Zima je pro kůži obdobím výrazné zátěže, a to především z hlediska dlouhodobé integrity kožní bariéry. Kůže je metabolicky aktivní orgán, který reaguje na změny prostředí a zimní podmínky kombinují hned několik stresorů současně. Nízké teploty, suchý vzduch, vítr, omezené sluneční záření, časté přechody mezi venkovním chladem a přetopenými interiéry a zároveň změny vnitřního prostředí organismu vytvářejí soubor vlivů, na které lidská kůže evolučně není ideálně adaptována. Prvním praktickým krokem je proto uvědomění si, že zimní přístup a potenciálně péče by měla být jiná než letní, a zaměřená na ochranu a stabilizaci.

Z fyziologického hlediska dochází v chladu ke stažení periferních cév. Tento mechanismus má za cíl udržet tělesné teplo a chránit vitální orgány a kůže je v tomto procesu upozaděna. Snížené prokrvení znamená horší přísun kyslíku, aminokyselin, mastných kyselin i stopových prvků a zároveň pomalejší odvod metabolických zplodin. To se promítá do zpomalení buněčné obnovy, nižší aktivity fibroblastů, omezené syntézy kolagenu a elastinu a celkově horší schopnosti regenerace.

Prakticky to znamená, že v zimě dává smysl snížit intenzitu všech procedur a postupů, které kůži dále stresují, ať už jde o silné exfoliace, nadměrné střídání aktivních látek nebo invazivní zásahy. Podpora mikrocirkulace by měla být jemná a pravidelná, například formou krátkých pobytů na čerstvém vzduchu, přiměřeného pohybu či vědomého dýchání.

Biohacking: Největší fígl longevity? Přestat jíst věci z továrny

Enjoy

Strava je jedním z hlavních signálů, kterým má organismus možnost vyhodnocovat své prostředí. Sděluje totiž informace o dostupnosti zdrojů, bezpečí prostředí, celkové stabilitě a dlouhodobé udržitelnosti. A z hlediska longevity se sčítá, jaký signál tělo dostává opakovaně, den za dnem, v průběhu let.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

V zimě se také snižuje aktivita mazových žláz, protože produkce kožního mazu je do značné míry závislá na teplotě, hormonálních signálech a energetické dostupnosti. Výsledkem je často tenčí a méně soudržný mazový film, který je klíčový pro ochranu před ztrátou vody v kůži i před průnikem dráždivých látek. Řada lidí v zimě zjišťuje, že kůže vyžaduje použití mastných produktů, které jí lipidy dodávají zvnějšku. Čištění by mělo být co nejšetrnější, bez pocitu pnutí po umytí, a frekvence mytí obličeje by měla odpovídat reálné míře znečištění, nikoli zvyku.

Ceramidy, cholesterol a mastné kyseliny, které společně fungují jakopojivo odpovědné za soudržnost svrchní vrstvy kůže, jsou v zimě produkovány v menším množství nebo v méně optimálním poměru. Současně rohová vrstva kůže ztrácí vodu, protože suchý zimní vzduch vytváří výrazný rozdíl mezi obsahem vody v kůži a okolním prostředím. Nízká relativní vlhkost je typická nejen pro venkovní mrazivé počasí, ale i pro vytápěné interiéry. Intenzivně nebo dlouhodobě narušená bariéra svrchní vrstvy kůže se klinicky projevují zvýšenou citlivostí, pnutím, svěděním a zarudnutím.

Praktickým opatřením je proto nejen používání zvlhčujících a zároveň bariérových přípravků, ale i práce s prostředím, ve kterém trávíme většinu času. Zvlhčování vzduchu v interiéru, pravidelné větrání a omezení přetápění mají na stav kůže často větší vliv než výměna jednoho krému za druhý.

Chraňte se před větrem

Významnou roli hrají i mechanické faktory. Vítr působí jako kontinuální mechanický stres, který zvyšuje odpařování vody a opět narušuje povrchové struktury kůže. Opakované vystavování chladu a následné zahřívání vede k cyklickému rozšiřování a stahování cév, což může přispívat k cévní nestabilitě v periferiích. Praktickým řešením je fyzická ochrana kůže, tedy krytí exponovaných oblastí. Avšak časté oblékání a svlékání, kontakt s hrubšími textiliemi, šály, rukavicemi a límci vede k mikroabrazi, zejména v oblasti obličeje, krku a rukou.

Ruce jsou dále vystaveny častému mytí, což odstraňuje ochranné lipidy rychleji, než je může být kůže schopna v chladném počasí obnovit. Zde má smysl pracovat s prevencí, tedy používat ochranné krémy a rukavice při pobytu venku a přijmout fakt, že v zimě je nutné ruce ošetřovat častěji.

Zima však není pouze otázkou vnějších podmínek. Vnitřní prostředí organismu se v tomto období rovněž mění. Kratší dny a nižší intenzita světla ovlivňují cirkadiánní rytmy, hormonální regulaci i imunitní odpověď. Dochází ke změnám sekrece melatoninu a kortizolu, což může nepřímo ovlivňovat i kožní metabolismus a schopnost adaptace na stres. Praktickým krokem je respektování zimního rytmu, tedy dostatek spánku, omezení večerní stimulace a vědomé vytváření prostoru pro regeneraci.