Zvolený prezident Spojených států Donald Trump v předvolební kampani prohlásil, že Evropa zaplatí vysokou cenu za to, že „nekupuje dostatek amerického exportu“. Příští měsíce ukážou, jak oprávněné jsou obavy z vysokých cel na dovoz z Evropské unie. I Evropané ale mají pro obchodní jednání v rukou trumf, který by mohl hrozby obchodní války mezi spojenci na obou březích Atlantiku minimálně výrazně zmírnit. Je jím zemní plyn, píše ve své analýze Jan Žižka z Export.cz.

Donald Trump dává dlouhodobě najevo, jak mu nejsou vůbec po chuti obchodní schodky ve vtazích USA s jejich partnery. To se týká jak geopolitických rivalů Ameriky včetně Číny, tak spojenců, jakými jsou Evropané. Schodek vůči EU se v posledních letech v průměru pohyboval kolem 240 miliard dolarů ročně. Vysoký přebytek vůči USA vykazuje samotné Německo (loni více než 80 miliard dolarů v obchodu se zbožím), vyšší už mají jenom země jako Čína, Mexiko a Vietnam. Tyto údaje jsou z pohledu možné Trumpovy reakce vůči EU včetně Spolkové republiky nepříznivé také pro Česko – americký trh je nejvýznamnější mimoevropskou destinací tuzemských exportérů a důležitý je navíc reexport, přesněji český vývoz v podobě subdodávek pro evropské partnery, který nakonec míří do USA.

PŘEHLEDNĚ: Odkud, kam a čí plyn teče. A zaplní se zatím poloprázdné české plynovody?

Názory

Ukrajina se bude muset od ledna obejít bez ruského plynu, který stále odebírá. Zájem o něj by ale mohlo mít Německo, takže by na tranzitu vydělávalo i Česko, jehož plynovody jsou zatím poloprázdné. Nepřehlednou situaci odkud, kam a čí plyn teče, se pokusil osvětlit hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Na Evropě záleží 

Zároveň ale platí, že Evropa je největším trhem pro americké exportéry zkapalněného plynu LNG i ropy. Na Evropu připadaly v roce 2023 dvě třetiny dodávek amerického LNG. Donald Trump má přitom velké plány v dalším rozvoji těžby, jeho vláda pravděpodobně usnadní vydávání příslušných povolení. Na rozdíl od Bidenovy administrativy také nejspíš nebude brzdit budování plynárenské vývozní infrastruktury – tedy především výstavbu nových exportních LNG terminálů. Rýsují se tak vyhlídky vyššího amerického exportu surovin do Evropy a ani Trumpova administrativa nakonec nemusí mít zájem tuto vizi ohrožovat příliš ostrou obchodní válkou.

Představa, že Spojené státy se nakonec na Evropu vykašlou a uplatní svůj exportovaný plyn v Asii, je sporná. Stávající LNG terminály jsou především na východním pobřeží Ameriky a celá vývozní plynárenská infrastruktura je nasměrovaná na Evropu. Mnohem delší doprava do východní Asie se prodraží, což se může projevit na cenové konkurenceschopnosti amerického plynu. Především je však možné předpokládat, že obchodní válka s Čínou bude za prezidenta Trumpa mnohem ostřejší než s Evropou.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen už dala najevo, že zájmy EU a chystané nové administrativy ve Washingtonu se prolínají. Vyšší import amerického LNG může být dobrou zprávou pro evropskou ekonomiku, ale i z hlediska podpory Ukrajiny. Situace, kdy EU stále odebírá 15 až 20 procent plynu z Ruska, je pro mnohé Evropany neúnosná. Z pohledu snahy čelit klimatické změně se zdají být rozvojové plány dalšího využívání fosilního plynu problematické. Také environmentální hledisko se však nakonec může jevit jinak – bez dostupného plynu, který plní roli přechodového paliva, by mohla být ohrožena zelená transformace energetiky i celé ekonomiky.

