Kdo má hlavní zásluhu na snížení tuzemské inflace pod úroveň deseti procent, tedy na nejnižší hodnotu od roku 2021? Pokud už bychom museli ukázat na jednu osobu jako symbol, byl by krotitelem inflace nejspíše Jiří Rusnok, do poloviny loňského rok guvernér České národní banky.
Otázka, zda má stát zaplatit desítky milionů michelinskému průvodci za to, že rozdá jakési hvězdy pár prominentním českým restauracím, pochopitelně vzbudila vášně. Stát šetří každou korunu a lidem se propadla životní úroveň tempem, které tu nebylo od devadesátých let. Inflace už sice trochu klesá, ve státní kase ale zeje díra a dál se bude šetřit.
Inflace se po 11 měsících v červnu vrátila na jednocifernou úroveň. A už v příštím roce se bude pohybovat kolem hodnoty inflačního cíle ČNB. Fialova vláda tak ještě do voleb bude moci vyhlásit, že inflaci porazila, píše ve svém komentáři ekonom Lukáš Kovanda.
V Česku je přes sedm tisíc čerpacích stanic na naftu a benzín. To je číslo, které udává ministerstvo průmyslu, takže je potřeba k němu být poněkud rezervovaný, jelikož státní úřady jsou vždy ve svých statistikách poněkud opožděné a nepřesné. Nicméně, číslo sedm tisíc asi leze brát jako relevantní.
Česko bude muset razantně, o desítky miliard, navýšit výdaje na obranu, aby dostálo závazku vůči NATO. Již příští rok by výdaje na armádu měly vzrůst až o více než 100 procent v porovnání s loňskem.
Míra nezaměstnanosti klesá, hlavně díky sezónním vlivům. Inflační a energetická krize ale není tak závažná, jako byla ta covidová, ukazuje i tak vývoj na českém trhu práce.
Nárůst pomyslné vzdálenosti Číny od západních obchodních partnerů se viditelně propisuje do širšího makroekonomického rámce. Akcentování ideologicko-politického rozkolu přináší již nyní znatelné rozpojení ekonomické dynamiky, která může vyústit ve střednědobou ekonomickou divergenci. Proces asynchronizace se přitom rozvíjí v podmínkách nebývalé fluidity globálního kapitálu. Tím je situace nová a důsledky není snadné předvídat, zejména pokud bude přítomen zesilující Matoušův efekt.
Když se podíváte na český penzijní účet, vidíte rok po roce samé saldo, saldo a zase saldo. To znamená, dluh na úkor budoucích generací. V loňském roce přes 21 miliard korun, v roce 2020 přes 40 miliard korun. Rok předtím šestnáct miliard korun, prostě sekera za sekerou, rok co rok. Jen za prvních pět měsíců letošního roku je ztráta penzijního účtu třicet miliard korun. A bude hůř.
Češi trpí fetišem vlastnického bydlení. V zemích, jako je Německo, Švýcarsko nebo Rakousko, které si jinak rádi Češi berou za příklad, přetrvává daleko nižší podíl populace bydlící ve vlastním bytě nebo domě. Nájemní bydlení je tam mnohem rozšířenější než v Česku. A nikomu to nepřipadá jako ekonomický nerozum. Jestliže tuto mentalitu Češi postupně přijmou za svoji také, usnadní jim to život. Navíc učiní věc v mnoha ohledech rozumnou i ryze z ekonomického hlediska.
Zeměkoule prožívá horké chvíle. Tedy nikoli chvíle, ale dny. V posledním týdnu byly hned dvakrát přepsány historické tabulky nejvyšších průměrných teplot na Zemi. Bloomberg uvedl, že britské historické domy budou mít čím dál větší problémy s podložím. A na Blanensku lidem omezují možnost napustit si jejich vysněné bazény. Do toho bují migrace směrem z teplejších do chladnějších částí planety. A klimatická změna toho má v rukávu ještě daleko více.
Maloobchodní tržby se v květnu v Česku dále propadly. Vykázaly totiž meziroční pokles o 6,1 procenta. Na poměry letošního roku se ale jedná ještě o celkem solidní výsledek, neboť oproti březnu či dubnu meziroční pokles tržeb zmírnil. Na rozdíl od měsíců února až dubna navíc v květnu nedošlo k meziměsíčnímu poklesu tržeb maloobchodu, což lze vnímat jako pozitivní překvapení.
