Pražské bistro Marthy´s Kitchen na sebe v posledních dnech upoutalo pozornost nebývalou aktivitou. A spustilo na sociálních sítích lavinu reakcí. Vyvěsilo na webové stránky jakési normy, které je prý potřeba dodržovat při návštěvě jejich podniku. Ústřední myšlenkou je, že k nim nemají chodit děti, řvát tam a pobíhat. Podnik se vysloveně označil za baby-unfriendly. Nemáme rádi děti, s nimi k nám nechoďte.
Důchody, to je prostě české téma. Jiné země, třeba v Africe, řeší populační explozi, lokální války, nedostatek zdravotní péče. Původní vegetace na Sumatře je téměř vypálená kvůli pěstování palem, palmový olej se dobře prodává. Tamní poddruh tygra je vyhuben.
Poslanec za ANO Ivo Vondrák vyslovil myšlenku, že když se přidá učitelům, bude to vlastně jeden z kroků k reformě školství. To je asi tak stejný myšlenkový přemet, jako kdyby se řeklo, že když přidáme ministrům, budeme mít lepší vládu.
Marian Jurečka, který je nyní shodou okolností ministrem sociálních věcí, dostal na starost nevděčný úkol. Připravit něco jako reformu důchodového systému. Úkol, na kterém si již mnozí experti vylámali zuby. Fakta jsou totiž jasná. Důchodců bude neustále přibývat a není úplně jasné, kdo je bude živit.
Posledním příkladem je jednání o úsporném balíčku, či jak si vláda pojmenovala seznam škrtů a zvyšování daní. Už i ministr financí Zbyněk Stanjura přiznává, že najít shodu na více než šedesáti opatřeních mezi pěti vládními partajemi je nadlidský úkol. Domluva prý po třech měsících panuje zhruba na půlce návrhů, o druhou polovinu se ještě bude svádět boj.
Bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer si získal nálepku enfant terrible, ekonomického rebela. Nejdřív nám podle bulváru při kurzovém závazku „zdražil dovolenou“, nyní svými výroky působí jako neřízená střela veřejné debaty. Proslul názory ve smyslu, že Češi kňourají, ale skutečná krize neexistuje. Mnoho lidí, zejména těch bez nadprůměrných příjmů, svými slovy doslova vytáčí do běla.
Měl jsem to štěstí, že jsem nikdy nemusel sbírat slevové letáky a jako podle mapy s nimi projíždět uličky supermarketů. Prostě jsem bral, co jsem potřeboval, koruna sem, koruna tam. Za poslední rok se však něco změnilo. Vlastně se toho změnilo docela dost.
Škoda, že prezidentské volby nejsou už dnes, teď hned. Předvolební kampaň už dře břichem o dno. A to nás čeká ještě několik dní této čím dál šílenější, ale vlastně ve své bláznivosti už monotónní show. Proboha, ještě budou dvě televizní debaty!
Skloubit tak rozdílné strany jako jsou Piráti na jedné straně a ODS nebo TOP 09 na druhé vyžaduje sloní dávku diplomacie a trpělivosti zároveň. Účastníci současné pětikoalice se před víc než rokem rozhodli, že do toho půjdou, že jim vládnutí stojí za nějaké ty ústupky. Vytvořili takzvaný vládní půdorys. Mocným katalyzátorem byla omamná vůně moci podpořená sto osmičkou.
Vyzyvatel Babiš chodí mátožně po ringu a zkouší pořád dokola stejnou kombinaci. Pravý direkt – zavleče nás do války, a levý direkt – je kandidátem vlády. Favorit Pavel jen lehce vyklusává, jednoduše chabé údery protivníka vykrývá. Dokonce má chvilkami čas se usmát či lehce pokynout do publika, které již tuší, jak tento duel dopadne. Že by ještě vyčpělý veterán před gongem vytasil nečekaný úder? Spíš to vypadá, že rezignovaně kráčí k nevyhnutelnému.
Bizarní debata se odehrála den před volbami mezi třemi favority na prezidenta na téma ČNB a její sazby, potažmo inflace. První promluvil generál Pavel. Oznámil, že ekonomice vůbec nerozumí, ale každý přece nemůže rozumět všemu, že. On třeba zase rozumí armádě. Nicméně dodal, že by se obklopil týmem poradců. U některých už se radil, posléze přiznal, že to byl bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, a je mu nyní úplně jasné, že to ČNB zvrzala na celé čáře. Sazby by podle něj měly být vyšší, přesněji 7,5 procenta, abychom s inflací pěkně zatočili.
