Předražený cukr, „jedovatý“ chleba i šunka plná chemie. Pravda bez obalu ukazuje, co Češi jedí

Na sociálních sítích jeho profil sleduje asi sto tisíc lidí. Jeho příspěvky o složení potravin budí nevídané vášně. Na jedné straně stojí ti, kteří si nechtějí „nechat vzít“ Coca-Colu, energetické nápoje nebo točenou zmrzlinu, na straně druhé ti, kteří si po zhlédnutí jeho videí dost možná nic z toho už nikdy nekoupí. Martin, který stojí za projektem Pravda bez obalu, odkrývá skutečné složení obyčejných potravin, překládá etikety tak, aby jim rozuměl úplně každý, ukazuje realitu skrytou za líbivými obaly a učí Čechy, jak a proč konečně přestat jíst blbě.

Jeho videa na sociálních sítích tak trochu píchají do vosího hnízda a ukazují, jak moc je téma jídla a potravin pro Čechy citlivé. Sám říká, že kvůli nenávistným reakcím a výhrůžkám na sítích nikdy nezveřejňuje celé své jméno, redakce ho však zná. 

Ještě před pár lety přitom etikety ani zdravou stravu vůbec neřešil. Pak ale kvůli obezitě a nespokojenosti se svým tělem prošel extrémní proměnou, během které zhubl třicet kilo. Začal se zajímat o složení toho, co vlastně jí, začal číst etikety.  A, jak sám říká, nestačil se divit. V běžných potravinách našel věci, které by si většina lidí do košíku dobrovolně nedala – chleba složený z 35 položek, šunku s pouhými 55 procenty masa nebo třeba dětské žvýkačky, ve kterých podle něj hraje hlavní roli cukr a gumová báze.

---

Martine, dnes vás lidé znají z velmi sledovaného profilu, který rozebírá složení potravin. Přitom jste mi říkal, že ještě před pár lety jste se o výživu vůbec nezajímal. Co se změnilo?

Je to tak, já jsem dřív tyhle věci vůbec neřešil. Na podzim roku 2022 jsem ale dospěl k závěru, že už takhle nechci žít. Byl jsem hodně obézní, vůbec jsem nesportoval a měl jsem ze sebe špatný pocit. Někteří tomu říkají krize středního věku, ale já jsem si prostě řekl, že potřebuju něco radikálně změnit.

Co to v praxi znamenalo?

Když mě něco nezajímá, neřeším to vůbec. A když mě něco chytne, chci maximum. Takže jsem začal hubnout. Objednal jsem si krabičky, nastavil si hodně přísný režim a během několika měsíců jsem zhubl třicet kilo. Dnes říkám, že tak rychlé hubnutí nikomu nedoporučuji. Jen popisuju svou vlastní zkušenost. Pak jsem začal chodit pětkrát týdně s trenérem do fitka a během půl roku jsem úplně změnil životní styl. Začal jsem se zajímat o jídlo a jeho složení. Nejdřív jsem chtěl hlavně ukázat ostatním, že změna je možná i ve chvíli, kdy člověku není dvacet. Když máte rodinu, práci a spoustu povinností, není to jednoduché. Chtěl jsem lidi motivovat.

Vy ale nejste chemik ani potravinářský technolog. Neměl jste obavu, že vám to lidé budou vyčítat?

To říkám pořád. Nejsem vědec ani odborník a nikdy jsem netvrdil, že jsem. Záměrně se nepouštím do složitých vědeckých témat. Snažím se hlavně ukazovat informace tak, aby jim rozuměl běžný člověk, jako jsem já. Většina věcí, o kterých mluvím, vychází z mojí vlastní zkušenosti. Buď jsem je sám jedl, překvapily mě, nebo mi pomohly při změně životního stylu.

Jak vlastně vybíráte, čemu se budete věnovat?

Často reaguji na dotazy a tipy od sledujících, protože právě oni nejlépe ukazují, co lidi skutečně zajímá. Někdy vybírám výrobky, se kterými mám osobní zkušenost. Ať už pozitivní, nebo naopak negativní, když si myslím, že by lidé měli znát jejich vlastnosti.

Jedním z hlavních kritérií je ale i to, jak moc je výrobek rozšířený. Zaměřuji se hlavně na potraviny a nápoje, které kupuje velké množství lidí nebo které mají silný marketing. 

