David Ondráčka: Urážky od nul, kýč a každý den nová „válka“. Z Twitteru se stal cirkus
Používám sociální sítě a občas na nich tvořím obsah. Twitter (budu tomu tak říkat dál) se stává víc a víc místem zuřivých kulturních válek, kde převládá hlučné prázdno. Kýč, sběr lajků a stádovitost jsou všudypřítomné. Každý den na Twitteru přináší novou bezvýznamnou „válku“, urážky a ostrakizaci od lidí s anonymními přezdívkami nebo přímo k tomu placených. Sarkasmus se mění ve škleb, obnošené vtipy v zoufalý boj o kousek digitální pozornosti.
Každý den začíná nová válka do krve (bez krve) o něčem naprosto nepodstatném. Další den a další marná emotivní výměna o něčem zbytečném. Další nalezený extrémní nesmysl, který musí všichni sdílet a vyjádřit se k němu odpor. Urážky od nul, stádovité omyly. Agresivita vůči všem navzájem roste. A pak se ptáme, proč do politiky a vůbec veřejného prostoru nemají chuť chodit vzdělaní a kultivovaní lidé. Jedna z odpovědí je, že brodit se touto stokou je nebaví. Nebo to jako součást hry nechtějí podstupovat. A myslím, že to platí ještě silněji pro ženy, které pak ve veřejném prostoru chybějí.
Každý trochu přemýšlivý člověk ve veřejném prostoru zvažuje, jestli má smysl se tohoto krysího cirkusu účastnit. Nebo věnovat svůj čas něčemu jinému, praštit dveřmi a ještě z toho odchodu neudělat ctnostné gesto. Vždyť život je jinde a síť je stejně jen malá bublina. Váháme, jestli máme sledovat dál tu debilizaci, rostoucí agresivitu a debaty, které úplně míjí to podstatné. Ale každý komunikační expert vám řekne, že to bez nich nejde a kdo na nich není, tak se z veřejné diskuse ztrácí. Nemusí to platit absolutně, ale že to tak do značné míry funguje. A tak sice skřípeme zubama, nebaví nás to, ale dál unaveně sdílíme a ten obsah tvoříme.
Don´t make stupid people famous
Sociální sítě přinesly před lety zdánlivou demokratizaci diskuse. Demokratizace, kdy může kdokoli diskutovat s premiérem, miliardářem nebo spisovatelem. Zkrátka věc, která byla před 15-20 lety nemožná. Sítě dříve občas bavily, někdy dávaly dobré tipy, probíhaly tam i zajímavé výměny, ale to se změnilo, z řady důvodů. Ale hodně se to změnilo a zásadní věci už jdou jinudy. Skutečný politický a ještě více byznysový svět je úplně jinde. Rozhodně už sociální sítě nejsou relevantní zdroj toho, o čem se mluví. Spíš ubavují k nepozornosti.
Po delší době jsem měl možnost strávit chvíli v New York City, pro mě hlavním městě světa. Nabízím pár postřehů z města, které miluji. New York je svérázný vesmír plný energie a nekonečných možností, dynamiky a změn, ale taky kontrastů, rozmanitosti, konkurence, jazyků. Pořád se tady něco děje a mění, město nikdy nespí, ale zároveň ony tradiční ikonické jistoty drží - Coney Island, Central Park nebo Brooklyn Bridge. Stojí za to zažít aspoň chvíli Big Apple, onen Gotham City, a hlavně zažít Newyorčany.
David Ondráčka: Na skok v hlavním městě světa. New York vás pohltí
Enjoy
Hádky a spory jsou (bohužel) často součástí všedního dne každého z nás. V online prostoru Twitteru jsou však zesíleny. Nic v podstatě nebrání psychopaticky a vyšinutě bušit do klávesnic a čekat co se stane a kdo se chytne. Když nikdo, je nutné přitvrdit a říct něco ostřejšího, nadávat, označit někoho extrémně. Trendem je ideologické trollení, urážení lidí, škatulkování a nálepkování. Nebo otvírání „nástražných min“, na které nejde v několika znacích odpovědět. A zrovna Twitter je tím přímo zavalen, je na tom vlastně postaven.
Samozřejmě, každému křiklounovi na sítích a jeho zoufalém volání o pozornost nemá smysl dávat více zájmu, než si zaslouží. Platí heslo: don't make stupid people famous. Více rozlišovat, nevést s každým nekonečné diskuse pro diskuse.
Nechutné komentáře pod posty politiků
Každý politik zažívá téměř pokaždé stejnou situaci. Ať napíše nebo nasdílí cokoli, má pod svým postem nechutně nablito od oponentů. Je jedno, jestli je z opozice nebo vládní koalice, děje se to všem a pořád. Jsou to vesměs útoky osoobní, ideologické, sprosté, téměř nikdy neřeší podstatu, jen útočí na autora. Je to ostudné, tupé a ničí to jakoukoli možnost diskutovat. Jen lehce citlivý člověk, když si o sobě přečtě tolik nenávisti, tak je minimálně znechucen. Když to vidí pokaždé, obvykle se obrní a zatvrdí. Ale aby nezklamal své fanoušky, kteří ho roztleskávaji, logika sítí ho vede, že musí přitvrdit a ještě něco hnusného odpovědět, nedat se.
Často si klademe otázky, proč do té politiky nejdou ti slušní a vzdělaní lidé, kteří by ji okysličili. No, jedna z odpovědí je tato stoka, kterou se musí brodit a nechat na sebe házet bláto. Myslím, že pro ženy to bývá často ještě horší.
Sociální sítě se vyvíjejí. Facebook dnes vypadá úplně jinak než na konci první dekády tohoto století. Instagram také prošel ohromnými změnami. Řada sítí, které měly klidně i desítky milionů uživatelů, upadly v zapomnění a umřely. Dramatickou proměnou prochází také Twitter, který se pod novým vlastníkem dokonce postupně přejmenovává na X. Změna názvu je ale tou nejméně problematickou změnou. Twitter se v posledních měsících stal děsuplným místem.
Stanislav Šulc: Muskův Twitter už nestojí za nic. Mix porna a fašismu jen likviduje společnost
Názory
Kdo mi ty sítě udělá
Klasické řešení v politice je: někoho si na „ty socky“ najmout. Boj o kousek pozornosti je nelítostný a někdo vám udělá sítě a bude za vás reagovat na hatery. U politiky to navíc bez autenticity nefunguje a působí to směšně, ale je to cesta. K tomu je dobré nakoupit nějaké účty, aby padaly i lajky, aby to nepůsobilo, že daného politika nemá rád nikdo. Z původní autenticity a demokratizace diskuse se tak stala jen další práce v politickém marketingu. Místo diskuse s politikem se přete s nějakým studentem najatým na PR. O to víc to celé působí ještě absurdněji.
Odpověď není to ignorovat
Přes to všehcno myslím, že odpověď není to celé ignorovat, odpojit se a neúčastnit se. Prostě logika marketingu se ze dne na den nezastaví. Kdo není na sociálních sítích, neví se o něm dost. Jen prostě těm výměnám a debatám je zdravé přikládat váhu přiměřeně významu a držet si odstup. Nebrat to, a ani sebe na sítích, zase tolik vážně. Občas se odpojit. Udržet si jakousi svou osobní digitální hygienu. Výhercem je ten, kdo používá sociální sítě rozumně, netráví na nich moc času, a často vůbec neví, kdo jsou ti lidé, nad kterými se vede aktuální zuřivá válka. A nezapomínejte: don´t make stupid people famous.