Lukáš Kovanda: Češi hatí evropskou snahu odstřihnout se od ruských energií

Názory

Češi se vrací k ruskému plynu, píše agentura Bloomberg. Česko tak podle ní patří k několika zemím, které hatí celoevropskou snahu odstřihnout se od ruských dodávek energií. Taková snaha je skutečností uplynulých dvou let, po ruské invazi na Ukrajinu.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Americký plyn místo ruského 

Evropské unii se od začátku další Putinovy agrese na Ukrajině v únoru 2022 podařilo výrazně snížit dovoz ruského plynu z předchozích více než 40 procent. Gazprom se jako monopolní dodavatel ruské suroviny prostřednictvím plynovodů dostal do velkých ekonomických problémů. Na zavedení přímých sankcí vůči dovozu ruského plynu se ale Evropané shodnout nedokázali. Kromě minoritních zastánců pokračování surovinových vazeb na Rusko tady sehrály roli obavy z ekonomických dopadů úplného odříznutí od ruského plynu a také případných proher v arbitrážích, což byl případ zvláště Rakouska.

Několik událostí z poslední doby naznačuje, že Evropa přece jenom dělá další kroky k přerušení vazeb na Rusko a bude v tom pokračovat. Tím určitě opět porostou obavy části Evropanů ohledně budoucího nedostatku plynu na trhu EU.

Německé ministerstvo hospodářství nařídilo tamnímu provozovateli LNG terminálu, aby nepřijímal ruský zkapalněný plyn. Sankce komplikují provoz ruského arktického vývozního terminálu LNG. Rakouská společnost OMV zvítězila v mezinárodní arbitráži nad Gazpromem ve sporu o dřívější ruské nedodávky, následně se rozhodla započítat vysouzenou částku a přestat platit za další dodávky. Gazprom je vzápětí zastavil. Může jít nakonec o elegantní řešení, jak Rakušané svůj rébus s ruskou surovinou, dopravovanou plynovodem, vyřeší.

Lukáš Kovanda: Síkelovými plynovody stále nic neteče. Čechům tak zdraží plyn

Názory

Češi se přepočítali a od příštího roku si připlatí za poloprázdné plynovody, regulované platby za plyn vzrostou dle úředního návrhu až o 15 procent. Původně přitom chtěli kasírovat za tranzit plynu na Slovensko a do Rakouska.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Ukrajina navíc odmítá prodloužit kontrakt o tranzitu ruského plynu přes její území (nyní směřuje hlavně na Slovensko a do Maďarska) a zatím není jasné, jestli bude přeprava přes napadenou zemi pokračovat díky určité formě zapojení Ázerbájdžánu. A Maďary v čele Evropské unie vystřídají od ledna Poláci, což bude znamenat obrat o 180 stupňů v přístupu předsednické země k omezování dovozu ruského plynu.

Více much jednou ranou

Evropské unii se v souvislosti s nástupem administrativy Donalda Trumpa může podařit zabít „plynovou zbraní“ několik much jednou ranou – především zmírnit hrozící obchodní konflikty s USA, zároveň si zajistit více plynu a pokročit v omezování ruských dodávek. Ursula von der Leyen dodává, že americký LNG bude levnější než ten ruský. To neplatí v případě dodávek ruského plynu plynovody, ale jejich omezení fakticky znamená, že si Evropa v ceně LNG kalkuluje také určitou bezpečnostní přirážku. Spoléhat na surovinu ze země, s níž je EU v tak otevřeném konfliktu jako s Ruskem, nedává smysl.

Plyn zůstává pro Evropu důležitou surovinou v době, kdy země jako Německo, Polsko nebo Česko ještě čeká odchod od uhlí. Sníží se tak skleníkové emise z výroby elektřiny. (Srovnání celkové emisní stopy uhlí a dováženého plynu už ale nemusí vycházet tak příznivě.) Vzhledem k časově omezené budoucnosti uhlí v evropské energetice a časové náročnosti budování dalších jaderných zdrojů i přechodu na vodík se plyn stává klíčovou „zálohou“, která umožní rozvoj obnovitelných zdrojů. Spotřeba zemního plynu se bude dlouhodobě snižovat, ale rozvoj těžby v USA i jinde na světě je pořád v evropském zájmu. Je totiž potřeba počítat s postupným utlumováním těžby zvláště v zemích jako Norsko nebo Velká Británie.

