Karel Pučelík: Hledá se šéf Evropské rady, zn: Rychle
Šéf Evropské rady Charles Michel se chystá kandidovat do Evropského parlamentu. Evropští lídři musí urychleně začít hledat jeho nástupce, jinak v citlivém období kolem eurovoleb nahrají Viktoru Orbánovi. Je to sebestředné, tvrdí politikovi kritici.
Předseda Evropské rady Charles Michel se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu za Reformní hnutí, za které před rokem 2019 předsedal belgické vládě. Lze předpokládat, že místo v Bruselu a Štrasburku získá. Dost možná se nechystá spokojit „jen“ s křeslem ve více než sedmisethlavém tělese, ale bude mířit výš. Jeho krok však znamená nové problémy pro evropské politické špičky.
Michel vede Evropskou radu tvořenou hlavami států a šéfem Evropské komise. Tento vrcholný orgán určuje hlavní priority a směřování EU, přičemž role předsedy může být důležitá. Kromě toho, že reprezentuje EU v mezinárodní politice, také řídí summity, kde dochází ke koncepčním rozhodnutím. Michel, který na postu vystřídal nynějšího polského premiéra Donalda Tuska, tato vrcholná jednání moderuje.
Staronový španělský premiér Pedro Sanchéz si k funkci pomohl dohodou s katalánskými (i jinými) separatisty. Konzervativní opozice je konsternována, lídra socialistů srovnává s Orbánem a žaluje na něho i v Bruselu.
Karel Pučelík: Sanchéz znovu premiérem. Je „Orbánem z jihu“ nebo zachráncem před populismem?
Názory
Michelovo rozhodnutí rozhodně není běžné a podle ohlasů ani příliš vhodné. Dle plánu by měla funkce předsedy Evropské rady delší životnost než parlament, nový šéf by nastoupil po delších jednáních až na podzim. Je to logické, protože tak zůstane kontinuita mezi starým a novým složením parlamentu i komise. Takto se židle uvolní už v červenci, evropští lídři proto nemají čas k otálení a urychleně musí vybírat nástupce. Michel si ke svému bezprecedentnímu kroku navíc nevybral příhodnou dobu.
Sebestředné rozhodnutí
„Rozhodnutí Charlese Michela předčasně opustit předsednictví Evropské rady a pokračovat ve vlastní politické kariéře europoslance je nejen sebestředné, ale také nezodpovědné,“ uvedl na sociální síti X odborník na evropské právo Alberto Alemanno s tím, že otvírá dveře kontroverznímu maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Profesor z College of Europe navíc Michela hodnotí jako dosud nejméně efektivní hlavu Evropské rady, přičemž poukazuje na jeho zbytečné soupeření s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
Pokud se nástupce do Michelovy rezignace nenajde, uvolněný post průvodce summitů spadne do klína zemi, která bude předsedat EU. A tou bude zrovna Maďarsko známé odlišnými postoji k různým otázkám včetně podpory Ukrajiny. Orbána v čele klíčových jednání, k tomu zrovna bezprostředně po evropských volbách, si proto pochopitelně mezi evropskými špičkami přeje málokdo. Evropská rada a evropský parlament budou mít klíčový vliv na to, kdo příští roky povede Evropskou komisi.
Kritika přichází i od liberálních vod, kam patří i Reformní hnutí. „Kapitán opouští loď uprostřed bouře. Pokud se takto málo angažujete pro osud Evropské unie, jak důvěryhodný jste jako kandidát?,“ ptá se například nizozemská europoslankyně za liberální Volt Sophie in’t Veld. Nestability se obává i německý šéf Evropské lidové strany Manfred Webber.
Donald Trump ještě nevyhrál republikánské primárky, ale prezident Joe Biden už se připravuje na duel s ním. Zdá se, že pokud se tato dvojice skutečně znovu utká, budou mít podzimní volby přídech osudové konfrontace.
Karel Pučelík: „Bojujeme o duši Ameriky.“ Biden startuje protitrumpovskou kampaň
Názory
Vyšší ambice?
Michel si ale evidentně vážnost svého rozhodnutí nepřipouští. Otázkou také je, zda se jako bývalý premiér a vysoký představitel EU spokojí s místem poslance. Výchozí pozici nemá špatnou. Parlamentu léta dominuje koalice lidovců a socialistů, což však vzhledem k vzestupu pravice v příštím období může skončit. Důležitost liberálů z Renew Europe jakožto koaličního partnera nebo jazýčku na vahách může zesílit.
Michel, ačkoli to zatím nepotvrdil, by mohl pohlížet na post předsedy Evropské komise. Podle serveru Politico lidé z expremiérova okolí poukázali na to, že je nejseniornějším kandidátem frakce. Nahrávají tomu i zprávy o tom, že se dosavadní belgický eurokomisař Didier Reynders (také z Reformního hnutí) poohlíží po funkci v Radě Evropy - zabývající se lidskými právy, nikoliv evropskou politikou.
Myslím, že lze souhlasit i s umírněnými hlasy tvrdícími, že evropští lídři mají dost času, aby se dohodli na novém jménu. Přesto působí rozhodnutí Charlese Michela podivně a ne zrovna státnicky. Uvidíme, zda mu aktuální kritika neubere z jeho dosud poměrně vysokého politického kreditu.
