Kupónová privatizace: Třicet let od experimentu, který zrodil první české miliardáře, jiným nepřinesl nic

Před třiceti lety, 18. května 1992, dostali lidé v tehdejším Československu poprvé možnost získat akcie státních podniků převedených do akciových společností. Od toho dne mohli upisovat kupony z kuponové knížky přímo za akcie firem. Dvě vlny kuponové privatizace zrodily první novodobé české miliardáře v čele s Petrem Kellnerem, zatímco mnoho lidí vyšlo téměř naprázdno, i slovo „tunelování“, které Česko nechvalně proslavilo ve světě.

V květnu uplyne třicet let od startu první vlny kuponové privatizace, jejímž cílem bylo odstátnit značnou část majetku státu. Někteří za tehdejších tisíc korun československých na investici do fondů či přímo firem nevydělali nic moc, někteří několikanásobek a někteří tolik, že se posléze stali prvními českými miliadáři – otec PPF Petr Kellner, nynější majitel CPI Group Radovan Vítek. K výčtu patří i Viktor Kožený, který rozhýbal zájem občanů slibem vyplacení desetinásobku vložené tisícikoruny, jenž se ovšem už v polovině 90. let raději přesunul do daňového ráje na Bahamách a dodnes po něm marně touží česká i americká justice.

video

Devadesátky – nástup svobody i obřích kriminálních kauz

Money

Aktuální divácky úspěšný seriál České televize Devadesátky znovu probudil zájem o první porevoluční dekádu, která znamenala nástup svobody a demokracie, ale také zvýšené kriminality, vražd podnikatelů, příchod mafie zejména z jižní a východní Evropy i divoké privatizace a miliardových podle policie nelegálních finančních převodů. Jak na tu dobu vzpomínají přímí aktéři dění a které kauzy z té doby se nejvíce zapsaly do novodobých dějin?

Dušan Kütner

Přečíst článek

Za autory kuponové privatizace jsou označováni ekonomové Dušan Tříska, Tomáš Ježek a postupně ministr financí, premiér a prezident Václav Klaus. Poprvé byla použita v Britské Kolumbii a v Chile. Středoevropskou podobu dostala v roce 1988 v Polsku. A třeba ekonom, politik a později vysokoškolský pedagog Ježek ve své knize Zrození ve zkumavky věnované právě kuponové privatizaci přiznal, že výsledek česko-slovenské revoluční ekonomické akce byl místy tristní.

Z majetku ve fondech v hodnotě 140 miliard korun v roce 1996 byl ukraden majetek v hodnotě téměř 50 miliard. Záměrně používám slovo krádež, protože přesně a jednoznačně označuje to, co se počátkem druhé poloviny devadesátých let na poli kolektivního investování skutečně dělo a stalo,“ napsal Tomáš Ježek ve své kníze.

Ježek tak odkázal na slovo „tunelování“, které se pro nelegální přesuny financí a majetku vžilo a které Česko ve světě neblaze proslavilo. V té souvislosti se nejčastěji skloňují dvě jména – Motoinvest, v němž figurovali například Pavel Tykač, Jan Dienstl, Aleš Tříska (bratr autora privatizace Dušana Třísky) a bývalý člen předlistopadového Ústředního výboru KSČ a bývalý předseda Státní banky československé Svatopluk Potáč, a Mostecká uhelná. Její kauzu řeší české a také švýcarské soudy dodnes.

---

Jak to probíhalo?

• každý občan starší 18 let s občanstvím a trvalým pobytem na území Československa (ve druhé vlně Česka) měl právo si pro každou vlnu koupit kuponovou knížku a za tisíc korun kupony, čímžto se stal „držitelem investičních kuponů“ neboli DIKem
• kupony – v knížce jich bylo deset, každý v nominální hodnotě 100 korun – mohl vyměnit buď přímo za akcie firmy, nebo je investovat do soukromých privatizačních investičních fondů, jako byl právě PPF neboli První privatizační fond Petra Kellnera
• pokud poptávka akcií nepřevyšovala nabídku, akcie byly zájemcům připsány na účet ve Středisku cenných papírů a zbytek akcií postoupil do dalších kola. Pokud poptávka akcií převyšovala nabídku, zájemcům akcie nebyly připsány a postoupily všechny do dalšího kola. Zbytek akcií po posledním kole zůstal Fondu národního majetku

---

„Jsou lidé, kteří byli ve správný čas na správném místě. Nespravedlivé samozřejmě je, pokud měl někdo výhodu v přístupu k bankám. Takové ty „kamarádšofty“, komu půjčovala dnes už dávno zkrachovalá Investiční a poštovní banka – IPB. Tam ty osobní vazby hrály velkou roli a to je ta nespravedlnost, kdy někteří lidé měli lepší podmínky než ostatní,“ zavzpomínala na ekonomické kauzy devadesátých let v rozhovoru pro SeznamZprávy před třemi lety novinářka Jana Klímová.

