Michal Nosek: Ignorujte Pavla, radí Babišovi tahák. Premiér o něm proto mluví dál
Andrej Babiš má talent ukázat veřejnosti právě to, co mělo zůstat skryté. Tentokrát odhalil komunikační tahák ke sporu s prezidentem Petrem Pavlem. Premiérovi radí, aby hlavu státu vykresloval jako loutku svého okolí, konflikt přitom nevyostřoval a Pavla pokud možno ignoroval. Babiš se doporučením řídí po svém. O prezidentovi mluví, kudy chodí.
Premiér ukázal veřejnosti přesně to, co veřejnost vidět neměla. Tentokrát ve svém nedělním videu odhalil komunikační tahák ke sporu s prezidentem Petrem Pavlem. Papír sice držel textem od kamery, jenže ne dost důsledně. Diváci se tak dozvěděli nejen to, co si má premiér myslet, ale také jakým způsobem to má veřejnosti prodat.
Dokument nazvaný „Jak dál komunikovat PP“ je stručným návodem na výrobu politické spontánnosti. Prezidenta je podle něj potřeba vykreslit jako lídra opozice, který plní příkazy svého okolí. Zároveň se to však nemá říkat příliš otevřeně, protože by to mohlo působit jako útok. Premiérovy podklady rozklíčoval a zveřejnil server Novinky.cz.
Útočit se tedy má tak, aby to jako útok nevypadalo. Politický marketing tomu říká strategie. V běžném životě by se tomu dalo říkat pomlouvání.
Opozice se nemusí skládat na vlastního prezidentského kandidáta jen proto, aby vyvracela útoky Andreje Babiše na Petra Pavla. Tvrdí to šéf Pirátů Zdeněk Hřib, podle něhož je snaha premiéra líčit současného prezidenta jako opozičního hráče směšná. Reaguje tak na návrh předsedy Senátu Miloše Vystrčila, aby demokratické opoziční strany zvážily vlastního kandidáta pro volbu hlavy státu v roce 2028.
Pavel jako lídr opozice? Směšné, vzkazuje Hřib Babišovi
Politika
Loutka, která tahá za nitky
Babiš tuto komunikační disciplínu ovládá dokonale. Protivníka nejprve označí za loutku řízenou neznámými našeptávači a vzápětí se ohradí, že přece nikoho nenapadá. Pouze klade otázky. Případně jen reaguje. Nejlépe preventivně, ještě předtím, než kdokoli cokoli řekne.
Prezident je tak podle premiérova příběhu lídrem opozice, opozice jej papouškuje a samotný Pavel současně plní příkazy svého okolí. Logika trochu kulhá. Loutka prezident řídí opozici, zatímco prezidenta řídí kdosi další. V Babišově světě však nemusí mocenské vztahy dávat smysl. Stačí, když ukazují na nepřítele.
Kdo konkrétně má Pavlovi příkazy vydávat, není prý třeba vysvětlovat. Neurčitý nepřítel je v politice mimořádně praktický. Nelze se ho zeptat, co vlastně nařídil, nemusí se proti ničemu bránit a zároveň může za úplně všechno.
Půl roku po volbách přichází vystřízlivění. Spokojenost voličů s vládou Andreje Babiše klesla a největší problém mají Motoristé, jejichž práci hodnotí nejhůře vlastní příznivci. Slábne ale i důvěra v opozici, která podle expertů působí rozloženě a bez silného lídra.
Babišovi voliči vystřízlivěli. Spokojenost s vládou prudce klesá
Politika
Prezidenta ignorujte. A připravte si na něj podklady
Nejpůvabnější část taháku premiérovi radí, aby prezidenta „v maximální možné míře IGNOROVAL“. Pokyn je napsán velkými písmeny, patrně proto, aby ho Babiš při natáčení videa nepřehlédl.
Výsledek je dokonalý. Premiér o Pavlovi mluví v rozhovorech, věnuje mu komunikační strategie a nosí si na něj speciálně připravené podklady. Tak důkladné ignorování se jen tak nevidí. Prezident má být pro vládu bezvýznamný, a proto dostal vlastní manuál.
Autoři materiálu přitom správně upozorňují, že lidé nemají rádi konflikty a spor s prezidentem vládě nic nepřináší. Jenže právě tady naráží politický marketing na svého klienta. Babiš může dostat instrukci, aby konflikt nevyostřoval, jeho politická přirozenost mu ale velí najít viníka, pojmenovat nepřítele a vysvětlit, kdo koho ve skutečnosti ovládá.
Ignorovat prezidenta by totiž znamenalo nemluvit o něm. A to je pro politika, jehož základní komunikační metodou je nepřetržitě hledání nepřítele a vysvětlování, kdo mu ubližuje, téměř nadlidský úkol.
Premiérovy názory připravené k vytištění
Celá epizoda pěkně ilustruje rozdíl mezi Pavlem a Babišem. Prezident se snaží působit jako člověk, který své postoje promýšlí. Premiér se zase dlouhodobě stylizuje do role člověka, který bez okolků říká přesně to, co si myslí. Teď už alespoň víme, že mu to někdo předem vytiskne.
Samotná existence taháků samozřejmě není žádný skandál. Politici mají poradce, argumentáře i komunikační manuály. Pozoruhodné je spíše to, jak mechanicky jejich formulace následně pronikají do Babišových veřejných vystoupení. Premiér pak nepůsobí jako lídr s vlastním názorem, ale jako moderátor cizí prezentace, který občas omylem ukáže další snímek.
Upřímnější než nedělní video
Do komunikační karty by proto stálo za to doplnit ještě jeden bod: „Podklady neukazovat do kamery.“ Ideálně tučně a velkými písmeny.
Byla by to ale škoda. Babišův politický marketing totiž málokdy působí tak autenticky jako ve chvíli, kdy ho premiér omylem odhalí. Jeho zákulisní taháky jsou mnohem upřímnější než nedělní videa, pro která vznikly.
