Až jeden milion korun mohou dostat žadatelé na opravu staršího domu. Počítá s tím nový dotační program „Oprav dům po babičce“, který spustí ministerstvo životního prostřední od září. „Je to jen další rozhazování veřejných peněz, tentokrát o dvě generace mladší cílovce – místo důchodců jejich vnukům,“ komentuje program hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Evropská komise zveřejnila svou pravidelnou zprávu o vývoji právního státu, popisuje vývoj ve všech členských zemích. Je dobře, že to dělá. Vláda práva, rovnováha mocí a veřejná kontrola jsou základní principy, na kterém moderní liberální demokracie stojí. Bez právního státu se systém vždy zvrhne v něco nepěkného. Proto ho stavíme hlavně pro špatné časy.
Situace na realitním trhu se brzo překlopí do ekonomického kolapsu, jaký jsme v Česku nezažili třicet let. Vyplývá to z poznatků firem pohybujících se na trhu. Co k takovému závěru vede? Mnoho společností, developerů, si před pár lety napůjčovaly v součtu miliardy korun za nízké úroky. Jenže dva roky se Česko pere s nejvyšší inflací v celé Evropské unii. Takzvaná dobrá zpráva, že v Česku klesla po dvou letech inflace v červnu pod deset procent, na „pouhých“ 9,7 procenta, na tom nic nemění.
Hollywood jde do další stávky. Po scenáristech, kteří se bojí umělé inteligence, se rozhodli stávkovat také herci. Důvod? Nová realita Hollywoodu, kterou stávající kolektivní smlouva prostě nezohlednila. Nejde tedy o to, že by zmlsaní herci zvyklí na 20milionové honoráře (v dolarech) chtěli nově 30milionové honoráře, jak si představují mnozí Češi. Realita je barvitější a smutnější.
Data o červnové inflaci ukazují, že růst cen meziročně zpomalil na jednocifernou úroveň 9,7 procenta. Tedy po dlouhých měsících statistici přicházejí s číslem pod 10 procent. U mnohých to působí úlevu, možná i radost. Nic takového však není na místě. Inflace je totiž stále téměř na pětinásobku dlouhodobého cíle. A to navzdory tomu, že lidé výrazně šetří. Hluboké problémy v české ekonomice zkrátka přetrvávají.
Otázka, zda má stát zaplatit desítky milionů michelinskému průvodci za to, že rozdá jakési hvězdy pár prominentním českým restauracím, pochopitelně vzbudila vášně. Stát šetří každou korunu a lidem se propadla životní úroveň tempem, které tu nebylo od devadesátých let. Inflace už sice trochu klesá, ve státní kase ale zeje díra a dál se bude šetřit.
Inflace se po 11 měsících v červnu vrátila na jednocifernou úroveň. A už v příštím roce se bude pohybovat kolem hodnoty inflačního cíle ČNB. Fialova vláda tak ještě do voleb bude moci vyhlásit, že inflaci porazila, píše ve svém komentáři ekonom Lukáš Kovanda.
V Česku je přes sedm tisíc čerpacích stanic na naftu a benzín. To je číslo, které udává ministerstvo průmyslu, takže je potřeba k němu být poněkud rezervovaný, jelikož státní úřady jsou vždy ve svých statistikách poněkud opožděné a nepřesné. Nicméně, číslo sedm tisíc asi leze brát jako relevantní.
Česko bude muset razantně, o desítky miliard, navýšit výdaje na obranu, aby dostálo závazku vůči NATO. Již příští rok by výdaje na armádu měly vzrůst až o více než 100 procent v porovnání s loňskem.
Míra nezaměstnanosti klesá, hlavně díky sezónním vlivům. Inflační a energetická krize ale není tak závažná, jako byla ta covidová, ukazuje i tak vývoj na českém trhu práce.
Nárůst pomyslné vzdálenosti Číny od západních obchodních partnerů se viditelně propisuje do širšího makroekonomického rámce. Akcentování ideologicko-politického rozkolu přináší již nyní znatelné rozpojení ekonomické dynamiky, která může vyústit ve střednědobou ekonomickou divergenci. Proces asynchronizace se přitom rozvíjí v podmínkách nebývalé fluidity globálního kapitálu. Tím je situace nová a důsledky není snadné předvídat, zejména pokud bude přítomen zesilující Matoušův efekt.