Devadesátky. Éra, která dala světu nejednoho českého miliardáře

Leaders

Devadesátá léta ani zdaleka nejde odbýt příběhy o prudkém nárůstu kriminality. Byl to přechod z časů, v nichž co nebylo výslovně dovoleno, bylo zakázáno do doby, kdy co není výslovně zakázáno, je dovoleno. 

Jana Havligerová

Přečíst článek

Jako jeden z hlavních příklad vidí kauzu Mostecké uhelné společnosti. „Je to jeden z nejdéle se táhnoucích případů divoké privatizace a jeden z největších případů, alespoň ze švýcarské strany, prokázání praní špinavých peněz. Je to také příklad toho, že když měl proti sobě stát chytré podnikatele, kteří si dokázali najít vazby na veřejnou správu a ten stát přetlačili, tak stát, Fond národního majetku, ministerstva nebo úředníci nebyli schopní zabojovat o majetek,“ podotkla tehdy.

Kuponová privatizace také dala novodobé samostatné České republice první velkou korupční kauzu – šéf Centra kupónové privatizace, která měla bdít nad průběhem privatizace, Jaroslav Lizner byl v říjnu 1994 zatčen kvůli úplatku osm milionů korun v hotovosti. V následujícím roce byl pravomocně odsouzen k sedmi letům odnětí svobody, milionové pokutě a desetiletému zákazu činnosti ve státní správě. Trest byl později zmírněn.

Dozvuky „šokové ekonomické terapie“ byly přitom slyšet ještě loni, kdy vznikla startupová služba Stock Convertor. Lidem v rámci služby nazvané „Zapomenuté miliardy“ nabízela možnost zjistit, zda jim ještě nepatří nějaké akcie z kuponové privatizace nebo z nich pocházející dividendy. Za první měsíc podle tehdejších informací ČTK jen za první měsíc startup „našel“ 320 milionů korun 17 tisícům lidí. Odhad firmy byl, že v neznámu mají lidé uloženo z dob privatizace až deset miliard korun. Služba funguje dodnes.

---

Kuponová privatizace v kostce:

První vlna: květen až prosinec 1992

• nabídnuty byly akcie 1491 akciových společností s téměř 300 miliony akcií o nominální hodnotě 1000 československých korun
• pro první vlnu se zaregistrovalo 8,54 milionu občanů, z toho v České republice 5,95 milionu a na Slovensku 2,59 milionu
• zúčastnilo se 264 investičních fondů
• kuponová knížka stála 35 korun, obsahovala kupony v hodnotě 11 tisíc investičních bodů, kuponová známka stála tisíc korun (stejně jako ve druhé vlně)
• náklady státu byly půl miliardy korun za tisk a distribuci knížek a kuponů, z jejich prodeje naopak stát získal 8,6 miliardy
• první vlna měla pět privatizačních kol, prodalo se 92,8 procenta nabízených akcií, zbylých 7,2 procenta se převedlo do druhé vlny

Druhá vlna: duben až prosinec 1994

• druhá vlna se uskutečnila pouze v Česku, slovenská Mečiarova vláda od ní po rozdělení federace ustoupila
• od první vlny se lišila jen nepatrně
• pro druhou vlnu se zaregistrovalo 6,16 milionu Čechů
• zúčastnílo se 349 investičních fondů
• i ve druhé vlně většina diků upřednostnila fondy a ne přímou investici
• nabídnuty byly akcie 861 akciových společností se 155 miliony akcií v nominální hodnotě 1000 korun
• měla šest privatizačních kol, prodalo se 96,3 procenta akcií, neprodáno zůstalo 3,7 procenta akcií

Pozn. Údaje o hodnotě zprivatizovaného majetku se liší, bývá uváděno celkové číslo 368 miliard

Pramen: Tomáš Ježek: Zrození ze zkumavky. Svědectví o české privatizaci 1990-1997

---