Lukáš Kovanda: Češi vědí, že si na důchod musí spořit. Začínají však pozdě a odkládají málo
Státní důchod většině Čechů k udržení dosavadní životní úrovně stačit nebude. Přesto lidé začínají spořit pozdě, odkládají nízké částky a své peníze často nechávají v příliš konzervativních produktech. Dostatečnou rezervu na stáří si proto vytváří jen menšina z nich.
Průměrný starobní důchod v Česku letos v červnu dosáhl 21 803 korun měsíčně. Průměrná hrubá mzda přitom v prvním čtvrtletí činila 50 282 korun. V prostém srovnání tak penze odpovídá zhruba 43 procentům průměrné mzdy. Pro zachování životní úrovně po odchodu z práce proto bude stále důležitější vlastní finanční rezerva. Ta však u českých domácností zůstává vzhledem k významu státní penze nedostatečná.
Dnes připadá na sto lidí v produktivním věku (20–64 let) přibližně 32 seniorů starších 65 let, do roku 2050 tento počet vzroste na 50 až 60 seniorů na sto pracujících. Nikoho zodpovědného to nemůže nechat v klidu. Neřešení penzí v této situaci zavání státním bankrotem a každá normální vláda by to řešila.
Ekonomický diář Pavla Párala: Vláda se snaží přiblížit penzijní armagedon
Názory
Češi si přitom uvědomují, že by si měli na důchod spořit. Problém je, že často začínají pozdě a odkládají příliš málo. Téměř polovina lidí očekává, že jim penze nahradí 50 až 70 procent dosavadního příjmu. Ve skutečnosti však musejí počítat s citelnějším propadem a chybějící část příjmů pokrýt z vlastních úspor.
Milionová rezerva zůstává pro mnohé nedosažitelná
Jako orientační rezerva na stáří se často uvádí částka v rozmezí jednoho až dvou milionů korun. Zejména u lidí, kterým se důchod již blíží, je ale rozdíl mezi očekáváním a skutečnými možnostmi značný.
Více než polovina Čechů ve věku od 50 do 65 let předpokládá, že bude v penzi potřebovat přes milion korun. Šest z deseti však nevěří, že si takovou částku dokáže vytvořit.
K tomu se přidává pozdní začátek spoření. Za vhodnou dobu pro zahájení přípravy na penzi Češi nejčastěji považují věk mezi 25 a 34 lety. Řada z nich ale začne spořit až mezi 35. a 54. rokem života. Právě první roky pracovního života jsou přitom nejcennější, protože dávají úsporám nejvíce času na zhodnocení.
Přání je otcem myšlenky. Tak by se dala zhodnotit představa vicepremiérky a ministryně financí Aleny Schillerové, potažmo vlády, o tom, jak zajistit Čechům lepší penze.
Ivana Pečinková: Lepší penzijko – cesta odnikud nikam
Money
Přibližně dvě třetiny lidí navíc na stáří odkládají nejvýše dva tisíce korun měsíčně. Konkrétní finanční plán pro období po padesátce má pouze sedm procent Čechů.
Úspory zůstávají v málo výnosných produktech
Dalším problémem je způsob, jakým Češi své peníze ukládají. České domácnosti zůstávají velmi konzervativní. Podle PAQ Research splňuje kritéria produktivního penzijního spoření pouze 18 procent lidí ve věku od 18 let do dosažení důchodového věku.
Velká část dlouhodobých úspor zůstává v transformovaných nebo konzervativních fondech, které obvykle nabízejí nízké zhodnocení. Problémem proto nejsou pouze nízké pravidelné vklady, ale také příliš opatrná investiční strategie.
Čím delší doba člověku do důchodu zbývá, tím větší prostor má pro dynamičtější investice s vyšším podílem akcií. S blížícím se odchodem do penze naopak dává smysl investiční riziko postupně snižovat.
Stárnutí populace zvýší význam vlastních úspor
Význam vlastní finanční rezervy poroste také s tím, jak bude česká populace stárnout. V roce 2025 žilo v Česku přibližně 2,3 milionu lidí starších 65 let, tedy více než pětina populace. V roce 2050 už budou lidé nad 65 let tvořit téměř tři desetiny obyvatel a každý jedenáctý Čech bude starší 80 let.
Delší život ve stáří nebude znamenat pouze více let strávených v penzi, ale také vyšší náklady na zdravotní a sociální péči. Vlastní úspory tak budou stále důležitější nejen pro zachování životní úrovně, ale také pro financování potřebných služeb a péče ve vysokém věku.
Češi přesto začínají spořit pozdě, odkládají relativně nízké částky a značnou část dlouhodobých úspor nechávají v málo výnosných produktech. Bez změny tohoto přístupu proto mnohým z nich hrozí, že se jejich životní úroveň po odchodu do důchodu výrazně sníží.
