Dalibor Martínek: Neuvěřitelný příběh zámku Štiřín. Končí osmá aukce, další už nebude

Zámek Štiřín, který leží dvacet kilometrů jižně od Prahy, v devadesátých letech využívali poslanci jako rekreační sídlo. Ceny tam byly nízké, provoz dotoval stát. Poslední rok se stát toto pozdně barokní sídlo snaží prodat v elektronické aukci. Vloni v září začala první aukce za vyvolávací cenu 3,4 miliardy korun. Nikdo se nepřihlásil. Tento týden končí osmý a poslední pokus o prodej, vyvolávací cena je už jen 796 milionů korun.

Tento zámek má za sebou neuvěřitelnou historii, a prožívá šílenou současnost. První zmínky se datují do 15. století, v té době na místě současného zámku stála tvrz, ve které roku 1562 nocoval král Maxmilián při své první panovnické cestě do Prahy.

Roku 1750 dochází k přestavbě na honosné trojkřídlé sídlo. Ve vlastnictví zámku se vystřídaly rody Salm-Reiferscheid, kníže Rohan, hrabě Nostic-Rheinek a posledním majitelem byl rod Ringhofferů, který vlastnil zámek až do roku 1945, kdy se majitelem zámku stává stát.

Zámek připadl skautům, kteří se o něj po roce 1989 marně domáhali zpět. Zůstal státu, stal se z něj nóbl rekreační objekt pro poslance. S výraznými slevami za ubytování a za jídlo. Jenže poslanců jezdilo málo a stát provoz dotoval desítkami milionů korun ročně. Rozhodl se ho prodat.

Před současnými neúspěšnými elektronickými aukcemi ho chtěla prodat Nečasova vláda. Tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg uvažoval o ceně 330 milionů korun. Kvůli nespokojenosti s ekonomickými výsledky areálu odvolal jeho ředitele Václava Hrubého. Po volbách 2013 ho Lubomír Zaorálek do ředitelského křesla vrátil a prodej Zámku Štiřín zastavil.

Až současná vláda znovu rozjela pokus o jeho prodej. Pokus je to ovšem až absurdně neúspěšný. Stát během jednoho roku vypsal osm aukcí, cenu postupně snižoval ze 3,4 miliardy korun až na současných 796 milionů korun. Sedm aukcí bylo neúspěšných, a očekává se, že i osmá selže.

Proč? Jednak není zámek zcelen s okolními pozemky. Některé z nich vlastní jiní vlastníci. Zároveň je cena stále nadsazená. A za další, elektronická aukce není vhodný způsob prodeje trofejních nemovitostí. Jak říká Zdenka Klapalová, prezidentka Asociace pro rozvoj nemovitostí a partnerka v poradenské společnosti Knight Frank, která takovým realitním obchodům rozumí víc než kdo druhý, tvrdí, že takové nemovitosti by se měly nabízet konkrétním zájemcům. „Často jde o nadnárodní společnosti. Ty mají své procesy, chtějí exkluzivní jednání, možnost vyjednávání. Ne přihazovat částky na internetu.“

Makléřka: Rusové se zámků zbavují, kupují je Češi. Ti se o ně lépe starají

Reality

Situace na trhu s historickými nemovitostmi není předvídatelná a nehodnotí se tak snadno jako ostatní segmenty realitního trhu, říká Lenka Munter, makléřka z realitní kanceláře Luxent, která se na prodej zámků věnuje. Pravidelně také odhaduje hodnotu majetku britské královské rodiny pro americký časopis Forbes. A jak se podle ní cena zámků vyvíjí? „Nezaznamenala jsem ani nárůst ani pokles, cena každé takové nemovitosti je stanovena velmi individuálně,“ říká Munter.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Stát evidentně zvolil špatný způsob prodeje trofejních nemovitostí. Ať už jde o Štiřín nebo třeba také opakovaně v aukci neprodaný Národní dům na Vinohradech, který nyní opět nasadil do aukce za opět sníženou cenu, ovšem vyšší než šest set milionů korun.

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jen jako hloupý beran plní, co mu ukládá zákon. Chyba je v legislativě. Aby se předešlo podezření z korupce, pořádají se nesmyslné aukce, které u takto hodnotných budov nikam nevedou. Místo aby byl stanoven nějaký výbor, komise, a ta rozhodla. Průšvih neschopnosti prodat Štiřín nejde za úřadem, ale za vládou, která není schopná prosadit rozumnější způsob prodeje.

O zámek Štiřín projevila zájem i obec Kamenice, v jejímž katastru se park i budovy nacházejí. Rok se nebyl stát schopen domluvit se samosprávou. Jak nyní naznačuje starosta Kamenice Pavel Čermák, až skončí tato již osmá aukce, věci se změní. Další aukce už nebude. Pokud bude neúspěšná jako sedm předchozích, a za to se obec modlí, nastane jednání s úřadem o převzetí majetku obcí. Ještě je otázkou jednání, jakého konkrétně majetku. Zda celého zámku, nebo jen některých částí.

Nedaří se je prodat. Buď jsou moc drahé nebo komplikované. Je stát dobrá realitka?

Reality

Je veřejná aukce tím nejlepším způsobem prodeje trofejních nemovitostí? Proč některé z nich nabízí stát už po několikáté? Roli může v některých případech hrát jejich cena, ale také nemožnost objekt využít dle svých představ.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

„Jsme dohodnuti s úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkový, že tento osmý pokus o prodej, který je ještě ve starém formátu, je v takovém formátu poslední. Pokud se zámek nyní prodá, máme smůlu,“ říká Čermák. Pokud se ovšem ani na poosmé neprodá, nastane jednání mezi státem a obcí. Které je již v běhu.

Když se zámek v aukci neprodá, obec převezme některé části areálu, má zájem o budovu, ze které by udělala školku, a také o některé přilehlé pozemky. Potom by následující dražba, pokud by byla, obsahovala již za menší cenu menší majetek. Nebo se může stát, že celý Štiřín připadne obci. A je tu ještě třetí scénář. Pokud se zámek ani na poosmé neprodá v elektronické aukci, rozlouskne tento trapný příběh prodeje státního majetku příští vláda.

Zdenka Klapalová: Trofejní nemovitosti jsou jako kvalitní umění, bezpečným uchovatelem hodnoty

Reality

Zámek, menhiry nebo třeba věž. Dají se prodat? Ano, má to ale svá specifika. Jedná se o velmi unikátní typy nemovitostí, které se objevují na realitním trhu jen minimálně. Ostatně i jejich cena a kupci bývají velmi specifičtí, protože nejde o běžné nemovitosti, které je možné klasicky zhodnocovat. V realitním žargonu se jim říká trofejní nemovitosti. Na to, které budovy se mohou takto nazývat, kolik se jich ročně objeví a které z nich byly za posledních sto let nejvíce unikátní, jsme se zeptali šéfky Knight Frank a prezidentky Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN), Zdenky Klapalové, která se tímto tématem zabývá dlouhodobě. 

Věra Tůmová

Přečíst článek