Sacharidy jako nepřítel, high protein jako spasitel a nebezpečný meloun. Doktorka potravin boří mýty, kterým možná věříte i vy

Enjoy

Zdravé jídlo je dnes velký byznys. Regály plní proteinové výrobky, funkční nápoje a superpotraviny, sociální sítě zase rady o kortizolu, glukóze nebo sacharidech. Jenže kde končí skutečná výživa a začíná marketing? V rozhovoru s nutriční specialistkou Vendulou Popelkovou, známou na sítích jako @doktorkapotravin, boříme nejčastější mýty o jídle a vysvětlujeme, proč zdravá strava nemusí být drahá ani složitá.

Petra Martínková

Přečíst článek

A jak dlouho vám trvá rozebrat jeden výrobek?

Je to hodně různé. Pokud jen čtu etiketu a vysvětluji, co výrobek obsahuje, může příprava zabrat zhruba třicet až šedesát minut. Když ale připravuji detailní rozbor, například výrobek rozkládám do zkumavek nebo sklenic a názorně ukazuji jednotlivé složky, je to práce na několik hodin. Musím nakoupit suroviny, připravit scénář, natočit video, ověřit informace a všechno následně sestříhat. Je to časově náročné, ale právě ty vizuální rozbory mají podle reakcí lidí největší dopad. Mnozí mi pak píšou, že si díky nim poprvé skutečně uvědomili, co jejich oblíbené potraviny nebo nápoje vlastně obsahují.

Jak zjišťujete složení potravin, když nejste chemik?

Čtu etikety a zajímám se o složení. Nic víc. Spousta lidí etikety nečte a mě to strašně překvapuje, protože každý z nás je schopný si ty informace na obalu dohledat sám.

Já se záměrně nepouštím do složitých vědeckých témat, protože chci, aby tomu rozuměl běžný člověk. Sociální sítě jsou strašně rychlé médium. Lidé se dnes nechtějí složitě učit něco, čemu nerozumí. Rozhoduje prvních pět vteřin. Když je to moc složité, jdou pryč. Proto dělám věci jednoduché, vizuální a úderné. Aby z toho byla rychlá reakce: líbí/nelíbí. Moje sítě jsou často jen tím prvním impulsem, lidé si pak můžou hledat informace sami.

Co je v regálu, je automaticky super?

Složení potravin a nápojů, které na svých sítích publikujete, budí velké kontroverze a často odmítavé až nenávistné reakce. Proč lidé takhle reagují na věci, které si mohou sami přečíst?

Podle mě to v lidech vyvolává mix emocí. Částečně jim to bere jejich iluzi. Máte nějakou svou oblíbenou potravinu, nějaký nápoj, máte k tomu vztah. A já jim to nabourávám. To je nepříjemné.

Často mi píšou: „A co mám teda jíst? A co mám teda pít?“ Když jdou v létě na koupaliště, dají si Kofolu, točenou limonádu, točenou zmrzlinu... nechtějí, aby o věcech, na které jsou zvyklí, někdo mluvil špatně. Chtějí si žít ve své iluzi. Já jsem si z hlediska marketingu vybral tu horší cestu. Říkám věci, které se lidem špatně poslouchají.

Co vzbudilo největší kontroverze?

Vždycky je to spojené s tím, co my Češi máme nejraději. Takže Kofola, Coca-Cola, Nutella. Věci, které milují dospělí i děti.

Minulý týden jsem dával na sítě složení žvýkaček – rozložil jsem je na jednotlivé suroviny. Lidé ale odmítají věřit tomu, že žvýkačka obsahuje gumu, že je v ní šedesát procent cukru a že se vám ten cukr dostává do dásní. Vidí ten sloupec cukru, ale stejně to nechtějí akceptovat. Argumentují pořád dokola: „Každý to jí. Kdyby to bylo špatné, tak by to neprodávali! Nikdo na to neumřel.“ Já jim odpovídám: ano? A co cigarety a alkohol? Ty se také normálně dají koupit, ač jsou zdraví škodlivé. Lidé mají pořád naivní pocit, že cokoli je v regálu v supermarketu, je automaticky super.

Ale ty věci přece jsou bezpečné, ne?

