Ostrava se mění. Ze starého kina bude divadlo, město ale potřebuje mnohem víc
Ze starého kina vzniká nové divadlo, z brownfieldů nové čtvrti a Ostrava se pomalu zbavuje nálepky města uhlí a kouře. Ostravští patrioti, Albert Čuba i architekt David Kotek, ale upozorňují, že skutečná proměna bude vyžadovat mnohem víc než několik výrazných projektů.
Jedním z nejviditelnějších příkladů současné Ostravy je bývalé kino Vítek v Hrabůvce. Ještě nedávno sloužilo úplně jinému účelu, dnes se za jeho zdmi připravuje nové Divadlo Odeon.
Za projektem stojí Albert Čuba, který kolem Divadla Mír postupně buduje něco mnohem většího než jednu úspěšnou scénu. Odeon je prvním výrazným krokem k síti kulturních a produkčních aktivit, které mají propojit divadlo, film, streaming, vlastní produkci i nové divadelní prostory. Rekonstrukce už se posouvá do hlavní stavební fáze.
Z kina bude divadlo
A zajímavé je, že tenhle příběh není jen o kultuře. Je také příběhem o tom, jak se mění Ostrava. Staré budovy dostávají nové využití, prázdná místa čekají na novou zástavbu a lidé, kteří ve městě podnikají, investují a staví, začínají přemýšlet o Ostravě jinak než před několika desítkami let.
Čuba je přitom příkladem změny i v jednom dalším ohledu. Soukromé divadlo podle něj nemusí být podnikáním, které pouze čeká na veřejné peníze. Ekonomické výsledky skupiny kolem Míru dosahují podle jeho slov EBITDA kolem 25 milionů korun, a právě díky nim se podařilo získat bankovní financování pro rekonstrukci Odeonu. „Po prakticky deseti letech banky začínají slyšet na to, že i divadlo může být výdělečné,“ říká Čuba.
Odeon má mít zhruba 600 až 700 míst. Čuba přitom o jeho ekonomice mluví bez velkých kulturních frází. „Divadlo jsou vždycky kupecké počty,“ říká.
Když se řekne Ostrava, lidem se už nevybaví jen uhlí a kouř, ale také Dolní Vítkovice, Colours nebo Baník. Architekt David Kotek ale upozorňuje, že změna značky nestačí. Město podle něj potřebuje dostavět, zrychlit a přestat čekat, až se něco stane samo.
Ostrava není město uhlí a kouře. Je zelená, ale pořád nedostavěná, říká architekt
Reality
Kultura jako součást nové Ostravy
Právě to je na Čubově projektu možná zajímavější než samotná rekonstrukce kina. Divadlo nechce nechat stát samo o sobě. Kolem Míru vzniká širší struktura, která propojuje vlastní scény s produkcí, audiovizuální tvorbou, platformou MírPlay a ticketingem. Úspěšná inscenace tak nemusí skončit posledním představením. Může pokračovat jako záznam, film nebo jiný digitální obsah.
Do budoucna Čuba mluví dokonce o produkčním uměleckém centru, které by v Ostravě vytvářelo prostor pro různé typy divadelní tvorby, nové autory i herce. A právě tady se jeho pohled potkává s architektem Davidem Kotkem. Ten Ostravu nesleduje přes divadlo, ale přes její ulice, domy a prázdná místa. Přesto dochází k podobnému závěru: město se změnilo, ale ještě zdaleka není hotové.
Už není šedá. Je nedostavěná
Ostrava podle Kotka definitivně není městem, které by dnes definovalo uhlí a kouř. Industriální minulost se naopak stala součástí její nové identity. Dolní Vítkovice, Colours of Ostrava nebo Baník vytvořily značku, která funguje daleko za hranicemi regionu. „Její problém není, že je šedá. Její problém je, že je nedostavěná,“ říká Kotek.
Právě v prázdných plochách vidí největší potenciál města. Parcely, proluky a brownfieldy podle něj nejsou rezervou, která může čekat dalších dvacet let. Jsou promarněnou příležitostí.
A podobně jako Čuba nechce čekat, až se podmínky samy zlepší, Kotek volá po větší aktivitě investorů i města. „Města nerostou díky jednomu člověku. Rostou díky tomu, že se v nich potká více lidí, kteří mají odvahu dělat velké věci.“
Česko je sice malá země, ale nejenom díky výhodné pozici ji zahraniční firmy neustále vyhledávají, říká Vojta Peřka z developerské společnosti CTP. Peřka vyhledává nové akviziční příležitosti, zároveň se stará i o stávající klienty. Ve společnosti CTP působí již sedmým rokem a v rámci své pozice se rovněž poohlíží po nových pozemcích vhodných pro výstavbu.
Peřka z CTP: Polsko nám konkuruje levnějšími cenami, my jemu kvalifikovanou pracovní silou
Reality
Ne jeden projekt. Desítky nových míst
Ostrava podle něj nepotřebuje jednu ikonickou stavbu, která všechno změní. Potřebuje mnohem větší množství kvalitních projektů.
Nové bydlení, kanceláře, služby, školy, restaurace, kavárny i veřejná prostranství. Teprve jejich kombinace vytvoří město, ve kterém budou lidé chtít nejen pracovat, ale také zůstat. „Když postavíte jen domy, vznikne sídliště. Když vytvoříte prostředí pro život, vznikne město,“ říká.
To je důležité i pro další rozvoj Ostravy. Podle Kotka není hlavním problémem nedostatek potenciálních obyvatel, ale nabídka. Pokud vznikne kvalitní architektura na dobrém místě, lidé o ni zájem mají. Na jednom z jeho rezidenčních projektů se podle něj přibližně polovina bytů prodala během prvních šesti měsíců.
Ostrava potřebuje rychlejší tempo
Změna přitom nebude jen otázkou developerů. Kotek upozorňuje na význam městského plánování, soutěží a práce MAPPA. Kontinuita je podle něj v urbanismu zásadní, protože město nevzniká během jednoho volebního období. Současně ale nechce, aby Ostrava zůstala u plánů. „Méně mluvit. Více stavět.“ Je to vlastně jednoduchý popis toho, co se ve městě začíná odehrávat.
Odeon není jen rekonstrukce bývalého kina. Je to nový život pro místo, které ho ztratilo. Podobně mohou nové rezidenční projekty vracet život do prázdných ploch a brownfieldů. A kulturní projekty zase mohou vytvářet důvod, proč do těchto míst lidé budou chodit, bydlet v nich a utrácet peníze.
Ve stavebním průmyslu se Jan Hasík pohybuje přes dvacet let. Z nenápadné firmy v nenápadném regionu vybudoval miliardový holding, který rozvíjí průmyslové a komerční nemovitosti a také rezidenční projekty.
Ostravský developer: Stavíme průmyslové haly i kostely
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
