Reklama

Polévka za 60 halířů, sekaná za 5 korun. Víme, co jedli poslanci před sto lety

Polévka za 60 halířů, sekaná za 5 korun. Víme, co jedli poslanci před sto lety
Archiv Poslanecké sněmovny ČR
Roman Žamboch

O restauracích v Poslanecké sněmovně se v současnosti často píše zejména kvůli cenám. Jak to ale vypadalo se stravovacími službami v našem parlamentu před více než 100 lety, kdy vzniklo samostatné Československo? 

Zemská správní komise Království českého, která nahradila Císařským patentem z 26. července 1913 Sněm Království českého, zřídila v roce 1917 v důsledku špatné zásobovací situace během 1. světové války v prostorách pražského Thunovského paláce na Malé Straně takzvanou válečnou kuchyni, která sloužila jako stravovací zařízení pro zemské i státní zaměstnance. Ano, bylo to právě v tom paláci, který dnes slouží jako hlavní sídlo Poslanecké sněmovny, a který se tehdy – v polovině listopadu 1918 stal dějištěm vůbec prvního zasedání samostatného československého Parlamentu.

Česká klasika

Pro nově ustavené Revoluční národní shromáždění byly zabrány budovy bývalého Sněmu Království českého v Thunovském paláci včetně sněmovní kuchyně a jejího příslušenství. 

Místní válečná kuchyně se stala základem prvního stravovacího zařízení pro české poslance – „buffetu Národního shromáždění republiky Československé“.  Chod bufetu i válečné kuchyně měl na starost správce Robert Gross. Protože veškerý stávající inventář byl užíván pro potřeby válečné kuchyně, bylo zajištění provozu bufetu řešeno smluvně, pronájmem. 

Nájemcem bufetu se pak v listopadu 1918 stal Antonín Šlechta, restauratér a majitel restaurace v Královské oboře. Dle smlouvy měl zajistit veškerý inventář a také obslužný personál. Jednalo se o celkem 14 osob – 8 číšníků a 6 pomocných sil pro čepování piva, mytí nádobí a úklid. Nájemce mohl na svůj účet v bufetu čepovat pivo, víno, likéry, podávat teplé nápoje, zákusky a cukroví. Teplé a studené pokrmy byly dodávány válečnou kuchyní. Vše bylo prodáváno za ceny domluvené se správcem kuchyně. 

Reklama

Pavel Maurer

Gastro novinář Maurer: Některé restaurace otvírají, jen když mají hosty

Covid zasadil české gastronomické scéně hluboké rány. Definitivně zavřela až třetina provozů od malých venkovských hospůdek až po špičkové restaurace. Za oběť pandemii padla také vyhlášená pražská restaurace Bellevue, která vévodila žebříčku nejlepších restaurací podle Maurerova výběru. A co radí sám Pavel Maurer podnikům, které složitou ekonomickou situaci přežily? „Nezdražovat neuváženě. Lidé jsou nyní šetrnější, více kontrolují ceny,“ říká v rozhovoru pro newstream.cz gastro novinář a vydavatel průvodce po tuzemských restauracích.

Přečíst článek

Když dne 14. listopadu 1918 zasedlo poprvé od vyhlášení samostatného Československa nově ustavené Revoluční národní shromáždění, T. G. Masaryk byl zvolen prezidentem, ačkoliv byl tou dobou ještě daleko mimo hranice mladé republiky. Prvním předsedou vlády zvolili poslanci Karla Kramáře a předsedou parlamentu historika Františka Tomáška.

Co jedl Masaryk

Masaryk se vrátil do vlasti až v druhé polovině prosince a v sobotu 21. prosince 1918 složil před poslanci slib prezidenta republiky. Na tento den vzpomíná ve svých zápiscích, které se zachovaly v archivu Poslanecké sněmovny, tehdejší přednosta Válečné kuchyně pro zemské zaměstnance, která měla na starost i takzvaný buffet pro členy Národního shromáždění takto:

Při projednávání programu příjezdu presidenta Masaryka bylo rozhodnuto, že ve sněmovně, kam president Masaryk pravděpodobně mezi 3. – 4. hodinou přijede, podáno bude jemu, jeho suitě a celé ministerské radě občerstvení. … Občerstvení mělo sestávati z čaje a různých zákusků; alkoholické nápoje byly z podávání vyloučeny…    

V pracovně bývalého zemského maršálka zřízena byla z nejkrásnějších palem a květin, které mají zemské sady v Král. Oboře ve sklenících, zimní zahrada. Uprostřed umístěn byl velký stůl skvěle prostřený pro 6 osob. Veškeré prádlo, příbory i stříbro bylo úplně nové a propůjčil je restauratér Šlechta. Uprostřed stolu umístěny dvě stříbrné mísy obkládaných chlebíčků, dále mísa různého máslového pečiva a mísa krásného ovoce, které dodal zemský pomologický ústav v Troji.

Kromě toho nalézaly se na stole broušené lahve různých ovocných šťáv a minerální vody, mísa jemného kompotu. Ku pořízení obložených chlebíčků použito bylo: šunky, 10 druhů nejjemnějších salámů, humrů, pečených bažantů, olejovek, másla, sýrů, salátů atd.

O 4. hodině odpolední skončeno podávání občerstvení a president Masaryk odebral se do zasedací síně, aby složil slib.

V archivu Poslanecké sněmovny se našel i jídelní lístek pro poslance z tohoto slavného dne.

Antonio Sandev velí kuchyni.

Poznávejte chutě světa: Tentokrát se vydejte za Středomořím do centra Prahy

Denně čerstvá ryba, pljeskavica nebo burek. Kousek Balkánu můžete ochutnat v Bistru Antonia Sandeva na Skořepce. Navíc za velmi příjemné ceny.

Přečíst článek

Změny v restauraci

V říjnu roku 1919 byla vyslyšena touha členů parlamentu po teplé stravě, kterou jim bufet z technických důvodů nemohl zajistit, a tak bylo dohodnuto, že až do doby, než Národní shromáždění přesídlí do adaptované budovy Rudolfina, budou pro členy NS zavedeny na zkoušku obědy v restauraci Jana Vrabce (v domě u Petzoldů) na Malostranském náměstí. Obědy sestávaly z polévky, masitého příkrmu s přílohou a moučníku za paušální cenu 12 korun. Jmenovaný restauratér přistoupil na ujednání pouze s podmínkou, že se mu dostane potřebných úředních přídělů potravin.

Bufet v parlamentu ovšem dál připravoval oblíbená studená jídla a oproti původně plánovanému zhruba půlročnímu provozu fungoval bez přestávky až do poloviny dubna 1920, kdy skončilo zasedání Revolučního národního shromáždění, a byly vypsány nové volby.

Díky koexistenci válečné kuchyně a bufetu Revolučního národního shromáždění se podařilo v dobách všeobecného poválečného nedostatku alespoň částečně zajistit důstojné stravování pro zemské zaměstnance a samozřejmě poslance, jak dokládají dochované jídelní lístky. Díky pečlivosti správce válečné kuchyně zůstaly v archivu Poslanecké sněmovny uchovány i snímky a některé další dokumenty.

Chlebíček v karlínském bistru Jana Paukerta

Chlebíček je český vynález. Znají ho turisté a pochutnávají si na něm i vegani

Francouzi mají amuse bouche, Britové sendvič a Češi chlebíček. Jak se změnil za 100 let? A dá se na něm vydělat?

Přečíst článek

Reklama
Doporučujeme