Karel Pučelík: Zachránce Argentiny, anebo nebezpečný populista? Na hodnocení Javiera Mileie je zatím brzy
Argentinský prezident Javier Milei zamířil do Evropy, před publikem promluvil i v Praze. Jeho radikální reformy ekonomicky zpustošené země jsou však stále na začátku, přičemž je na obzoru mnoho rizik. Není tedy po půlroce ve funkci na chválu a ceny příliš brzy?
Krajně pravicový populista, nebo upřímný libertarián? Autoritář, nebo muž s návodem pro oživení deprivované země? Nebo všechno dohromady? Argentinský prezident Javier Milei je i půl roku po nástupu do funkce polarizujícím politikem. Na čem se ale shodnou jeho příznivci i kritici, je fakt, že Milei představuje úplně jiný kalibr než jeho předchůdci.
Start nemá argentinský podivín špatný. Doma se mu podařilo prosadit několik důležitých zákonů, které mají být základy jeho ekonomických reforem. I na zahraniční scéně se mu dostává pozornosti, přičemž jeho obraz zatím působí poměrně konstruktivně. Milei se objevil na jednání zemí G7, poklidně si promluvil i s krajanem papežem Františkem, kterého dříve opakovaně vulgárně urážel. Zastavil se i v Česku, kde promluvil mezi ekonomickými liberály.
Argentina v úterý prudce devalvovala měnu a škrtla energetické a dopravní subvence. Nový prezident Javier Milei, který se úřadu ujal v neděli a hned varoval před tvrdými opatřeními, chce šokovou metodou ozdravit strádající ekonomiku, kde inflace výrazně přesahuje 100 procent. Ministr hospodářství Luis Caputo v televizi oznámil devalvaci argentinského pesa o 54 procent na 800 pesos za jeden americký dolar. 
Anarchokapitalista Milei už úřaduje. Šokový restart argentinské ekonomiky začal drastickou devalvací pesa
Politika
Na druhou stranu, Mileiovy kroky vítají a z jeho slov se těší zejména ekonomičtí liberálové. V Německu dokonce získal cenu společnosti pojmenované po liberálním ekonomovi F. A. Hayekovi. Zároveň se Milei těší i podpoře pravicových nacionalistů. Například ve Španělsku se nesetkal s premiérem Pedrem Sánchezem, ale vystoupil na akci krajně pravicové strany Vox, kde se na pódiu vystřídal třeba s neformální lídryní francouzského Národního sdružení Marine Le Penovou, maďarským předsedou vlády Viktorem Orbánem nebo italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou. A prý to byl sukces.
Ekonomická laboratoř
Někdejší libertariánský ekonom a prostořeký televizní komentátor Javier Milei nastoupil do prezidentského úřadu po sérii perónistických předchůdců. Pro voliče to byla těžká volba, nakonec nad bezradnými udržovateli ekonomického a politického marasmu vyhrála změna, byť velmi radikální. Na rozdíl od klasických populistů však u Mileie nezůstalo u nesplnitelných slibů a Argentinu přebudovává k nepoznání.
Za hlavního nepřítele si zvolil inflaci, ve které země platí za jednu z nechvalně známých špiček. Milei se pustil do škrtů, ihned zrušil kolem 50 tisíc veřejných pracovních míst, stejně tak i množství nových veřejných zakázek a skončil s podporou pro paliva a dopravu.
Devalvoval také peso o více než padesát procent. To sice zpočátku posílilo inflaci, ale reálné mzdy poklesly. Argentina se po několik měsíců těší fiskálním přebytkům a nejnižší meziměsíční inflaci za poslední více než dva roky - i když tady je otázkou, zda bude trend pokračovat takovým tempem i v dalších měsících.
Argentinské primárky přinesly ohromné překvapení. Favoritem nadcházejících voleb v zemi plné ekonomických problémů se stal Javier Milei, libertarián označovaný za ultrapravicového politika. Místní centrální banka na to reaguje mimořádnými kroky: devalvuje peso o 18 procent a zvyšuje úrokové sazby o 21 procentních bodů. Aktuálně tak je argentinská základní úroková sazba 118 procent.
Argentinská centrální banka devalvuje měnu. Děsí se ultrapravičáka Mileie v roli prezidenta
Trhy
Mileiovi se také podařilo využít lidové popularity, když prosadil klíčový zákon v parlamentu (nyní ještě čeká na konečné schválení dolní komorou), kde jeho libertariánská strana má podporu jen patnácti procent zákonodárců. Ačkoli musel udělat řadu ústupků, vyhlásil na rok stav ekonomické nouze, čímž získal výrazné pravomoce v oblasti ekonomiky, financí a v energetice. Změny také umožňují osekat penze nebo práva zaměstnanců.
Na chválu je brzo
Na evropské půdě Milei vzbuzuje zvědavost a často i pozitivní reakce. Má za sebou ale jen půl roku, takže je na velebení poměrně brzo. Navíc jeho vládu na cestě ekonomickým dobrodružstvím čeká řada úskalí. Jak uvádí magazín The Economist, zákonodárci mohou dojít k přesvědčení, že už Mileiovi pomohli dost. „Bude to stále víc a víc komplikovanější,” řekl podle magazínu poslanec Luis Juez, který reformy podpořil.
Příklad můžeme vidět už dnes. Poslanci se pokoušejí protlačit změnu penzí, která se Mileiovi nehodí, protože by ročně stála půl procenta HDP. Prezident ji sice vetoval, ale pokud se zákonodárcům podaří posbírat v obou komorách dvoutřetinovou podporu, reforma projde. Bez silné podpory v parlamentu reformy půjdou velmi těžko.
Násilné protesty provázely debatu v argentinském senátu o úsporných opatřeních, která prosazuje pravicový prezident Javier Milei. Senátoři zákon po jedenáctihodinové diskuzi přijali jako celek a pak začali hlasovat o jednotlivých částech reforem. 
OBRAZEM: V Argentině se to řeže. Proti opatřením prezidenta Mileiho protestují tisíce lidí
Politika
Nejde jen o politiku. Statistiky vývoje inflace zatím vypadají relativně pozitivně, ale Argentincům jde o dopady na jejich každodenní život. Argentina je stále v hluboké recesi a na obyvatele dopadají vysoké účty za energie i potraviny, jejichž ceny vláda dříve držela uměle na nižší úrovni. Více než polovina země žije pod hranicí chudoby. Pochopitelně ne všichni jeho snahy chápou, tento měsíc Buenos Aires zachvátily velké protesty proti reformám.
Milei se také snaží obnovit důvěru investorů, které (a spolu s nimi i Mezinárodní měnový fond, který Argentině poskytl obří záchranný balíček) ale znejišťují mimo jiné zatím nekonkrétní plány s argentinskou měnou a tamější centrální banku. Milei už před volbami chtěl instituci zrušit a měnu nahradit dolarem.
Ačkoli Milei může uspět, Argentina nadále zůstává ekonomickou laboratoří.
