Francie se vyhnula nejhoršímu, přesto nejspíš míří ke krizi
Francouzští voliči vystavili stopku krajní pravici těsně před vytouženým vládním angažmá. Roztříštěný parlament přesto bude mít problém složit funkční vládní koalici, která bude muset minimálně nějakou dobu rozdělenou a zadluženou zemi vést.
Zdá se, že politický risk prezidentu Emmanuelu Macronovi vyšel. Aspoň prozatím. Jím podporované uskupení „Společně“ sice podle očekávání vyšlo z nedělních parlamentních voleb oslabené, ale i tak skončilo druhé, a díky taktizování s překvapivě vítězným levicovým blokem dokázalo zabránit nástupu krajně-pravicového Národního sdružení Marine Le Penové a jejího chráněnce Jordana Bardelly.
Sedmadvacetiletý Bardella se před volbami už viděl v pozici nejmladšího premiéra ve francouzské historii, což potvrzovaly obavy médií i komentátorů z vůbec prvního nástupu nacionalistů do vlády, přesto jeho strana nakonec skončila až třetí. Oproti posledním volbám z roku 2022 ale získala o pět desítek poslanců víc. Bardella výsledek svádí na „hanebné spojenectví“ levice a centristů.
Taktika Nové lidové fronty a prezidentského tábora vyšla. V mnoha obvodech postoupili minulý týden do druhého kola tři kandidáti povětšinou v čele s uchazečem z Národního sdružení – jejich odpůrci ale uzavřeli pakt - tam kde byl silnější člověk z levicového bloku, odstoupil centrista - a naopak. Na tuto hru evidentně přistoupili i voliči, kteří to často „museli hodit“ někomu, koho by za normálních okolností nepodpořili.
Nejvíc mandátů získala v předčasných parlamentních volbách ve Francii levicová Nová lidová fronta, která může počítat s nejméně 178 mandáty. Následuje aliance Spolu, která podporuje prezidenta Emmanuela Macrona, s nejméně 150 mandáty. Krajně pravicové Národní sdružení bude mít nejméně 125 poslanců. Nikdo nemá v Národním shromáždění většinu 289 poslanců. 
Po Britech otáčejí kormidlem doleva i Francouzi. Le Penová ve volbách pohořela
Politika
Nestabilita na obzoru
Hlavní úkol – zabránit Národnímu sdružená převzít moc – si mohou demokraté odškrtnout. Francii však čekají další perné chvíle. Společná strategie „macronovců“ a levice v momentě voleb skončila. Vzhledem k tomu, že se žádnému uskupení nepodařilo získat většinu, budou muset přijít na řadu jednání o vládní koalici. V takových chvílích se různě po světě zabetonovaná situace obchází dalšími předčasnými volbami, ve Francii to ale minimálně rok nepůjde.
Pro Francouze je aktuální situace netradiční, na širší koalice docházelo krátce ve druhé polovině 40. a následně 50. letech. „Francie nemá politickou kulturu uzavírání koalic a kompromisů jako Německo nebo Itálie. Proto to Francouzi vnímají jako krizi,“ komentuje podle deníku The Guardian německý profesor francouzské HEC Paris Armin Steinbach.
Emmanuel Macron může jmenovat premiérem, koho si usmyslí. Obvykle to ale bývá nominant nejsilnějšího uskupení či lídr schopný získat podporu parlamentu. Variantou je i jakýsi úřednický kabinet, což ale není pravděpodobné. Přece jen voliči dali najevo, že si Macronovu hegemonii nepřejí, a tak by svévolné jmenování blízkého člověka ještě více oslabilo centristický tábor. „Po této porážce postrádá (Macron – pozn. autora.) legitimitu ke jmenování nové vlády,“ dodává Steinbach.
Dalším úskalím je různorodost „republikánské fronty“. Levicový blok sdružuje subjekty na krajní levici, komunisty, zelené i tradiční socialisty. Jeden z nejvýraznějších politiků levice Jean-Luc Mélenchon, který vede krajní Nepodrobenou Francii, se hned nechal slyšet, že s Macronem a jeho příznivci spolupracovat nebude. Něco podobného jen v mírnějších slovech avizuje centristický proud odcházejícího (a nyní i „udržovacího“) premiéra Gabriela Attala. Jinak jsou ale prezidentovi spojenci otevřeni jednáním.
Po prohraných evropských volbách a nečekanému vyhlášení parlamentních voleb se francouzské trhy otřásly. Nyní se ale zdá, že situace je oproti prvnímu kolu hlasování o poznání uvolněnější. Firmy totiž mají po oznámení spolupráce levice a centristů alespoň několik indicií, že by po víkendu nemuselo dojít k úplně nejděsivějším scénářům.
Karel Pučelík: Taktizování proti Le Penové trhy uklidňuje
Politika
Těžké hledání kompromisu
Nyní záleží na tom, jaký vliv budou mít ty nejvíce nesmiřitelné subjekty v čele s Mélenchonem. Aktuálně se hovoří o koalici, která by vyloučila jak extrémní pravici, tak i extrémní levici. A jak je patrné z vyjádření předních politiků, taková možnost je v dosahu. Například šéfka zelených z levicového vloku Marine Tondelierová, potenciální premiér musí být kompetentní a schopný kompromisů.
Podobně mluví i europoslanec a představitel středo-levé politiky Raphaël Glucksmann, který by mohl být i příštím premiérem. Zásadní slovo budou mít umírnění socialisté, kteří sice mají méně mandátů než Nepodrobená Francie, ale značně posílili, přičemž se jim vyvedl také návrat někdejšího prezidenta Francoise Hollanda. Zdá se, že levicový populista Mélenchon (ani nikdo z jeho strany) premiérem rozhodně být nemusí, ve hře je kompromisní, řekněme sociálně-demokratické řešení, přijatelné i pro centristy.
Francii každopádně nečekají klidné doby. „Ať už z této šlamastyky vzejde jakákoli vláda, pravděpodobně nebude dlouho stabilní. Prvním potenciálním ohniskem budou podzimní jednání o rozpočtu. Francie je pod tlakem, aby snížila svůj deficit poté, co na začátku roku nesplnila stanovené cíle,“ shrnuje Politico s tím, že právě fiskální politika je dělící linií pro levici, centristy i krajní pravici.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vyhrál tím, že oslabil a odstavil Marine Le Penovou. Šlo o moc, a tu získal zpět. Možná se ukáže, že by bývalo bylo lepší vítězství populistů teď, na "zklamání voličů" by měli slabý mandát a jen tři roky. 
Prezident Macron hrál vabank, a ten vyšel
Názory
Francouzské akcie klesají. Euro oslabuje. Trhy vyhlížejí vleklou nejistotu na francouzské politické scéně. Oddechly si však, že ji neovládne Le Penová a ani Mélenchon.
Lukáš Kovanda: Výsledky francouzských voleb sráží tamní akcie dolů, euro oslabuje
Názory
