas, legitimní místo u stolu a potvrzení, že vláda nemůže z ústavního sporu udělat administrativní hotovou věc.
Ve hře je víc než cesta do Ankary
Celý spor není jen o tom, kdo poletí na summit NATO. Je o tom, jak se v Česku zachází s ústavními institucemi ve chvíli ostrého politického konfliktu.
V normálně fungujícím státě by vláda a prezident u tak citlivého tématu, jako je bezpečnost a Severoatlantická aliance, hledali dohodu. Pokud dohoda není možná, nastupují pravidla. A právě ta teď Ústavní soud připomněl.
Kabinet může s rozhodnutím nesouhlasit. Může se proti němu politicky vymezovat. Ale musí jednat. Kontaktovat organizátory summitu, zajistit akreditaci a neklást překážky. V právním státě se ústava neobchází tím, že se nechá propadnout termín.
