Vítězství v soutěži Visa Czech Top Shop za měsíc červenec zamířilo do prodejny Olomouckých tvarůžků v Lošticích

Olomoucké tvarůžky jsou produktem, který v Česku prakticky není třeba představovat. V Lošticích ale návštěvník zjistí, že za charakteristickou chutí a vůní stojí nejen mimořádně dlouhá tradice, ale také promyšlená práce se značkou, zákaznickým zážitkem a maloobchodem. Právě sem přijeli zástupci soutěže Visa Czech Top Shop předat vítězný diplom na měsíc červenec a při té příležitosti se společně s Leošem Kalandrou, vedoucím obchodu a marketingu z A.W. Loštice, vydali na cestu od historie tvarůžků až po současnou podobu značkové prodejny.

150 let výroby v Lošticích

Návštěva začala v Muzeu Olomouckých tvarůžků a rok 2026 je pro A.W. Loštice symbolický, protože „letos slavíme 150 let nepřetržité výroby Olomouckých tvarůžků. V roce 1876 s jejich výrobou začal Josef Wessels,“ uvádí Leoš Kalandra. Historie samotných tvarůžků je ovšem ještě podstatně delší. První písemná zmínka o slovu „tvarůžek“ pochází podle muzejních pramenů už z roku 1583, kdy se objevilo v soupisu pozůstalosti v Olomouci. Zajímavostí je, že v 17. století se tvarůžky dokonce objevují v záznamech jako součást odměny za práci. Významný rozmach přišel na konci 19. století, kdy k jejich popularitě přispěla mlékárenská výstava ve Vídni a později také rozvoj železnice. Rychlejší doprava umožnila dostat výrobek z Hané k zákazníkům ve vzdálenějších regionech i za hranice.

Od „pleskaček“ k moderní výrobě

Muzeum velmi názorně ukazuje, jak se výroba během staletí měnila. Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, kolik ruční práce se za každým kolečkem tvarůžků původně skrývalo. Jedním z historických nástrojů byla takzvaná klapačka, což byla jednoduchá formička, s jejíž pomocí pracovnice vytvářely jednotlivá kolečka. Zkušená pracovnice jich podle výkladu Leoše Kalandry zvládla vytvořit až tisíce za směnu. Ještě před klapačkami se tvarůžky tvarovaly ručně a proto se pracovnicím říkalo „pleskačky“.

Expozice postupně přechází od jednoduchých nástrojů k prvním mechanizovaným formovacím strojům a nakonec k současné výrobě. Prohlídka přitom není jen vitrínou historických exponátů. Návštěvník si některé principy výroby může sám vyzkoušet a prostřednictvím filmů nahlédnout také do dnešního provozu, kam kvůli přísným hygienickým pravidlům není možné běžné exkurze vodit.

Hanácká „superpotravina“

Tvarůžky mají velmi jednoduché složení, ale jednoduchý rozhodně není proces jejich výroby a zrání. Leoš Kalandra upozorňuje také na jejich výživové vlastnosti. Obsahují přibližně půl procenta tuku a 28 gramů bílkovin na 100 gramů výrobku. Firma proto s určitou nadsázkou používá označení „hanácká superpotravina“. Zajímavé je i samotné zrání. Zákazník si totiž do určité míry může vybrat, jak výrazné tvarůžky chce. Čím více se výrobek blíží datu spotřeby, tím více se mění jeho konzistence i charakteristická chuť. Jak říká Leoš Kalandra, ‚u tvarůžků musí dozrát nejen samotný sýr, ale někdy i jeho zákazník.‘

Z muzea rovnou do obchodu

Pro projekt Visa Czech Top Shop je nejzajímavější okamžik, kdy z historie vstoupíme do současného retailu. Z muzea pokračujeme přímo do podnikové prodejny a právě tady je dobře vidět, jak A.W. Loštice propojuje tradiční český produkt s moderním pojetím značkového obchodu. Firma, která dnes provozuje pět vlastních prodejen – v Lošticích, Olomouci, Brně, Ostravě a nově také ve Zlíně, má jednoduchou filosofii: ukázat zákazníkovi mnohem širší svět tvarůžků, než jaký běžně potká v supermarketu.

„Snažíme se v našich prodejnách nabízet kompletní portfolio tvarůžků. V řetězci zákazník většinou najde několik základních druhů, ale náš sortiment je mnohem širší. Máme přibližně čtyřicet položek,“ vysvětluje Leoš Kalandra.

Nejen tvarůžky

Značková prodejna ale není postavená pouze na vlastních výrobcích. Sortiment doplňují produkty především menších českých výrobců, farem a mlékáren. Výběr přitom není náhodný. Přibližně každého půl roku se schází sortimentní komise složená také ze samotných zaměstnanců, která nové výrobky prochází a ochutnává. Do nabídky se tak dostanou speciality, které odpovídají charakteru značky a které zákazník běžně v každém obchodě nenajde. Právě tento přístup dělá z podnikové prodejny něco víc než jen místo, kde se prodává produkce z výrobního závodu. Obchod se stává místem objevování značky a regionální gastronomie.

Jedna značka, různé prodejny

Vizuální identita prodejen je jednotná. Charakteristické jsou přírodní materiály, dřevěný dekor a zelená barva. Konkrétní layout se ale vždy přizpůsobuje danému prostoru. To je dobře vidět například v Olomouci, kde firma dala přednost menší prodejně na atraktivním místě přímo na náměstí naproti orloji. Výsledkem tak není mechanicky kopírovaný koncept, ale jednotný designový jazyk přizpůsobený konkrétní lokalitě.

Visa Czech Top Shop: ocenění pro místo, které má svůj příběh

A právě propojení silného produktu, historie, značky a fyzického retailového zážitku stojí za vítězstvím v červencovém kole soutěže. Součástí setkání v Lošticích bylo slavnostní předání diplomu Visa Czech Top Shop, kdy ocenění míří k místu, kde zákaznická zkušenost nezačíná až u pokladny. Návštěvník může nejprve poznat historii produktu, pochopit způsob jeho výroby, objevit desítky let tradice a následně vstoupit do prodejny, kde si celý příběh značky může doslova odnést domů. Muzeum a prodejna tak společně vytvářejí jeden zákaznický zážitek – od příběhu přes emoci až k samotnému nákupu a v Lošticích má tento příběh opravdu dlouhou historii. Předávání ocenění v soutěži Visa Czech Top Shop proto tentokrát nebylo jen návštěvou zajímavé prodejny. Bylo to také výletem do světa jedné z nejvýraznějších českých potravinářských tradic.

Červencovému vítězi, který se připojuje k dalším finalistům letošního roku, pogratulovali také Marek Polus, bankovní poradce z UniCredit Bank, a Zuzana Lazarová ze Zboží&Prodej, které je mediálním partnerem soutěže.