Michal Nosek: Babiš a Schillerová šetří na vědě. Česko to může zaplatit svou budoucností
Akademii věd chybí v rozpočtu 900 milionů korun. Pro stát téměř zanedbatelná částka, pro českou vědu peníze, které mohou rozhodnout o udržení výzkumných týmů i špičkových odborníků. Spor ukazuje, jak vláda ráda mluví o ekonomice s vysokou přidanou hodnotou a jak nerada je ochotna za ni zaplatit.
Devět set milionů korun. Tolik požaduje Akademie věd navíc do rozpočtu na příští rok. Peníze potřebuje na plnění nových zákonných povinností, převádění výsledků výzkumu do praxe a především na to, aby nemusela omezovat činnost pracovišť nebo sledovat odchod špičkových vědců do zahraničí.
Ministryně financí Alena Schillerová se s předsedou Akademie věd Radomírem Pánkem zatím nedohodla. Jednání budou pokračovat a vědci musejí čekat, zda je vláda vůbec zařadí mezi své priority.
Vláda chce ušetřit deset milionů korun ročně zrušením regionálních Eurocenter. Když však kabinet objevil kouzlo digitalizace a levnější komunikace na dálku, mohl by stejný metr přiložit také k poslaneckým kancelářím, náhradám a dalším výhodám zákonodárců.
Michal Nosek: Babiš ruší Eurocentra jako přežitek. Kdy přijdou na řadu poslanecké kanceláře?
Názory
Požadovaných 900 milionů korun odpovídá necelým čtyřem setinám procenta ročních výdajů státu. V rozpočtu jde téměř o zaokrouhlovací chybu. Pro Akademii věd však může být rozdílem mezi udržením výzkumných týmů a jejich postupným rozpadem.
Bohatší Česko? Bez peněz na vědu těžko
Nejde jen o spor jedné instituce s ministerstvem. Jde o obvyklý český rozpor. Politici chtějí vyšší mzdy, technologické firmy a ekonomiku s větší přidanou hodnotou. Když ale mají zaplatit jeden ze základních předpokladů takové proměny, začnou hledat úspory.
Česko přitom za evropským průměrem zaostává. V roce 2024 vydalo ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj 40 miliard korun, tedy 0,50 procenta HDP. Byl to nejnižší podíl od roku 2008. Průměr Evropské unie činil 0,71 procenta HDP.
Ještě výmluvnější je přepočet na obyvatele. Česko dalo na výzkum 146,9 eura na člověka, unijní průměr dosáhl 284,7 eura. Jsme přibližně na polovině.
Kandidátky do podzimních komunálních voleb byly uzavřeny. Nyní by jednotlivé subjekty měly rozjet intenzivní kampaň. Ta zatím není vidět, je horké léto. O co v současných komunálních volbách jde v Praze?
Dalibor Martínek: O co se hraje v pražských volbách? O školy a cyklopruhy? Ne, o něco jiného
Názory
Ani soukromé investice tento rozdíl nezakryjí. Firmy financují hlavně projekty s očekávatelným obchodním využitím. Základní výzkum, jehož výsledky se mohou projevit až za deset či dvacet let, zůstává především odpovědností státu.
Právě tady je však zakopaný rozpočtový pes. Věda přináší výsledky pomalu. Nedá se slavnostně otevřít před volbami jako nový úsek dálnice a její přínos se nevejde na billboard. Politik, který ji zaplatí dnes, možná nikdy nesklidí zásluhy. Politik, který ji seškrtá, zase většinou nečelí davům demonstrantů.
Na viditelné dárky se peníze hledají snáz
Vláda má pro šetření srozumitelnou výmluvu. Rozpočet je napjatý a většinu příjmů předem pohltí povinné či obtížně omezitelné výdaje. Rostou náklady na důchody, obranu i obsluhu státního dluhu. Každý nový požadavek proto znamená hledání úspor nebo dalších příjmů.
To však neznamená, že stát 900 milionů nemá. Znamená to pouze, že je zatím nechce přesunout z jiných položek.
Na politicky viditelnější projekty se přitom miliardy hledají snáz. Vláda například plánuje zrušit televizní a rozhlasové poplatky a veřejnoprávní média financovat přímo ze státního rozpočtu. Česká televize a Český rozhlas by z něj měly v roce 2027 dostat dohromady 7,81 miliardy korun.
Požadavek Akademie věd představuje zhruba jednu devítinu této částky.
Zrušení poplatků se voličům vysvětluje snadno. Domácnosti přestanou posílat 150 korun měsíčně televizi a 55 korun rozhlasu. Výdaj ovšem nezmizí. Jen se přesune do státního rozpočtu a lidé jej zaplatí méně viditelně prostřednictvím daní.
U vědy podobně jednoduchý politický dárek neexistuje. Nelze slíbit, že právě díky dnešním 900 milionům vznikne za patnáct let konkrétní lék, patent nebo technologická firma. Lze ale poměrně bezpečně říct, že bez dlouhodobého výzkumu takové výsledky nevzniknou.
Úspora, která se může prodražit
Český stát chce být moderní, inovativní a konkurenceschopný. Zároveň však financuje vědu způsobem, který nutí výzkumné instituce každý rok znovu dokazovat, že mají právo přežít.
Schodek státního rozpočtu dosáhl v roce 2025 téměř 291 miliard korun. Devět set milionů jeho problémy nevyřeší. Stejně jako české veřejné finance nezachrání omezení několika výzkumných programů ani odchod desítek špičkových odborníků.
Peníze jsou pro většinu lidí zdrojem napětí. Finanční stres zažívaly v posledním roce alespoň občas dvě třetiny respondentů výzkumu Swiss Life Select. Nejvíce se lidé bojí růstu běžných výdajů, nečekaných nákladů a výpadku příjmu. Starosti o finance jim ale zasahují i do života mimo rozpočet: zhoršují spánek, vztahy i schopnost dělat důležitá rozhodnutí.
Peníze drtí Čechy. Finanční stres zažívají dvě třetiny lidí, ženy častěji
Money
Problém je v tom, že rozpočty nejsou jen účetní tabulky. Jsou žebříčkem priorit. Ukazují, co stát považuje za nezbytné, co za politicky výhodné a co může odsunout na později.
Česká věda v tomto žebříčku stále zůstává někde mezi položkami „bylo by to užitečné“ a „uvidíme, co zbude“. Až budeme za deset nebo dvacet let znovu hledat důvody, proč česká ekonomika zůstává montovnou a proč nejlepší lidé odcházejí jinam, můžeme si připomenout, že šetřit na vlastní budoucnosti se nám kdysi zdálo jako rozumný nápad.