Americké propočty

Když Bidenova administrativa na začátku letošního roku zmrazila rozvoj některých dalších LNG terminálů v USA – oficiálně kvůli potřebě posoudit ekonomické a environmentální souvislosti – vyvolala tím obavy, jestli americké dodávky plynu budou tak spolehlivé, jak si Evropané představovali. Nástup administrativy Donalda Trumpa je spojen s velkými riziky pro transatlantický obchod, v případě zemního plynu je to ale spíše naopak. Na první pohled může být vývoz amerického LNG dokonce ekonomicky výhodný spíše pro Evropu než USA. Zatímco na trhu EU povede vzhledem k větší nabídce ke snížení cen plynu, na americkém trhu ceny kvůli nabídce snížené vyšším exportem vzrostou. I tak tu ale zůstane velký cenový rozdíl ve prospěch USA.

Dopady na americkou ekonomiku je však nutné počítat jinak než v Evropě. Spojené státy jsou nejen největším spotřebitelem plynu, ale také největším producentem. Pro celkový výpočet je tak třeba mít přehled o příjmech i nákladech z hlediska země, která je nejen největší světovou ekonomikou, ale také ropnou a plynovou velmocí.

Oboustranná závislost

Evropané, a zvláště Němci, byli za prvního funkčního období prezidenta Trumpa velmi skeptičtí k americkým výzvám, aby nespoléhali na dodávky ruského plynu – zvláště podmořským plynovodem Nord Stream mezi Ruskem a Německem. Americké výzvy byly kontraproduktivní, protože vyvolávaly oprávněné dohady, jestli jde bývalé Trumpově administrativě více o energetickou bezpečnost nebo spíše tvrdé prosazování obchodních zájmů USA.

Ruská agrese na Ukrajině tento pohled zásadně změnila, pro nový přístup se v Německu vžil výraz Zeitenwende, který označuje změnu epochy. Příští německé parlamentní volby otestují, jak silně je tato změna ve Spolkové republice zakořeněná. Minulá epocha byla spojená s přesvědčením, že dodávky plynu z Ruska do západní Evropy znamenají oboustrannou závislost, kterou nebude mít zájem narušovat ani dodavatel závislý na evropském trhu, ani odběratel. Celá desetiletí to takhle víceméně fungovalo – minimálně ve vtahu mezi Ruskem a Německem.

Obrat nastal v měsících před rozpoutáním Putinovy války na Ukrajině i mimo oblast Donbasu a Krymu. Tehdy se Kreml rozhodl plně využít plynovou zbraň i vůči Německu a omezit dodávky suroviny, které měly vést k celkovému oslabení Evropy a jejího odhodlání pomáhat Ukrajině. Scénář oboustranné závislosti narazil na zeď.

Skeptici mohou poznamenat, že žádná závislost není dobrá, a to ani ve vztahu ke geopolitickému spojenci. V tomto základním konstatování budou mít pravdu, ale významný dovoz plynu z USA je naprosto odlišnou záležitostí než z Putinova Ruska. Import z Ameriky není závislý na několika plynovodních potrubích, která je možné odpojit. Trh se zkapalněným plynem LNG se (s určitými omezeními) stal globálním, soupeří zde mnoho hráčů. Evropa diverzifikuje i přepravní cesty a vůbec nejvíce plynu do EU stále přitéká potrubím z Norska. A především – obavy, jak budou vypadat obchodní vztahy s Trumpovou Amerikou jsou oprávněně obrovské, ale scénář, že by Spojené státy využívaly plynovou zbraň v rámci vlastní teritoriální expanze na evropském kontinentu jako Rusko, je úplně mimo realitu.

Článek vyšel také na Export.cz