Jednorázově ano, nejde o to, že by vás to hned otrávilo. Ale bavíme se o dlouhodobém horizontu. V nemocnicích neleží jen lidé, kteří spadli z kola, ale i ti, kteří se k nemoci projedli nebo celý život pili energeťáky. Když budete každý den pít energeťák a kouřit, nikdo vám neřekne, že se za týden složíte. Ale ta pravděpodobnost je zkrátka mnohem vyšší. Je na každém, jakou cestu si vybere.

Jaké potraviny jsou tedy podle vás nejhorší?

Spíše než na konkrétní výrobky bych ukázal na celou skupinu ultrazpracovaných potravin a nápojů, které se skládají z hromady cukru a chemických aditiv. Na druhé straně jsou výrobky s jednoduchým složením, bez zbytečné chemie – a to je vždycky lepší volba.

Když dám vedle sebe Colu, tak dejme tomu, že to je nápoj, který byste nedoporučil… A co je ten protipól?

Třeba zelený čaj, citronáda, věci, které si člověk dokáže udělat sám doma. Mají jednoduché složení a lidé to mají pod kontrolou. A pokud chtějí sladší chuť, existují varianty slazení. Stévie, čekanka a tak. Těch možností je hodně, ale jde o to, jestli je člověk chce přijmout, nebo ne. Takže na jedné straně jsou slazené nápoje - Cola, Kofola, limonády, energeťáky. A na druhé straně limonády, které se dají udělat třeba z ovoce, ledu, citronu, máty… čaje bez cukru nebo třeba kefír, mléčné výrobky s jednodušším složením. 

Kulinární gentrifikace: Jak se z jídel chudých staly luxusní delikatesy a kde je v Praze ochutnat?

Enjoy

Humři pro vězně a služebnictvo, které podle legendy protestovalo proti příliš častým jídlům z humra. Ústřice jako nejlevnější street food, morek nanejvýš pro řeznické učně a brzlík rovnou do koše. Dnes trendy delikatesy za tisíce korun, servírované na designovém porcelánu a považované za symbol statusu a vytříbeného vkusu. Ještě před pár desítkami let přitom jídla těch nejchudších.

Petra Martínková

Přečíst článek

Ochota změnit návyky

Možná je problém v tom, že tyhle zdravější alternativy, o kterých mluvíte, se nedají koupit? Čerstvé ovoce, máta, citron… To si to musí člověk doma vyrobit. 

Je možná částečně pravda, že se toho tolik neprodává. Navíc Coca-Coly a všechny tyhle nápoje mají reklamu, jsou hezky zabalené, atraktivní. V supermarketu je koupíte na jedno sáhnutí, mají spoustu příchutí…U těch zdravějších variant občas člověk musí trochu improvizovat a přemýšlet. Znamená to změnu nějakých návyků, ale dlouhodobě vám to přináší benefity v tom, že se dobře cítíte a dobře vypadáte. 

Ale co když člověk nestíhá? Ultrazpracované potraviny jsou levné, dostupné a rychlé. Co je podle vás stejně rychlá a finančně dostupná alternativa?

Téměř v každém obchodě se dají koupit potraviny, ze kterých si během pár minut sestavíte rychlé, cenově dostupné a nutričně vyvážené jídlo. Ovoce, zelenina, kvalitní šunka, sýry, cottage, skyr, jogurty nebo třeba pečivo. Z těchto běžně dostupných surovin lze vytvořit desítky různých kombinací, aniž by člověk musel dlouho vařit.

Samozřejmě ne vždy je to možné, ale ve většině případů nějaká lepší alternativa existuje. Často je navíc levnější než návštěva fast foodu nebo nákup vysoce průmyslově zpracovaného hotového jídla.

Myslím si, že největší roli nehraje čas ani cena, ale ochota změnit návyky. Nemusíme jíst dokonale, ale i malé lepší volby mají prostě při každodenním opakování velký význam.

Jenže když je člověk unavený a má za sebou náročný den, často hledá hlavně rychlé řešení. Třeba slazenou limonádu nebo džus.

Rozumím tomu. Právě proto si ale myslím, že některé změny jsou jednodušší, než se na první pohled zdá. Když přijdete domů, můžete si nalít slazenou limonádu nebo džus, ale stejně rychle si můžete nalít vodu, přidat do ní citron nebo si udělat čaj. Zabere to jen pár desítek vteřin navíc a nestojí to výrazně víc peněz.

