Dalibor Martínek: Proč chce skončit ministr Jurečka? Ne střelba, ze snu ho budí důchodová reforma

Proč Marian Jurečka neustále mlží, odstupuje a neodstupuje z funkce ministra? Je to kvůli tomu, že včas nevzal telefon, že nesprávně vyhodnotil zprávu o tom, že se střílí v centru Prahy? To by vlastně bylo to nejlepší, nejbanálnější vysvětlení.

Ale je tu možná ještě jiné. Takže postupně, krok po kroku. Fakt, že ministr sociálních věcí uskuteční vánoční večírek pár dní před Vánocemi, je pochopitelný. Není na tom nic zvláštního. Přes veškerá „investigativní“ zjištění novinářů v duchu toho, kolik celý mejdan stál nebo kolik chlebíčků se na něm snědlo. Vánoční večírky se prostě dělají.

Je problém reakce ministra, když se dozví, že se v centru Prahy střílí? To je opět tématem mnoha spekulací. Co věděl, co měl dělat, jak měl reagovat. Takže, mnoho lidí nemělo během celé události vůbec tušení, co se děje.

Je to kampaň? 

Je problémem ministra Jurečky, že následně lhal? Ano. Ale o čem lhal? O čase, kdy se o události dozvěděl? Nebo o své reakci? To všechno jsou už jenom konstrukce. Kdo ví přesně, co v ten den dělal? Všichni jsme byli šokovaní činem šílence. Nepodezírám ministra Jurečku, že by nebyl. Zatím celý tlak na Jurečku vypadá, jak vždy říkal Andrej Babiš, jako jakási kampaň.

Několik dní se média zabývají případem „Jurečka“. Lhal, nelhal? Proč dělal mejdan, má odstoupit?

Všechno to vypadá jako příprava na druhé dva roky vlády premiéra Fialy, která, co si budeme povídat, zatím nevypadá příliš úspěšně. Příprava na hledání viníka za vysokou inflaci, ekonomickou stagnaci, špatnou společenskou atmosféru.

Šéf jedné z menších koaličních stran umí dobře číst mezi řádky, to je jeho velká schopnost. Teď vidí, bez ohledu na událost na filozofické fakultě, jak se lidovcům propadají předvolební preference. Podle posledních průzkumů už by se tato tradiční strana nedostala do sněmovny. Teď do toho přijde střelba do studentů a kauza vánoční večírek. Co z Jurečkova pohledu s tím?

Důchodová reforma. To je mission impossible

Na jednu stranu, Jurečka se může jistě trochu stydět, že svou reakci podcenil. Ale jsou tu minimálně dva jiné aspekty, kvůli kterým předseda lidovců tak trochu dává a tak trochu nedává svou funkci v šanc. Prvním důvodem jsou samozřejmě předvolební preference. Lidovci v nich klesli pod pět procent. A jak obhájit, že v době, kdy jejich šéf vede sociální ministerstvo, se čím dál víc lidí cítí být ohroženo sociální nouzí? To je pro lidovce hanba. Ani letošní rok nevypadá na to, že by se sociální nálady ve společnosti uklidnily. Jak v takovém prostředí má pracovat šéf jedné ze stran vládní koalice? Těžko.

Možná je lepší s tím pod záminkou selhání kolem střelby v Praze seknout a zkusit tím lidovcům dát poslední impuls, aby se přiblížili lidem. To by mohl být dobrý motiv pro Jurečkovu rezignaci.

Co je ještě důležitější, Jurečka má na starost penzijní reformu. Což je nejtvrdší oříšek pro každou vládu. Jak lidem oznámit, že půjdou do důchodu později, budou brát míň peněz? A ještě se přitom jako šéf politické strany dostat do sněmovny? To je úkol, klasický gordický uzel, s kterým si za třicet let neporadila žádná politická strana. A teď to má rozseknout Jurečka.

Záminka, že špatně reagoval na střelbu na fakultě, je vlastně v jistém smyslu politickým vysvobozením. Už by se dál nemusel věnovat úkolu, před kterým se třese i hlavní vládní strana, ODS. Řešení penzí je rovnice s jasným politickým výsledkem: prohra. Prostě nikdy nemůžete udělat penzijní reformu a vyhrát volby. Nebo se aspoň dostat do sněmovny. Jurečkovo tápání kolem případu večírku a střelby má možná víc politické logiky, než to na první pohled vypadá.