Tohle Češi podceňují. Tři kroky, jak nepřijít o peníze z pojistky

Češi mají špatně pojištěné domy. A hůř, vědí o tom. Přesto většina nechává smlouvy roky beze změny a riskuje, že při škodě zaplatí statisíce ze svého.

Podpojištění není okrajový problém, ale realita většiny českých domácností. Sedm z deseti nemovitostí má podle České asociace pojišťoven (ČAP) špatně nastavené pojištění – a lidé to často vědí, jen s tím nic nedělají. 

Nemovitosti zdražily, pojistky ne. Mnohé smlouvy uvízly v cenách starých i deset let. A rozdíl je to dnes propastný. Podle dat asociace jsou nemovitosti podpojištěné v průměru o 42 procent.

Lidé o problému vědí, ale neřeší ho

Zásadní paradox spočívá v tom, že povědomí o problému nechybí. Podpojištění zaznamenalo v posledních měsících 72 procent lidí. K aktualizaci pojistky se ale odhodlalo jen 28 procent domácností.

Důvody jsou přitom často zástupné až často banální. Téměř třetina lidí věří, že má smlouvu nastavenou správně. Další odrazuje obava ze zdražení pojistného nebo nedostatek času.

Draze vykoupená nečinnost 

Podpojištění má přitom přímé finanční důsledky. Pokud dojde ke škodě, pojišťovna vyplatí jen část odpovídající sjednané pojistné částce.

„Podpojištění není teoretický problém. V praxi to znamená, že domácnost může dostat méně peněz, než kolik skutečně potřebuje na opravu nebo obnovu domova,“ upozorňuje Lenka Slabejová z ČAP. Zbytek nákladů pak musí lidé doplatit z vlastních úspor. 

Škody za miliardy ročně

Jak dokládají data, nejde o malé částky. Jen požáry loni způsobily více než 5700 pojistných událostí za více než pět miliard korun. Průměrná škoda se blížila jednomu milionu korun. A podle odhadů přicházejí Češi kvůli podpojištění při přírodních katastrofách každoročně až o 700 milionů korun.

Podpojištění současně úzce souvisí s vývojem realitního trhu. Hodnota nemovitostí v posledních letech rostla dvouciferným tempem, což starší smlouvy nedokázaly reflektovat. Problém se tak postupně prohlubuje – čím déle lidé pojistku neaktualizují, tím větší je rozdíl mezi její výší a reálnou hodnotou majetku.

Jak na to

Řešení přitom není složité. Odborníci doporučují kontrolovat pojistnou smlouvu každé dva až tři roky nebo při jakékoli větší změně na nemovitosti. Typicky jde o rekonstrukci, přístavbu, výměnu vybavení nebo instalaci technologií, jako jsou fotovoltaické panely, kondenzační kotle či tepelná čerpadla. 

Pomoci může i takzvaná indexace, tedy automatické navyšování pojistné částky podle inflace. Ani ta ale nestačí, pokud hodnota nemovitosti vzroste například rekonstrukcí.

„Pojistku by lidé neměli brát jako jednorázový dokument, ale jako službu, kterou je potřeba průběžně aktualizovat,“ uzavírá Slabejová.