Kdybychom chtěli najít někoho, kdo čítankově reprezentuje aktuální gastronomické trendy, byly by to podniky pražské značky Kro. Jsou čtyři, jsou úspěšné a velmi populární, a podle zakladatele Vojtěcha Václavíka už další přibývat nebudou: „Tak, jak Kro teď vypadá, je kompletní.“ V čem je kouzlo Kro, a jaké trendy se tu mění na velmi příjemnou, chutnou a voňavou realitu?
Vsadit všechno na jeden produkt, tenhle riskantní krok se ukazuje být jedním z klíčových gastronomických trendů. Nespoléháte na to, že si u vás „vybere každý“, ale prodáváte jedinečnost, vymazlený produkt, ale i celou službu. Touhle cestou se vydal Roman Janeček, který před pár týdny otevřel butik s věnečky v Praze nedaleko Národního divadla.
Mezi největší gastronomické trendy současnosti patří respekt k tradici. Dává to smysl. Jednak tím dáváme najevo, že někam patříme, a také ctíme um a zručnost svých předků. Navíc se v nejisté době chytáme ověřených jistot víc než kdy dřív. Ne že by nás velikonoční mazanec nebo nádivka dokázaly vytáhnout se všech průšvihů posledních let, ale zcela jistě umí vyvolat pocit konejšivého bezpečí. Existuje pro to výraz comfort food. Jídlo, které „pohladí a ukonejší duši“ si můžeme dopřát kdykoli, ale o tradičních svátcích k nám přichází přirozeně a spontánně.
Pokud má někdo přehled o tom, co se děje na české gastronomické scéně, tak je to Lukáš Hejlík. Autor Gastromapy, podcastů 111 a Velká žranice, a také knih 356 a 555, podle nichž cestují lidé po republice za dobrým jídlem a za zážitky. Mluvili jsme spolu o tom, jak se gastro proměnilo po covidovém útlumu a jaké trendy toto období přineslo.
Když se budete ptát, kam v Brně na večeři, devět z deseti doporučení bude znít: Element. Tenhle podnik dokonale vystihuje současný trend – a nejde jen o gastronomii, ale i atmosféru, přístup, zážitek a cenu, kterou zaplatíte. V Elementu to do sebe všechno perfektně zapadá. O tom, jak Element funguje, jsem si povídala s šéfkuchařem a spolumajitelem Tomášem Regerem.
„A taky tam přidáváme garum,“ tuhle větu dnes uslyšíte od řady ambiciózních šéfkuchařů. Při prvním soustu pochopíte, proč je garum takový hit: neskutečně zintenzivní a prohloubí chuť, je to doslova exploze umami, přitom si pro sebe neukradne hlavní roli, ale fantasticky nakopne suroviny, s nimiž se v jídle pracuje. A přidat ho můžete takřka do všeho. Co to je garum? A kde se vzalo?
Ve větších gastronomických provozech denně zbyde až 25 kilogramů nevydaných pokrmů, které by někde někomu udělaly radost. Jenže obvykle končí v koši, protože legislativa neumožňovala dál s jídlem nakládat. Organizace Zachraň jídlo se vydala mezi úřední šimly a našla cestu, jak jídlo poslat dál lidem v nouzi. Kromě manuálu, kde je celý proces podrobně popsán, vznikla databáze, kde se mohou gastroprovozy a charitativní organizace propojit. A pracuje se na aplikaci. Trend šetrného zacházení s jídlem, který je zároveň pomocí potřebným, je snad tím aktuálně nejzásadnějším.
Pozornost upřená na válečnou situaci na Ukrajině nás přiměla – mimo jiné – více a jinak vnímat Ukrajince, kteří tu s námi už léta žijí. I s vědomím, že jich nyní bude mnohem víc. Vedle stavebnictví u nás nejčastěji nacházejí Ukrajinci uplatnění v nejrůznějších odvětvích gastronomie. A jsou oblasti, kde se bez pracovní síly z Ukrajiny neobejdeme.
V Brně je pozoruhodná koncentrace výborných kaváren, restaurací, barů a kvalitních gastronomických konceptů. Platí to už řadu let, ale tahle tendence se nijak neunavuje, naopak vesele bují dál a nové podniky vznikají covid necovid. V čem je kouzlo a síla brněnské scény a proč právě tady můžete zažít ty nejžhavější gastronomické trendy?
Jako restaurace v restauraci funguje koncept Trezor, který se ukrývá v pražském podniku Červený jelen. Rozlehlé a architektonicky nesmírně atraktivní prostory paláce Špork si o několik gastronomických poloh přímo řekly. I tohle je cesta a trend pro restaurace s podobným potenciálem: uspokojit pestrou klientelu - od posezení u piva po fine dining.
Luštěniny slavily 10. února svůj světový den, letos už podesáté. Ustanovila ho Organizace spojených národů v roce 2013. Mnoho takto poctěného jídla není. Luštěninám se tohoto privilegia dostalo z prostého důvodu, bylo třeba je zpopularizovat. Tahle nepříliš sexy skupina potravin má totiž obrovský potenciál: jde o výživově velmi hodnotné suroviny, z nichž se dá připravit takřka jakýkoli pokrm.
Do popředí zájmu se kombucha dostala z několika důvodů. Aktuálně jako jedna z tekutých alternativ, kterou si lze zpestřit suchý únor. Je také vyhledávaná jako „zázračný“ nápoj, který posílí imunitu a nejen ji, což je také víc než aktuální téma. Stále jedeme na vlně kvašení, i tady má kombucha co nabídnout. A z dlouhodobého hlediska je pak populární jako jedna z „DIY potravin“, které lze s trochou fištrónu vyrobit doma.
Zabíjačka je skvělý příklad hned několika stále trvajících gastronomických trendů: využití zvířete takřka beze zbytku a domácí výroba jídla, které je zvykem kupovat spíš průmyslově zpracované. A stále lze žasnout nad tím, jak je celý proces dokonale vymyšlený tak, aby se zvíře dokonale zužitkovalo. Je to ten největší respekt, jakého se pašík na konci své kariéry mohl dočkat.
Praha má v samém centru nové místo, kam stojí zajít na pracovní oběd i romantickou večeři. Ideálně na obojí. „Menu je koncipované mimo jiné tak, aby se lidé chtěli vracet,“ říká chef Zdeněk Křížek. A má pravdu, za gyozami i chobotnicí či hovězím tataki se do Sensa Finne Food Bistra vrátím moc ráda. Zvědavost budí i položky, které jsem nestihla ochutnat. Tenhle podnik reprezentuje hned několik gastrotrendů: asijskou fúzi, sdílené jídlo nebo využití produkce aquaponie.
Všechno kvašené či fermentované je v gastronomii na vrcholu obliby. Dává to smysl, touha po jídle, které podpoří zdraví a posílí organismus je zcela na místě. Na výsluní se ale nedostává naše tradiční kysané zelí, ale pikantní korejská fermentovaná zelenina kimchi. Je to čistě otázka módních vln a osobních preferencí, zda si do kuchyně pustíme kimchi či kvašené zelí. Každopádně kvašené zelenině bychom měli otevřít dveře dokořán. A obzvlášť v době, kdy létají vzduchem lecjaké viry.
Nelze nyní pokutovat firmy, které do evidence nezapíšou skutečné majitele. Dokud stát nezmění právní úpravu evidence skutečných majitelů, nemůže nutit firmy k zápisu údajů a sankcionovat je, pokud zákonnou povinnost nesplní. Uvedl to místopředseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Šuk. Důvodem je rozpor s unijním právem, na který letos soudy upozornily.