Nejde o to být dokonalý nebo všechno změnit ze dne na den. Smyslem mé tvorby je ukazovat jednoduché alternativy, které může zvládnout většina lidí. Když člověk zná několik rychlých možností, často zjistí, že jsou nejen zdravější, ale mnohdy i levnější než slazené nápoje nebo jiné průmyslově zpracované výrobky. Nakonec je to hlavně o malých každodenních rozhodnutích.

Takže jedna z nejhorších věcí je cukr. Co dál?

Určitě aditiva, chemické látky. Jsou to věci, které zlepšují chuť, prodlužují trvanlivost, zrychlují výrobu, snižují cenu, upravují vzhled. To všechno v potravinách a nápojích je. Sice jsou v mikroskopických a schválených množstvích, ale čím je toho tam víc, tím je to horší z hlediska zdravé konzumace. 

Často se setkávám s tím, že lidé obhajují například kyselinu citronovou, protože se přece běžně vyskytuje v přírodě. No jo, jenže když je v nějakém nápoji kyselina citronová nebo nějaká podobná „přírodní látka“, neznamená to, že je to ta stejná kyselina, která se vyskytuje v citronu. Je to látka, která je průmyslově vyrobená. Není nebezpečná, ale také to není tak, že v továrně na výrobu nápojů stojí chlap, který do toho mačká citron. Je to chemická látka, která je vyrobená uměle a průmyslově a v tom nápoji má nějakou technologickou funkci. A tuhle informaci lidé často nechtějí přijmout.

Protein, cukr, “vitamíny” & morálka

Říkáte, že průmyslová kyselina citronová není ta stejná jako v citronu. Z chemického hlediska jde ale o naprosto identickou molekulu se stejnými vlastnostmi. V čem je tedy horší?

Je potřeba dívat se na celý kontext, ne jen na jednu látku. Ano, z chemického hlediska jde o stejnou molekulu, to nijak nezpochybňuji. Rozdíl ale vidím v tom, jak a proč se používá.

Výrobci často na obalech zdůrazňují různé vitaminy nebo známé složky hlavně jako marketingový nástroj. Ve skutečnosti jich výrobek může obsahovat jen velmi malé množství, které slouží spíš k tomu, aby dobře vypadal na obalu.

Stejně tak nelze srovnávat samotnou izolovanou látku s celým ovocem. Ovoce obsahuje vlákninu, vitaminy a řadu dalších přirozeně se vyskytujících látek. Já se proto nesoustředím na jednu molekulu, ale hodnotím výrobek jako celek. Jeho recepturu, míru průmyslového zpracování a to, jestli přináší skutečnou hodnotu pro spotřebitele, nebo hlavně dobře funguje z pohledu marketingu.

Takže vám nejde o jednu konkrétní látku, ale o celý výrobek.

Přesně tak. Když je v nápoji napsané, že obsahuje vitaminy, často to vypadá, jako by to byl nějaký benefit. Přitom tam výrobce může dát zanedbatelné množství jen proto, aby to mohl napsat na obal. Totéž třeba bonbony pro děti, které „obsahují vitaminy“.

Co nejhoršího jste v potravinářském marketingu zažil? 

V zásadě dvě věci. Tou první je, že obaly často slibují úplně něco jiného, než člověk ve skutečnosti dostane. A tou druhou, že zákazník zaplatí peníze za něco, co očekává, ale hodnota, kterou za to zaplatí, vůbec neodpovídá realitě.

Třeba to mikroskopické množství vitaminů?

Ano, ale může to být cokoliv. Tak třeba v Globusu prodávají mozzarellu Galbani, na které je obrovský nápis protein. Stojí třicet osm korun balení. Ten obrovský nápis protein vám na první dobrou říká, že je tam větší množství bílkovin. Hned vedle toho leží mozzarella, kterou dodává přímo Globus. Má naprosto totožné složení, ale stojí třikrát míň. Za mě je to v podstatě podvod. 

A je to opravdu jenom tím nápisem protein?

Ano. Já jsem porovnal složení. Nebo třeba dětské nápoje Granko a Nesquik. V tom prášku je zhruba 80 procent cukru, 20 procent kakaa a dalších látek. Takže vy si koupíte kilo toho prášku Granko nebo Nesquik za 200 až 300 korun. Ale kdybyste si koupili kilo cukru, které stojí 20 korun, a posypali si ho kakaem, dostanete prakticky to stejné, akorát několikanásobně levnější.

