Michal Nosek: SPD po letech tápání konečně našla státnický problém. Jak vzít Zelenskému metál
SPD po vstupu do vlády našla další zásadní politické téma: jak odebrat Volodymyru Zelenskému Řád bílého lva udělený prezidentem Petrem Pavlem. To by jistě její příznivce zahřálo u srdíčka. Jenže státní vyznamenání není rekvizitou pro domácí politické divadlo. A už vůbec ne náhražkou za řešení problémů, které Česko skutečně pálí.
SPD po vstupu do vlády zjevně neztratila svůj smysl pro priority. Zatímco Česko řeší drahé bydlení, zdravotnictví, rozpočet, školy, infrastrukturu a únavu z politiků, Okamurovo hnutí objevilo úkol hodný opravdových státníků. Po polském vzoru plánuje, jak sebrat Volodymyru Zelenskému Řád bílého lva.
Je to vlastně dokonalé. Když neumíte zrychlit stavební řízení, můžete aspoň někoho poplivat, nebo ještě lépe, urazit. Když nemáte reformu, máte tiskovou konferenci k migrační hrozbě. A když se realita nechce poslušně ohnout, dá se vždycky sáhnout po symbolu, zatřást s ním před kamerami a tvářit se, důstojně a starostivě. Naši lidi jsou přece na prvním místě
Cizí bolest jako domácí kulisa
Polský spor s Ukrajinou má skutečné historické kořeny. Volyňské masakry nejsou poznámka pod čarou, ale tragédie. Ukrajinské zacházení s odkazem UPA je pro Poláky bolestivé téma a není důvod ho zlehčovat. Právě proto by se s ním mělo zacházet opatrně. Ne jako s putovní kulisou, kterou si české hnutí vypůjčí na zbytečné domácí divadlo.
SPD ale nevede debatu o dějinách. Vede debatu o sobě. Bere cizí historickou ránu, připevní ji na vlastní transparent a vydává to za státnický postoj. Polsko má své oběti, svou paměť a svou diplomacii. Česko má svého prezidenta, vlastní pravidla pro státní vyznamenání a také základní zájem nevypadat, že zahraniční politiku řídí podle nálady v komentářích na Facebooku.
Zelenskyj nedostal Řád bílého lva za seminární práci o ukrajinském nacionalismu. Dostal ho za chvíli, kdy Rusko napadlo jeho zemi a on neutekl z Kyjeva. Stal se symbolem odporu země, která se brání agresi. To z něj opravdu nedělá svatého. Dělá to z něj člověka, jehož ocenění má jiný kontext než momentální potřeba SPD vyrobit další nesmyslný domácí rozruch.
Politika pro algoritmus
Na SPD je v tom něco konzistentního. Roky slibovala, že bude hlasem lidu. Když se ale člověk ptá na nějaký konkrétní výsledek, který lidem zjednodušil život, odpověď je komornější. Zato v symbolických požárech jsou zkušení. Referenda, zákazy, odvolávání, trestání, odebírání, deportace. Hnutí jako požární sbor, který si nejdřív škrtne sirkou.
A teď tedy další velké číslo. Místo českých problémů bitva o ukrajinský metál. Místo politiky pro občany politika pro algoritmy. Místo práce gesto. Přesně takové, které nic nezlevní, nic neopraví, nikoho rychleji nedostane k lékaři a nepostaví ani kilometr silnice. Zato pěkně hřeje ty, kteří si už dávno přejí, aby se Ukrajina vzdala a zavládl ruský mír.
Ukrajina dostane od Světové banky další pomoc ve výši 3,39 miliardy dolarů, tedy zhruba 72,5 miliardy korun. Oznámila to ve čtvrtek podle agentury DPA na konferenci o poválečné obnově Ukrajiny v polském Gdaňsku ukrajinská premiérka Julija Svyrydenková.
Ukrajina dostane další miliardy. Světová banka pošle Kyjevu 3,4 miliardy dolarů
Politika
Gesto, které nic neopraví
SPD tomu bude říkat odvaha. Jenže odvaha v politice nevypadá tak, že se pustíte do vyznamenání muže, jehož země se pátým rokem brání ruské agresi. Odvaha je prosadit něco, co funguje. Něco postavit, opravit, zjednodušit, zlevnit. Tedy přesně ty nudné věci, u kterých se hůř dělají titulky a ještě hůř se schovává prázdnota.
Celé to nakonec říká víc o SPD než o Zelenském. Hnutí konečně sedí u vládního stolu, ale pořád se chová, jako by jeho přirozeným prostředím byla chodba před sálem, kde se křičí do kamery. Jenže vláda není diskusní vlákno. A státní vyznamenání nejsou hračka, kterou se má mlátit o stůl pokaždé, když dojdou nápady.
