Vlastníma rukama: Devět set kilo dřeva a rozpálená smola. V Plzni drží při životě mizející řemeslo
Rozpohybování jediného sudu zaměstná osm lidí, výrobu nového trvá měsíc. Plzeňští bednáři pečují o dubové obry, ve kterých zraje pivo stejně jako před 184 lety. Jejich řemeslo přežilo nástup kovových tanků a má pokračovatele. Na podzim partu bednářů zaměstnává hlavně smola rozehřátá na dvě stě stupňů.
Dubové dužiny, kovové obruče a orobinec na utěsnění. Konstrukce pivního sudu se obejde bez složitých technologií, jeho výroba i údržba však vyžadují zkušené ruce. V Plzeňském Prazdroji to platí doslova. Tamní ležácké sudy mají objem kolem čtyř tisíc litrů a váží zhruba devět set kilogramů. Když je bednáři vyvalují z historických sklepů na povrch, musí se sladit celá osmičlenná parta. Každý takový sud přitom může při správné péči sloužit desítky let.
Jak se smolí sudy
„Ležácký sud není na jedno použití. Při správné péči může sloužit i desítky let. Skládá se z jednotlivých dužin, obručí a je dotěsněn orobincem, přičemž každou část můžeme v případě potřeby opravit nebo vyměnit. Proto je pro nás důležitá pravidelná kontrola a údržba každého sudu,“ říká mistr plzeňských bednářů Karel Hofman.
Dvě stě stupňů a sehraná parta
Dvakrát do roka přichází v pivovaru čas na tradiční smolení. Letos na podzim dostane nový vnitřní povrch sedmnáct velkých ležáckých sudů. Bednáři do každého nalijí smolu ohřátou na dvě stě stupňů Celsia a převalováním ji rozvedou po celé vnitřní ploše. U téměř tunového sudu je to práce, při které je souhra stejně důležitá jako síla.
Pro Skotsko je whisky jedním ze symbolů i důležitým vývozním artiklem. Po řadě tučných let však přišel sešup poptávky. Obor je v útlumu a mnozí výrobci jsou v krizi. Kdo za to může? A je nějaká naděje na návrat na výsluní?
Konec whisky? Skotské palírny trápí „jezera“ neprodaného alkoholu, omezují výrobu a propouštějí
Enjoy
„Smolení je tradiční postup údržby dřevěných sudů a jde v podstatě o dezinfekci dubového sudu před jeho opětovným naplněním pivem,“ vysvětluje Hofman. Smolná vrstva zároveň oddělí pivo od dřeva, aby z něj nepřebíralo nežádoucí chutě a vůně. Obnovit se musí po každém použití sudu.
Základem smoly je pryskyřice jehličnatých stromů, především borovic. V Plzni používají směs čínské, kanadské a americké pryskyřice. Celá podzimní operace od vysklepení, jak se vyvalení sudů na povrch nazývá, přes samotné smolení až po návrat do podzemí zabere dva týdny.
Ze sudů se pije i porovnává
Dřevěné sudy tu nejsou jen připomínkou pivovarské minulosti. V historických sklepích v nich zraje část várky plzeňského ležáku postupem odpovídajícím době, kdy se v roce 1842 uvařil poprvé. Pro sládky představuje tato výroba důležitou možnost srovnání: pivo vznikající tradiční cestou porovnávají s tím, které se vyrábí moderními technologiemi, a kontrolují stálost jeho chuti.
Po více než sto letech čeká ostravský pivovar Ostravar zásadní změna. Pivovary Staropramen příští rok postupně ukončí výrobu v Ostravě a klíčová piva značky přesunou do svého závodu na pražském Smíchově. Změna se dotkne přibližně 120 zaměstnanců. Firma krok vysvětluje poklesem spotřeby piva, rostoucími náklady a snahou efektivněji využívat výrobní kapacity.
Ostraváci po více než sto letech přijdou o pivovar. Ostravar přesune výrobu do Prahy
Zprávy z firem
Výsledek práce bednářů tak mohou návštěvníci poznat i jinak než pohledem na pečlivě sestavený sud. Při prohlídkách historických sklepů se nefiltrovaný a nepasterizovaný ležák přímo ze sudů ochutnává. Řemeslo, které z většiny pivovarů zmizelo, tu zůstává součástí výroby.
Malý soudek za tři dny, velký za měsíc
Plzeňská parta je podle Prazdroje pravděpodobně poslední na světě, která pracuje přímo v pivovaru. Její každodenní práce přitom nekončí u oprav a smolení velkých sudů. Bednáři vyrábějí také menší transportní soudky do padesáti litrů, kterých ročně vzniknou desítky, nebo dárkové sudy na objednávku.
Zatímco menší soudek zabere přibližně tři dny, na novém čtyřicetihektolitrovém sudu pracují dva bednáři zhruba měsíc. Je to časově náročná výroba, ale výsledný kus se dá opakovaně opravovat. Opotřebená část nemusí znamenat konec celého sudu.
Dnešní rozsah bednářské práce se ovšem s někdejším provozem nedá srovnávat. Na přelomu 19. a 20. století měl pivovar ve sklepích až sedm tisíc velkých dubových ležáckých sudů. Za první republiky bylo v oběhu až půl milionu menších soudků a ve strojní bednárně se každoročně vyrábělo kolem čtyřiceti tisíc nových sudů. Pivovar zaměstnával až sto padesát bednářů. S nástupem kovových nádob jejich význam postupně klesal.
Řemeslo má dalšího učně
„V pivovaru dnes už nemáme tisíce dřevěných sudů a stovky bednářů jako před sto lety. Ale práce bednáře zůstává stejná. O to důležitější je, že se nám daří řemeslo udržovat a předávat tradici dál. Už druhým rokem máme nového tovaryše v učení, které trvá zhruba tři roky,“ říká Hofman. Sám letos v září získal titul Nositel tradice lidových řemesel, který uděluje ministerstvo kultury.
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