Když jsem tohle řekl veřejně, lidé začali šílet. Že to není pravda, že to není možné, že lžu… Ale vezměte si to racionálně. Pokud vezmete kilo cukru za 20 korun, koupíte si holandské kakao a nasypete na to dvacet procent, stojí to 40 korun. A Granko či Nesquik stojí přes dvě stovky. Přitom složením by to bylo stoprocentně totéž. Ale spočítejte si to racionálně. Kdyby vám někdo prodal totožné auto nebo dům desetkrát dráž, cítili byste se podvedení. U potravin to tiše tolerujeme.

Kde je hranice, kdy je to ještě akceptovatelný marketing a kdy už to hraničí s podvodem, jak říkáte? Kdy už to není minimálně morální?

Myslím, že na tohle by si měl odpovědět každý sám. Co je ochoten akceptovat z hlediska složení. Prostě čtěte etikety a řekněte si sami, jestli je to pro vás v pořádku, nebo ne.

Šunka 55 procent a chleba s nekonečním složením

Je nějaký výrobek, který vás v poslední době opravdu šokoval?

Třeba na Rohlíku jsem teď objevil něco neskutečného… krájenou šunku standard, která obsahuje 55 procent masa. Zbytek složení jsou věci, které byste nechtěli vidět a už vůbec ne jíst. Zahušťovadlo, guma, stabilizátor, trifosforečnany, maltodextrin… Je to jedno z nejhorších složení šunky, které jsem za celou dobu viděl. Že tohle někdo prodává jako šunku, je pro mě naprosto extrémní bizár.

Jaké reakce to vzbudilo u vás na sítích?

Velké! Lidé odmítli věřit tomu, že něco takového existuje. Přitom si to můžete dohledat. A teď se vraťme zpět k otázce podvodu nebo marketingu. Představte si, že půjdete třeba do Lidlu nebo kamkoliv jinam. Koupíte šunku, která má 96 procent masa a poměrně slušné složení. Stojí 30 korun. A v Rohlíku koupíte šunku, která má 55 procent masa a stojí taky 30 korun. To znamená, že buď můžete zaplatit 30 korun za 45 procent věcí, které nechcete jíst, plus 55 procent šunky. Nebo zaplatíte 30 korun za 96 procent masa a čtyři procenta dalších věcí. Je na každém, co si vybere…

Na sítích jste mluvil i o chlebu…

Ano, chleba Vitalita z Globusu. Člověk, který sportuje, slyší název „Vitalita“, vidí na obalu fotku sportující ženy v legínách, tak to hodí do košíku. Jenže ten chleba se skládá ze 35 položek! Vedle přitom leží žitný chleba, který má čtyři základní suroviny, je levnější a je ho o dvě stě gramů víc. Kdyby lidé četli složení, takový výrobek by na trhu vůbec nemohl přežít. Koupili byste si jídlo nebo nápoj, který má horší složení a ještě vyšší cenu? Existuje na to jiná odpověď než ne? 

České zákusky s francouzským šarmem. Votre plaisir je malý pražský poklad

Enjoy

Větrník s černým pivem a sladem, indiánek s vanilkovým krémem a punčák, který opravdu chutná po punči. Malá cukrárna Votre plaisir v pražské Klimentské ukazuje, že české zákusky nemusejí být těžké, přeslazené ani nudné. Stačí jim poctivé suroviny, francouzské řemeslo a lidé, kteří mají svou práci jednoduše rádi.

Petra Martínková

Přečíst článek

Existuje naopak výrobek, který vás příjemně překvapil?

Stává se mi to poměrně často. Někdy se pustím do recenze výrobku s tím, že očekávám horší výsledek. Když si ale podrobně projdu jeho složení, dojdu naopak k závěru, že je velmi povedený a bez problémů ho zařadím mezi doporučení.

Je důležité říct, že mým cílem není jen kritizovat, ale také ukazovat lidem kvalitní alternativy. Často se to týká například šunek, pečiva nebo dalších běžných potravin. Na trhu jsou opravdu poctivé výrobky, které sám kupuji a mohu doporučit. Vedle nich ale najdete za podobnou cenu výrobky výrazně horší.

Stejné zkušenosti mám i s nápoji. Navíc mě těší, že řada výrobců své produkty postupně zlepšuje. To je přesně směr, který bych rád viděl.

