Stanislav Šulc: Cyklopruh na Plzeňské je ten nejmenší problém zpackané rekonstrukce
Před pár hodinami se znovu otevřela spodní část Plzeňské ulice, která byla téměř půl roku nejprve obtížně průjezdná, následně zcela uzavřená. S tím, jak se blíží obnovení provozu, se malují poslední čáry a lidé zjišťují, že tam bude cyklopruh, což je podle všeho největší problém této půlroční akce. A ano, tato rekonstrukce opravdu byla hrubě nepovedená. Ale z úplně jiných důvodů.
Co se stane, když se v širším centru města zavře jedna z klíčových výpadovek? Odpověď na tuto otázku hledala Praha poslední měsíce, kdy kvůli dvojnásobné rekonstrukci infrastrukturních sítí byla dopravy zbavená Plzeňská ulice, dříve to tepna dopravy z Prahy na západ Čech a Německa.
Vyměnit najednou vodní potrubí a plynovod bylo natolik odvážné (tedy spíše šílené, či absurdní), až mělo vedení městské části Prahy 5 potřebu se od celé akce distancovat. Před zahájením demolice tak v okolí Plzeňské ulice visely plakáty s tím, co a jak možná bude, ale spíš nebude jezdit, na jejichž konci bylo vždy explicitně napsáno, že městská část s tímto postupem nesouhlasí.
Přesto neměla žádnou páku na to to změnit a jen připomeňme, že podobnou uzavírku Plzeňská prožila vloni v nejspodnější části u Anděla, nyní se posunula o stovky metrů výš, což ale nezabránilo nikomu v tom, aby část loňského asfaltu znovu nezničil. Inu, peníze se musejí… investovat.
Když hluk vystřídá jiný hluk
Zda rekonstrukce musela probíhat tímto způsobem, nebo mohla být provedena nějakým šetrnějším vůči místním, nelze nejspíš rozsoudit. Sítě byly staré, vodní potrubí v této části Prahy praská každou zimu několikrát, důvody tedy nejspíš byly. A ano, asi má cenu vyměnit maximum nutných sítí, když už je v zemi díra. Tedy to by smysl mělo, pokud by nedošlo k tomu, že po výměně prvních trubek byly díry zasypány, technologie si takříkajíc odpočinuly a pak se díry znovu vykopaly. Byly možná mírně jiné, ale pořád to byly díry na stejných místech.
Z čistě uživatelsko-zákaznicko-občanského pohledu celá rekonstrukce prostě byla jednak dlouhá, jednak zmatečná a bez nutných informací, aby ji místní dokázali přijmout za nutné zlo.
A zajímavé byly i detaily ohledně hluku. Ačkoli z Plzeňské zmizela doprava, což mělo celkové hlučnosti pomoci, nahradili ji dělníci začínající většinou v 5:58 s nejhlučnější technikou, která od cca 11 odpočívala až do příštího rána.
Krachy podniků
Když už je ono otevření několik hodin realitou a žádná velká sláva se nekonala, jen se v jednu chvíli prostě odstranily zákazové značky, je dobré si udělat reálnou rekapitulaci jedné rekonstrukce.
Mohlo by se zdát, že hlavním problémem opravy je onen dnes již nechvalně proslulý cyklopruh. Ten ve skutečnosti není žádný problém, protože motoristé museli cyklisty, kteří tu jezdí (a nejde jen u kurýry), objíždět s mnohem větší rezervou, než kolik nyní dostávají cyklisté oním cyklopruhem.
To neznamená, že by po konci stavebních prací nezůstala pachuť. Zůstane a má mnoho odstínů. Kvůli nezvládnuté komunikaci a nulové podpoře například v okolí rekonstruované silnice zkrachovalo několik podniků, které majitelé zavřeli prostě proto, že kromě menšího počtu klientů mají problémy se zásobováním. Kvalita života šla dolů bezprecedentním způsobem, přičemž hluk a prach byly jen částí reality. Narostly problémy s parkováním, protože kapacity, už tak minimální, se ještě snížily. A protože policisté vycítili šanci, naopak narostlo množství pokut. Přitom mnozí lidé špatně zaparkovali i jen proto, že se nedokázali zorientovat ve změti desítek značek na patnácti metrech, kde jedna popírala druhou a tu zase čtvrtá. Navíc parkovací aplikace nadále vesele umožňovala kupovat si parkování i na místech, kde to podle všeho nebylo možné. Tady je rozhodně příležitost ke zlepšení do budoucna, kdyby náhodou chtěl někdo pomoci, a nikoli jen trestat.
Do obecních voleb už zbývá méně než dva měsíce a s blížícím se koncem léta již pozvolna startuje kampaň. Billboardy už se plní méně i více známými tvářemi, které slibují „hory i s horákyněmi“, stejné sliby pak opakují v rozhovorech, kde dojde i na vysvětlování, proč sliby nešlo plnit v dosavadních letech. Postupně tak krystalizují témata pro jednotlivá města. A v Praze je vlastně úplně jasno: jediným tématem bude doprava. Ať už si pod tím představujete cokoli. Ačkoli by to měla být výhoda Motoristů Sobě, v Praze to budou mít hodně složité.
Stanislav Šulc: V Praze to budou mít Motoristé těžké. Motoristy jsou tu totiž všichni
Názory
Stejně špatná silnice a horší chodník
Co je ale asi nejsmutnější, je výsledek. Asfalt na nově zrekonstruovaných částech Plzeňské je stejný jako předtím, takže třeba k pokusu snížit hluk ani nedošlo. A pak tu jsou chodníky, které samozřejmě během rekonstrukce dostaly pořádně zabrat a došlo k jejich brutálnímu rozřezání.
Když se po půl roce nejrůznějšího brodění v bahně, písku a dalších terénech člověk zaradoval, že by po 15 letech dostal nový chodník, dočkal se tradičního nerovného slepence, po němž se možná dá chodit za slunného a suchého léta, ale jindy to je řekněme slušně o ústa. A to nemluvíme o tom, že dámy v botách na podpatku mohou pokus chodit po chodníků na Plzeňské rovnou vzdát.
Špatně se pak poslouchají rady urbanistů, že asfalt na chodníky už opravdu nepatří, že je potřeba tam dávat materiál s mezerami (třeba kostky), který může absorbovat vodu, jež následně ochlazuje okolí. Špatně se poslouchají rady architektů, že by podél silnic měly být stromy, aby stínily a ochlazovaly. Když po mnohaměsíční, v podstatě likvidační rekonstrukci dostanete stejně špatnou silnici a horší chodník.
A to si představte, že jsou letos volby. Bohužel při nich o žádném reálném problému na Plzeňské nejspíš nic neuslyšíme, ale skoro bych se vsadil, že ten cyklopruh někdo vytáhne. To nás přece štve všechny nejvíc.
Michal Strnad zůstává podle časopisu Euro nejbohatším Čechem. Majetek vlastníka zbrojařské skupiny CSG vzrostl na 470 miliard korun, druhý Daniel Křetínský má 432 miliard. Celá stovka nejbohatších Čechů a Slováků letos zbohatla téměř o pětinu.
Strnad zůstává nejbohatším Čechem. Křetínský mu ale rychle šlape na paty
Leaders
