Zelená éra mění obchodní modely firem i jejich reklamu

Zákazníci rádi mluví o svých ekologických preferencích, ale připlácet za ně moc nechtějí. Firmy tak na udržitelnost musí jít jinak. Jaké příklady se nabízejí v maloobchodě? Kam směřuje branže reklamních předmětů? A kdo si myslí, že u peněz neplatí do nekonečna: čím více, tím lépe? Přečtěte si výběr z červnových dílů podcastu Trendy v udržitelnosti.

Jsou to obyčejné plastové pytle na odpad. Na první pohled nenápadný produkt je však ve skutečnosti ukázkou toho, jak může vypadat cirkulární ekonomika v praxi. Vznikají totiž z fólií používaných při přepravě zboží do prodejen dm, které se po vybalení sesbírají a předají české společnosti Mateo Packing k recyklaci. A následně se jako nové pytle na odpad vracejí zpět do prodeje.

Podobné projekty ilustrují proměnu, kterou dnes prochází moderní byznys. Pryč jsou doby, kdy firmám stačilo jednou za rok předat šek na charitu a tím jejich společenská odpovědnost končila. „Udržitelnost nebo společenská odpovědnost by měla být nedílnou součástí obchodního modelu každé firmy. Je to už nutnost, protože firmy mají odpovědnost za to, co svou činností vytvářejí a co po nich zůstává,“ říká tiskový mluvčí dm drogerie markt Jiří Peroutka. Firmy, které udržitelnost ignorují, si podle něj naopak vytvářejí konkurenční nevýhodu.

Zároveň však upozorňuje na paradox, který řeší společnosti napříč trhem: tlak na ekologii je enormní, ale ochota připlatit si za ni minimální. „Poměr cena/výkon je stále hlavní kritérium,“ přiznává Peroutka. Cesta k udržitelnosti tak nevede přes moralizování, ale přes chytrou integraci do stávajícího obchodního modelu.

Udržitelnost musí být přitažlivá. Ekologický design i spotřebitelskou volbu podpoří nové nařízení

Zprávy z firem

Zelená dohoda s sebou nese spoustu regulace. Někdy se ale zapomíná na její pozitiva. Co zákazníkům přinese digitální pas výrobku? Kolik bude stát voda a jak s ní lze ještě víc šetřit? A proč je pro byznys dobrou investicí to, co bývalo ještě nedávno tabu? Projděte si výběr z květnových dílů podcastu Trendy v udržitelnosti.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Recyklace není láce

Proměnou prochází i reklama. Ačkoli se v ní ještě více než v jiných oborech projevuje digitalizace, neopadá zájem firem prezentovat se fyzickými předměty. Mění se ale kritéria pro to, jak má taková prezentace vypadat. Samotné produkty zůstávají víceméně pořád stejné, ale vyvíjejí se materiály, z nichž jsou vyrobeny. „Dříve byla propiska plastová nebo hliníková, zatímco dnes může být papírová, korková, dřevěná, z recyklovaného plastu či hliníku,“ přibližuje Veronika Stehlíková ze společnosti Arei reklamní předměty.

Z jejího pohledu dávají velký smysl věci z rPET neboli z recyklovaného PET, protože mohou nahradit v podstatě vše z plastu. U dalších materiálů může být problémem životnost, jako třeba u korku, nebo cena. Ani v případě plastového recyklátu ale neplatí, že produkt bude automaticky levnější, jak se lidé mnohdy domnívají. Recyklace má totiž také své náklady.

Zejména klienty s nadnárodním zázemím už dnes zajímá i uhlíková stopa reklamního předmětu. Přibývá proto dodavatelů, kteří produkt vybavují QR kódem, jehož prostřednictvím lze zjistit nejen způsobené emise, ale třeba i spotřebu materiálu a vody. „Postupně se tomuto požadavku přizpůsobí každý výrobce,“ soudí Stehlíková.

Jak energetice pomohou baterie a zaměstnancům transparentní odměňování

Zprávy z firem

Češi svou spotřebou komodit každý rok přispějí k destrukci přírody o výměře poloviny Národního parku Podyjí. Jde o ukázku toho, jak je současný svět provázaný a proč ho nelze ozdravovat po částech. Jak moc se ekologická nečinnost může nevyplatit? Proč se v energetice staly šlágrem velké baterie a čím děsí novela zákoníku práce zaměstnavatele? Přinášíme výběr z dubnových dílů podcastu Trendy v udržitelnosti.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Zdatní dárci

Jsou lidé, kteří vybudovali zajímavý byznys, ale dnes už si s jeho udržitelností hlavu nelámou, protože jej opustili a vrhli se na filantropii. Petr Sýkora s kamarádem Janem Černým budovali od první poloviny devadesátých let firmu Papirius prodávající kancelářské potřeby. V roce 2006 ji prodali a posléze založili českou pobočku nadace Dobrý anděl, která pomáhá rodinám zasaženým vážnou nemocí.

Loni už mohla nadace rozdělit přes 430 milionů korun, které jí dárci – Dobří andělé – zaslali. Pravidelných přispěvatelů má po patnácti letech na trhu kolem 100 tisíc. Na druhé straně systému dnes stojí necelých pět tisíc rodin, což vychází zhruba na jednoho příjemce na dvacet Dobrých andělů.

Sýkora si pochvaluje, že se Češi postupně učí pomáhat stále systematičtěji, a to nejen finančně, ale i dalšími způsoby. Zároveň se tu formuje silná skupina mecenášů, kteří sami financují řadu velkých projektů. „Chce to svůj čas, ale v tomto ohledu se neustále posouváme a kultivujeme,“ hodnotí podnikatel a filantrop.

A jak se sám dívá na peníze? „Člověk s jistým stupněm vyzrálosti i bez hlubšího studia pochopí, že jsou báječný vynález, ale mají svá omezení. Ani u nich neplatí do nekonečna, že čím víc jich máte, tím líp,“ říká. Zároveň soudí, že pocit dostatku poměrně málo souvisí se skutečným stavem bankovního účtu.