„Kdyby to bylo špatné, tak by to neprodávali!“ Anebo ano?

Když mluvíte o ultra zpracovaných potravinách, je to něco, co je opravdu riziko dnešní doby? Čeho se lidé mají bát? Nebo se to zbytečně mytizuje?

Záleží zase na úhlu pohledu. Často se tyhle průmyslově vyrobené potraviny tváří jako tradiční, ale jsou vyrobené v továrně, aby dobře vypadaly, byly levné, dostupné, aby si je každý mohl za tři minuty připravit a aby to všechno fungovalo. Jenže lidé nevidí přímou souvislost mezi dlouhodobou konzumací, riziky a možnými důsledky.

Spousta lidí si opět řekne: kdyby to bylo tak špatné, tak by to neprodávali. Ale racionálně uvažující člověk si přece vždycky musí vybrat něco jiného, co je často i za lepší cenu a má lepší složení. Jenže to chce nějakou malou práci navíc – není to jen propíchnout sáček a dát ho do mikrovlnky. Musíte prostě něco málo udělat, ale dostanete výrazně lepší a poctivější složení.

Kterému marketingu Češi nejvíc podléhají? Je to třeba už zmíněný protein? 

Třeba proteinové tyčinky, fitness nápoje, fitness jogurty nebo snídaňové cereálie. Tváří se to zdravě, ale když si čistě přečteme etiketu, tak často zjistíte, že realita je jiná, někdy je tam dokonce víc cukru než v čemkoliv jiném. A zase je to tady – vy si koupíte za padesát korun tyčinku, která má pár desítek gramů, kvůli tomu, abyste do sebe dostala deset gramů bílkovin. Kdybyste si koupila skyr nebo cottage, dostanete do sebe těch bílkovin třikrát tolik za menší cenu. 

S jakou nejvýraznější reakcí od lidí jste se kdy setkal? 

Jeden z mých nejkontroverznějších příspěvků byl, když jsem řekl, že běžný chleba z Lidlu je „chemický jed“. To byla samozřejmě trochu nadsázka, ale faktem je, že jsem ukázal jeho reálné složení a stojím si za tím, že není dobré.

Pokud chleba obsahuje čtyřicet položek a z toho většina je chemie, tak to jíst nechci. Zvlášť když hned vedle máte možnost koupit si poctivý chleba z pěti základních surovin. Je to celé jenom o naší volbě.

RECENZE: Tokio na Žižkově. V Sumi Garden servírují nejlepší sushi v Praze

Enjoy

Zvenku pár plastových židlí na zaprášené ulici, uvnitř malý kus Tokia. Žižkovská restaurace Sumi Garden sází na silný ramen, návykové takoyaki, okonomiyaki i mimořádně povedené sushi. Nenápadný podnik nabízí jednu z nejautentičtějších podob japonské kuchyně v Praze.

Petra Martínková

Přečíst článek

Myslíte si, že se české potraviny za deset let změní?

Ano, určitě. Už dnes vidím pozitivní posun. Stále více výrobců klade důraz na vyšší obsah bílkovin, více vlákniny nebo snižování množství přidaného cukru. To je podle mě správný směr.

Samozřejmě marketing se bude vždy snažit prodávat výrobky co nejlépe, ale i přesto je podle mě vývoj pozitivní. Věřím, že tento trend bude pokračovat. Velkou roli v tom ale sehrají samotní spotřebitelé. Když budou chtít kvalitnější výrobky, zajímat se o to, co kupují, diskutovat a svými nákupy dávat výrobcům jasný signál, firmy na to budou reagovat.

Co byste si přál změnit jako první?

Nejvíc bych si přál omezit marketingové triky. Pořád se setkáváme s nápisy jako domácí, poctivý, farmářský, fit nebo přírodní, ale když se člověk podívá na to, co je skutečně uvnitř, často zjistí, že těmto tvrzením výrobek úplně neodpovídá.

Myslím si, že výrobci by měli více investovat do kvalitnějších surovin, jednodušších receptur a srozumitelnějších informací pro zákazníka, místo aby se spoléhali hlavně na marketingová hesla. Já bych si přál, aby obal co nejlépe odpovídal tomu, co si člověk skutečně kupuje.

Baví vás objevovat nové chutě, podniky a gastrotrendy? Sledujte foodstream!