Kinští jsou od třináctého století jedním z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Není to žádná pobělohorská šlechta, která pobrala majetky po českých pánech popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí. Kinští jsou tradiční českou šlechtou. Hlavou jedné větve velmi rozvětveného rodu je František Kinský. Spravuje zámek v Kostelci nad Orlicí, který rodina v polovině devatenáctého století vystavěla, a v roce 1992 restituovala. František Kinský nyní o zámek pečuje. A nejen to, má spoustu práce, aby rodinný majetek posunul o generaci dál. „Není to o hromadění majetku, je to služba,“ říká. Focení probíhalo v prostorách Falkensteiner Hotel Prague.

Na vašem zámku v Kostelci nad Orlicí se nyní konala rekonstrukce. Jak to vypadá, když se rekonstruuje zámek, to musí být docela složitá akce?

V tomto případě už musím říct: Byla to složitá akce. Protože zámek už je opraven, zpřístupněn veřejnosti, a takto už funguje skoro deset let. Ale samozřejmě že to byla velmi složitá věc, kterou začal můj otec. Já v té době pracoval v Praze, měl jsem svá pražská zaměstnání a vůbec jsem nemyslel na to, že v Kostelci někdy budu. I když se dalo předpokládat, že ano. Byla to zásadní rekonstrukce objektu, který byl natolik devastován časem a neúdržbou, jednalo se v podstatě o generální opravu. A ta je o to složitější, že jestliže opravujete zámek, opravujete pod velmi bedlivým dozorem památkářů. Dbají na to, abyste zachoval historické jádro domu a neodbornou rekonstrukcí jste nepoškodil historickou hodnotu objektu. Což samozřejmě můj otec dodržoval veškeré předpisy. Navíc ještě ke všemu se v jeho případě jednalo o rodný dům. O kterém věděl, jak vypadal, pamatoval si to velmi dobře. Dalo by se říci, že ještě nad památkáři dohlížel na to, aby ten dům ve své podstatě byl opraven tak, jak stavebně opraven býti měl. To, že tam následně došlo k jinému využití, už je věc, kterou si vyžádal čas. Nová doba. Už se v tom domě nebydlí. Už to není obytný dům, už to není rodinný dům. Zámky už nejsou rodinné domy, o kterých byste mohl říct, že v nich budete bydlet.

V té první otázce jsem spíš měl na mysli aktuální zimní opravu, ne celkovou rekonstrukci, o které mluvíte. Nicméně na vás navážu. Zámek v Kostelci nad Orlicí jste získali zpět do vlastnictví v roce 1992 poté, co vám byl v roce 1949 zabaven…

Ano, bylo to v roce 1949. Úplně kratinkou dobu tam ještě mohl ve dvou místnostech žít můj dědeček. Potom to skončilo.

Vy jste se narodil krátce předtím, než vám zabavili rodinné sídlo. Jaký to byl pocit, když jste věděl, že je to váš dům, ale nemohl jste se do něj podívat?

Abych řekl pravdu, mě se to nějak hluboce osobně nedotýkalo. Za prvé jsem nebydlel v Kostelci. Žili jsme v Praze, vyrůstal jsem v Praze. Vztah k tomu domu byl daleko komplikovanější pro ty, kteří tam bydleli, pro mého dědečka, který v Kostelci zůstal žít. Můj dědeček od okamžiku, kdy opustil kostelecký zámek, tak od roku 1949 nebo 1950 až do roku 1975, kdy jeho život skončil ve velmi vysokém věku, tak do té doby nikdy nevstoupil do parku a nikdy se k zámku vlastně ani nepřiblížil. Protože, a můj otec hovořil úplně stejnými slovy, ptáček se nikdy nevrátí do hnízda, které mu bylo rozrušeno cizím zásahem. Můj otec tam také nikdy nešel. Až potom v šedesátých letech, když se trochu pootevřely hranice a začali sem jezdit různí příbuzní a známí, kteří věděli, co je v Kostelci, a chtěli to vidět. Můj otec se tak nějak uvolil, do parku s nimi vešel a zámek obešel. Ten byl v tu dobu obsazen výzkumným ústavem pro chov prasat, který to částečně využíval jako administrativní budovu, částečně jako laboratoře. Ale dovnitř zámku nikdy nevstoupil. Vstoupil tam až po restituci.

Jaký byl návrat rodu Kinských na rodinné sídlo? Co pro šlechtický rod znamená zdědit majetek? A jak je těžké udržovat v ekonomicky v chodu velké panství, které nemůžete prodat?

Celý rozhovor s populárním Františkem Kinským čtěte v novém vydání magazínu newstream CLUB. Magazín je v tištěné verzi k dostání v síti PNS nebo online i ve formě předplatného. Elektronickou verzi aktuálního čísla zakoupíte i v našem e-shopu.