Zemřel architekt Vlado Milunić, spoluautor Tančícího domu
Odešla legenda české architektury. Ve věku 81 let zemřel český architekt chorvatského původu Vlado Milunić. Praze dal jeden z jejích symbolů. Tančící dům.
Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český architekt chorvatského původu Vlado Milunić, který se do povědomí veřejnosti dostal jako spoluautor Tančícího domu v Praze. Uvedl to Český rozhlas s odvoláním na architektovu rodinu. Rodák z Chorvatska, který od mládí žil v Česku, byl znám i svými názory na podobu pražských sídlišť či jako spoluautor řady sociálních staveb. Jako pedagog působil na Českém vysokém učení technickém (ČVUT), kde vystudoval architekturu.
Tančící dům na pražském Rašínově nábřeží Milunić navrhl spolu s kanadsko-americkým architektem Frankem Gehrym. Stavba, která vznikla v polovině 90. let minulého století, vzbudila původně mnoho odmítavých reakcí. Postupně se stala jedním ze symbolů Prahy a za čtvrtstoletí existence nasbírala řadu ocenění.
V rozhovoru pro ČTK vzpomínal Milunić v roce 2016 na historii vzniku domu i na náhodné seznámení s bývalým prezidentem Václavem Havlem, který pak spolu s architektem stál za myšlenkou zástavby proluky na nábřeží. Jako šestičlenná rodina se Miluničovi nevešli v 80. letech do panelákového bytu na sídlišti a dostali přidělený byt v domě rodiny Havlových na Rašínově nábřeží. „Dostali jsme se do prázdného třetího patra, které jim v roce 1948 sebrali. Neměli jsme žádný nábytek a Havlovi nás poprosili, abychom si jejich původní nábytek vzali. Když zemřeli rodiče, Václav mě poprosil, jestli bych neudělal rozdělení bytu pro dvě rodiny, pro Ivana a pro něj,” vzpomínal architekt. Proluka na místě vedle domu, kde bydleli Havlovi, byla od bombardování v roce 1945. Začátkem 90. let Havel s Miluničem znovu přišli s myšlenkou její zástavby. „Chtěl jsem, aby ten barák byl parafrází na sametovou revoluci, v druhém plánu je totalitní společnost, od které se oddělila menší část, která se vydala do světa změn,” uvedl Milunić.
Původně se počítalo s domem s převážně kulturní náplní, obchody či občerstvením. Nenašel se ale investor a navíc, jak architekt řekl, „památkáři šíleli, že jsem zničil celosvětově unikátní frontu baráků na nábřeží”. Podstatné ale bylo, že se roztančený dům líbil manažerům společnosti Nationale Nederlanden Real estate, která se stala investorem. „Řekl jsem jim, že odpor překonám tím, že se spojím s nějakou světovou hvězdou,” říká Milunič. Jean Nouvel, který později postavil Zlatý anděl, nevyšel, ale vyšel Frank Ghery, jehož Milunič manažerům doporučil.
Tančící dům v Praze ČTK
V sedmdesátých a osmdesátých letech architekt zejména ve spolupráci s architektem Janem Línkem v Praze realizoval v Praze několik domovů důchodců, například v Bohnicích, Malešicích, Chodově a Hájích, nebo svobodárnu sester na Proseku. Neomezoval se ale jen na hlavním město či Česko. V zahraničí se podílel například na vzniku takzvané české čtvrti v čínské Šanghaji.
Vlado (Vladimir) Milunić se narodil 3. března 1941 v Záhřebu. Od 16 let žil v Praze, kam se jeho rodiče přestěhovali z tehdejší Jugoslávie. V letech 1960 až 1966 studoval architekturu na ČVUT, poté tři roky pracoval v Paříži. V letech 1969 až 1990 pracoval v pražských ateliérech Gama a Delta. Od roku 1990 měl vlastní Studio VM (volné myšlenky).
Zprávy ze světa realit čtěte zde
Společnost Playboy, která se potýká s rostoucími ztrátami, se chystá podpořit své uvadající finance prodejem ikonického firemního a nedávno vzkříšeného tryskáče jejího zakladatele Hugha Hefnera. Cena letadla Bombardier vyzdobeného tradičními „zajíčky” činí 17,5 milionu dolarů (asi 431 milionů korun), napsala agentura Bloomberg.
Ikonické firemní letadlo Playboye zmizí ze vzdušného prostoru. Ztrátová firma jej prodává za 18 milionů dolarů
Enjoy
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
