Část EU pořád váhá s přijetím eura. Není za tím jen politika
Ne všechny členské země Evropské unie chvátají do eurozóny. Jaké k tomu mají důvody?
Přestože je euro po americkém dolarů druhý nejdůležitější reprezentant na světovém měnovém trhu, přijalo ho zatím jen 19 z 27 členských zemí Evropské unie. A je nejasné, kdy se přidají další.
Důvody, proč několik států EU zatím odmítá přijetí eura, jsou jak politického, tak ekonomického charakteru. Přitom některé země, jako například Česká republika, by se už dokázaly se zavedením společné evropské měny podle všeho dobře vyrovnat. Odpor ale přetrvává.
Z 27 členských států Evropské unie nemají euro Česko, Polsko, Maďarsko, Dánsko, Švédsko, Chorvatsko, Bulharsko a Rumunsko. Jenže kromě Dánska, které si vyjednalo výjimku, se ostatní současní nečlenové eurozóny v přístupových dohodách k EU zavázali, že pokud to ekonomické podmínky dovolí, tak se rovněž připojí. Ani to ale není nijak jisté. Typickým příkladem je právě Česko, které se zejména z politických důvodů a kvůli odporu většiny veřejnosti, ke společné měně ještě nerozhodlo přistoupit.
Zvláštní postoj zaujalo k euru Dánsko, které si vybojovalo jinou přístupovou dohodu k EU. Přesto se rozhodlo uspořádat v roce 2000 referendum o přistoupení k euru. Při vysoké účasti 87,6 procenta voličů bylo 46,8 procenta hlasujících Dánů pro a 53,2 procenta proti. Přistoupení tedy bylo zamítnuto. A od té doby to žádná dánská vláda opět nezkusila.
Newstream prošel programy relevantních politických stran a volebních uskupení. A přináší vám přehledně přístup jednotlivých partají k přijetí společné evropské měny.
Euro jako volební tahák? Kdo ho chce a kdo je proti
Politika
V září 2003 uspořádala referendum o přijetí eura i vláda ve Švédsku. Také bez úspěchu. Proti bylo 55,9 procenta voličů a pro pouze 42 procent. Ve Švédsku je jako důvod odmítání uváděna i věc, která se tolik v jiných státech neobjevuje – totiž, že švédské firmy euro vlastně nepotřebují, že si poradí i bez něj, protože mezinárodní byznys i tak dělají v rámci společné měny.
Řecko jako odstrašující příklad
Ne každá ekonomika je pak tak silná, aby euro, jehož kurz určuje Evropská centrální banka, zvládala. Dobře známé jsou finanční a ekonomické problémy Řecka. V dalších zemích se po zavedení eura citelně zvýšila cenová hladina. Příkladem je Itálie.
Existují ale i opačné případy, než je jenom odmítání. Malé evropské státy – Monako, San Marino, Vatikán a Andorra – zavedly euro na základě dohod s EU. Bez dohody ho zavedla Černá Hora a Kosovo.
Pak existují specifické příklady s používáním eura, jako je třeba africké Zimbabwe. Tam se kvůli dlouhotrvající hyperinflaci začal kromě místní měny používat i americký dolar a právě euro.
Pak tu je 22 zemí a teritorií, jejichž měny jsou na euro vázané. Je to 14 států kontinentální Afriky (Mali, Čad, Niger a další), Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Severní Makedonie. Pozoruhodný systém má Bělorusko, jehož rubl je v měnovém koši vázán na euro, americký dolar i ruský rubl.
Někdy se euro ocitne i v soukolí vášnivých politických bojů. Teokratický Írán se kvůli ekonomickým sankcím a americkém tlaku rozhodl prodávat ropu za eura místo dolary. Ne, že by to ale mělo na vývoj kolem prodeje a cen jeho ropy nějaký vážnější vliv. To ovlivňují úplně jiné okolnosti.
Když jedou Češi do ciziny, rádi používají euro. Dokonce si to pochvalují. Když jsou doma, tak většina se na společnou evropskou měnu mračí. Být mimo eurozónu ale pro zemi a firmy není fatálním problémem.
Viliam Buchert: Češi a euro. Dovolenkový šlágr a politický propadák
Názory
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
