Vědci pracují na prototypu „živého“ robota, který se umí sám rozmnožit

Roboty, které dělají svou práci a ještě si samy vyrobí nástupce, by mohly být snem průmyslníků. Na stopu toho, jak by šel jednou tento nápad uskutečnit, se nyní dostali američtí vědci. Robot ovšem musí být složen ze živých buněk. Budou mu však konkurovat i roboti vyvíjení v Česku, kteří se sice nerozmnožují, ale mohou být šikovnější.

Na začátku vědci z několika amerických univerzit a výzkumných ústavů zkoumali, jak se vlastně chovají buňky odebrané z živého organismu, konkrétně z embryí africké žáby drápatky vodní, jež patří mezi relativně oblíbená laboratorní zvířata. Výzkumníci buňkám pomohli mikroelektrodami i mikroskopickými kleštičkami k tomu, aby se začaly spojovat a během pár dnů se ve sladké vodě, která jim zajišťuje výživu, splétaly do jakýchsi koulí.

Koule je obvykle tvořena asi třemi tisíci buněk, má velikost asi půl milimetru a vykazuje úplně nečekané vlastnosti. Vědci letos v březnu popsali v odborném periodiku Science Robotics, že se buněčné koule po poškození zase zacelují. Pohánějí je buněčná prodloužení – chloupky (řasinky), které by normálně rostly na žabí kůži.

Pohyb je naprosto chaotický, koule však dokáže náhodně proplout připraveným bludištěm. Rozhodně není živým organizmem, jak si ho představujeme; nemá ani náznak nervové soustavy. Nicméně jejími stavebními kameny jsou živé buňky.

Zvýší sílu i výkon: exoskelet si hledá nový trh

Money

Technologie to měla být pro vojáky, ale moc z ní ještě neměli. Exoskelet však zvolna proniká do mnohdy až nečekaných oborů a oblastí. Třeba mezi rekreační běžce.

Josef Tuček

Přečíst článek

Výzkumníci svá stvoření pojmenovali slovem xenobot (s narážkou na odborný název žáby drápatky Xenopus laevis), a tím dali najevo, že podle nich jsou tyto koule předobrazem potenciálních budoucích robotů.

Podivné rozmnožování

Nyní publikoval výzkumný tým další překvapující zjištění. Tentokrát to bylo v americkém periodiku Proceedings of the National Acadedemy of Sciences. Xenoboti (použijme pro ně životný tvar, když jsou z živých buněk, u ostatních robotů v tomto článku zůstaneme v rodě neživotném) se mohou rozmnožovat.

Ale zase úplně jinak, než bychom si představovali. Když má koule v sobě volný prostor připomínající ústa nebo kapsu, dokáže v něm namačkat další volné žabí buňky z okolí a vytvořit jinou, menší kouli, tedy potenciálního nového xenobota.

Tento způsob rozmnožování byl vědě zatím neznámý; živí tvorové se rozmnožují pohlavně, nebo nepohlavně – třeba dělením či pučením, ale zatím nebylo známo, že by si svého „potomka“ stlačili z cizích buněk plovoucích okolo.

Mikrorobot nese lék

Vědci mají o čem dumat, a možná se k nim přidají i robotikové. Xenoboti slibují různé praktické využití. Mohli by třeba plout lidským tělem a dopravit na přesně určené místo lék, který na ně lékaři „přilepí“. Anebo v nedostupné části těla provést obdobu chirurgického zákroku, pravděpodobně chemikálií, která ve tkáni zničí to, co by jinak muselo být odstraněno skalpelem.

Staví byznys na varováních před srážkou v kosmu. A točí stamilionové kontrakty

Money

Drahé umělé družice kolem Země – ať už meteorologické, navigační, telekomunikační, vědecké či ty špionážní – jsou ohroženy kosmickým smetím, které je může při srážce zničit. Vznikají proto firmy, které se snaží srážkám zabránit. A je to poměrně výnosný byznys.

Josef Tuček

Přečíst článek

Také průmysl by mohl mít prospěch, pokud by se třeba xenoboti dokázali uplatnit při ovlivňování reakcí v průmyslových chemických či biotechnologických procesech. A pokud by xenoboti dokázali vyhledávat a pohlcovat škodlivé látky v životním prostředí, mohlo by to být rovněž užitečné.

Konkurence z Česka

Takováto uplatnění nejsou jenom věcí fantazie. Ve světě i v Česku existují vědci, kteří se miniaturními roboty, i když těmi neživými, také zabývají.

Například teoretický fyzik Viktor Holubec z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze spolupracuje s výzkumníky z Lipské univerzity. Oni pomocí laserových paprsků pohánějí ve vodě mikroskopické částice o velikosti třicetiny tloušťky lidského vlasu (tedy mnohem menší než jsou xenoboti), a doktor Holubec propočítává nejvhodnější postupy. Cílem je poznat, jak se tyto částice v mikrosvětě pohybují a jak jejich pohyb nejlépe řídit.

video

Implantát v mozku: šance nebo hrozba? Pro Muska příležitost, kterou tlačí kupředu

Money

Můžeme mít přímo z mozku propojení s počítačem a internetem, takže bychom si mohli kdykoli „v hlavě“ vyhledat potřebné informace? Technika vyvíjená původně pro handicapované lidi něco takového zřejmě brzy dokáže i pro lidi zdravé.

Josef Tuček

Přečíst článek

Martin Pumera, který je profesorem na pražské Vysoké škole chemicko-technologické a na Středoevropském technologickém institutu (CEITEC) Vysokého učení technického v Brně, využívá při výzkumech pylová zrnka nebo nověji nanotrubičky o velikosti setiny milimetru, které pohání chemickými reakcemi a ovládá magnetickým polem.

Cílem má být nalezení toxického odpadu ve vodě a jeho zničení chemickými reakcemi za působení světla. Jiným Pumerovým cílem je sestrojení miniaturních kovových robotů, které se díky proměnnému magnetickému poli provrtají do rakovinného nádoru a vnesou přímo do něj lék.

Potenciálním živým xenobotům tedy vzniká významná neživá konkurence.

Může podvod chránit přírodu? Je pár firem, které se o to snaží

Money

Vyrábějí padělky a tím přispívají k dodržování zákona. Zdánlivý paradox? Ne však v souvislosti s jednou z nejdražších komodit černého trhu – rohu nosorožců. Myšlenka je to pozoruhodná ekonomickými, právními i etickými souvislostmi.

Josef Tuček

Přečíst článek