Michal Nosek: Turek sestřelil houkačku. Hlavně že se nic trestného nestalo
Nemocniční auto na střeše, jeho řidič v traumacentru, chodci neštěstí unikli jen o metry. Červencová nehoda Filipa Turka podle policie nebyla trestným činem, podezření na přestupek se týká obou řidičů. Pro politický provoz je však taková zpráva příliš složitá. Tam se brzy smrskne na dvě slova. Nic neudělal.
Britský gentleman by po podobné události patrně připustil, že odpoledne neproběhlo úplně podle představ. Filip Turek nabídl odvážnější interpretaci. Strhnutím volantu doprava druhému řidiči zachránil život. Je to pozoruhodný příspěvek k dějinám první pomoci. Zachránce obvykle přijíždí až po nárazu.
Teď policie oznámila, že při nehodě nezjistila trestný čin. Podezření na přestupek obou účastníků předala Praze 2. Což je podstatná informace, nikoli ovšem osvědčení o vzorné jízdě. Mezi větami „není to trestný čin“ a „všechno bylo v pořádku“ zbývá docela dost prostoru. Přibližně na jeden nemocniční vůz převrácený na střechu.
Policii nelze vyčítat, že nerozhoduje podle toho, jak dramaticky vypadá video. Zjišťuje skutkový stav, pracuje s posudky a postupuje dle zákona. Ani politik, kterého člověk nemůže vystát, nemusí být automaticky pachatelem trestného činu. Právě v takových chvílích se pozná, zda to s právním státem myslíme vážně. Potíž začne při překladu policejního závěru do jazyka politických fanoušků a odpůrců.
Dvě republiky, jedna křižovatka
Lze čekat, že část Turkova publika uslyší především potvrzení, že zase šlo o štvanici. Jeho odpůrci naopak mohou dojít k závěru, že známému politikovi projde všechno. Jedni přeskočí podezření na přestupek, druzí znalecké zkoumání. Společnou řeč na sociálních sítích pak najdou alespoň v přesvědčení, že druhá strana neumí číst.
Řidič nemocničního vozu v této debatě snadno skončí jako vedlejší postava. Měl tu smůlu, že se účastnil skutečné dopravní nehody, zatímco zbytek země dostal další díl nekulturní války.
Červencová nehoda poslance Filipa Turka (za Motoristy) v centru Prahy nebude mít trestněprávní dohru. Policie po prověřování a znaleckém zkoumání dospěla k závěru, že se trestný čin nestal, podle dosud zjištěných skutečností se ale možného dopravního přestupku mohli dopustit oba účastníci srážky. Případ proto předala Městské části Praha 2. Turek po nehodě slíbil, že pokud jej policie označí za viníka, skončí jako vládní zmocněnec pro klimatickou politiku.
Policie rozhodla o Turkově nehodě. Ve hře zůstává jen přestupek
Politika
Přitom nejzajímavější otázka není, zda měl být Turek za každou cenu trestně stíhán. Zní mnohem prostěji. Co přesně v Česku znamená politická odpovědnost?
Turek slíbil rezignaci na funkci zmocněnce, pokud jej policie označí za viníka. Andrej Babiš po nehodě rovněž spojoval jeho další působení s tím, zda pochybil. Teď přichází ideální chvíle pro oblíbenou českou zábavu, tedy podrobný jazykový rozbor slibu, který původně vypadal zcela srozumitelně.
Autoškola politickým příkladem
Do toho se vrací starší epizoda s fotografií tachometru ukazujícího přes dvě stě kilometrů v hodině. Turek nejprve umisťoval jízdu do Německa, později připustil českou D5. Geografie se tehdy ukázala být pružnější než dopravní předpisy. Případ rychlé jízdy úřad nakonec odložil.
Turek následně uznal, že mohl neuváženě inspirovat jiné řidiče, zejména mladé a nezkušené. To byla rozumná poznámka. Zasloužila by si delší životnost než běžné politické pokání.
Filip Turek musí zveřejnit omluvu Seznamu za nepodložená tvrzení o nahlížení do e-mailů uživatelů. Výsledek sporu sám označil za „kontumační prohru“. Je to přitom už druhý případ v krátké době, kdy soud rozhodl o jeho omluvě poté, co se včas nevyjádřil k žalobě.
„Kontumační prohra.“ Turek znovu neuspěl u soudu. Musí se omluvit Seznamu
Politika
Nikdo samozřejmě neví, zda po nynějším policejním závěru začne někdo jezdit „na prasáka podle Turka“. Riziko je méně doslovné a o to všednější. Člověk, který už teď pokládá ohleduplnost za slabost, může dostat další argument, proč se sebou nic nedělat. Z celé zprávy si odnese pouze to, že ani velmi ošklivý výsledek nemusí znamenat trestní stíhání. Zbytek přeskočí stejně ochotně jako kolonu či ručičku tachometru.
Veřejné vzory totiž své okolí a obdivovatele nevychovávají jen tím, co udělají. Vychovávají také tím, jak o tom potom mluví. Zda připustí vlastní chybu, nebo začnou vysvětlovat, že ostatní vlastně měli štěstí na jejich řidičské schopnosti.
Svět se tedy točí dál. O případném přestupku rozhodne úřad, o politické odpovědnosti se povede debata a každý si z ní odveze své.
Chodcům u I. P. Pavlova mezitím zbývá ocenit, že stáli o několik metrů vedle. Na rozdíl od politické odpovědnosti se totiž brzdná dráha a dráha letu sestřeleného vozu nedá zpětně přeformulovat.
