Dýško za čekání. Americká "tipflace" se začíná vymykat kontrole
Od spropitného pro samoobslužné pokladny až po příplatek ke zdravotnímu pojištění zaměstnanců. Stále více Američanů si myslí, že spropitné se vymklo kontrole. Spojené státy totiž mají unikátní přístup k takzvanému „tippingu“. Řada lidí pracovala někde, kde spropitné tvořilo většinu příjmu. A tak tuto hru, při které podnikatelé přesunou část nákladů na zákazníky, akceptují.
Američané zatím v tichosti přijímají rostoucí očekávání, co se výše „tipu“ týče. Ruku v ruce s tím jde vrozená snaha amerických podnikatelů finální cenu, tedy tu, kterou zákazník reálně zaplatí, rozdělit do dvaceti různých příplatků, poplatků a daní.
Restauratéři od pandemie lamentují, že operují s pětiprocentní ziskovou marží. I pokud by to byla pravda, proč tedy prostě nezvýší ceny? Proč vymýšlejí různé poplatky ve výši jednotek procent? V posledních letech se objevil například příplatek za zdravotní pojištění zaměstnanců či poplatek za ušlé zisky během pandemie.
Nejhorší americký export
Podnikatelé stále spoléhají na to, že většina populace si to neumí spočítat. Nabízet steak za 50 dolarů prostě vypadá lépe než za 70 dolarů, což je po započtení daní, poplatků a spropitného reálná cena zaplacená zákazníkem.
Většina světa americké turisty obviňuje z vývozu těchto návyků. Viditelné je to především v zemích s převahou amerických turistů, například v Karibiku či střední Americe, kde se místní naučili očekávat dvacetiprocentní spropitné za vše.
Spropitné pro robota
V poslední době ale zesílila snaha přimět Američany, aby zanechali „tip” i tam, kde by to dřív nikoho ani nenapadlo. I národ uvyklý skutečnosti, že spropitné se dávat musí, však tyto snahy nepřijal s nadšením.
V nedávném průzkumu téměř třetina Američanů uvedla, že si myslí, že spropitné se vymklo kontrole. Vadí jim hlavně, když po nich spropitné požadují samoobslužné pokladny nejen v kavárnách, ale i v podnicích, které jsou spíš supermarketem. Třeba obchody OTG s předraženou vodou a brambůrky na amerických letištích.
Štítek nalepený na spodní části obrazovky samoobslužné pokladny řetězce sušenek Crumbl jasně říká: „Zvažte zanechání spropitného, pokud jsme vás rozesmáli.“ Vysokoškolské studentky, které se rozhodly dopřát si sušenky za pět dolarů, popsaly, že jejich jediná interakce se zaměstnanci byla, když jim bylo řečeno, aby ustoupily stranou a počkaly na svou objednávku.
Do Česka to přijde také
V Česku věci zatím nezašly až tak daleko, aby samoobslužné pokladny v sousedském supermarketu nabízely možnost zanechat spropitné za to, že jste firmě ušetřili za práci pokladní. Situace se ale také mění. Minimálně očekávání v restauracích jsou jiná než třeba na přelomu tisíciletí.
Zanechat deset procent se už považuje za automatické, kde jsou ty časy, kdy stačilo útratu zaokrouhlit na nejbližší desetikorunu či stokorunu. Není to tak dávno, co ve Spojených státech bylo desetiprocentní spropitné vyjádřením vděku. Dnes se při zanechání méně než dvaceti procent i za objednávku jídla s sebou dočkáte vražedných pohledů.
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
