Lukáš Kovanda: Banky tvoří peníze „z ničeho“. Proč nám tedy zdražují hypotéky?
Představte si podnik, který si pouhým ťuknutím do klávesnice vytváří to, co následně za úrok půjčuje zákazníkům. Hotový strojek na peníze. Tak může na první pohled působit fungování komerčních bank. Při poskytnutí úvěru totiž skutečně vznikají nové peníze. Nabízí se proto otázka: proč hypotéky zdražují, když vytvoření peněz pořád vyžaduje jen účetní zápis? A proč banky lákají střadatele na spořicí účty, když si peníze mohou samy „vyťukat“?
Háček je v rozdílu mezi vytvořením bankovního vkladu a financováním úvěru po celou dobu jeho trvání. Banka dokáže vytvořit peníze na klientském účtu, nikoli si tím zajistit neomezené zdroje, vlastní kapitál nebo ochranu před nesplácením. A už vůbec si nemůže sama určit, kolik ji bude stát udržení pevného úroku na několik let dopředu.
Deset milionů vznikne zápisem. Tím to ale nekončí
Představme si, že na koupi pražského bytu potřebujete hypotéku deset milionů korun. Banka vaši žádost schválí a při čerpání úvěru vznikne nový vklad. Ve zjednodušeném příkladu vám připíše deset milionů na účet a současně za vámi eviduje stejně vysokou pohledávku. Vy máte peníze a dluh, banka pohledávku a závazek vůči majiteli účtu. Žádný střadatel nemusel těsně předtím přinést deset milionů a nikomu jinému banka nemusela tuto částku z účtu odebrat. Takto popisuje tvorbu bankovních peněz i britská centrální banka Bank of England.
Hypotéky v Česku znovu zdražují. Průměrná sazba nových úvěrů v září vzrostla na 5,1 procenta a proti loňsku je o více než půl procentního bodu výše. Vyšší sazby spolu s rostoucí výší úvěrů zvedly průměrnou měsíční splátku oproti loňským hodnotám o 3900 korun.
Hypotéky znovu zdražují. Průměrná sazba vystoupala nad pět procent
Money
Označení „z ničeho“ je tedy působivé, ale neúplné. Nově vytvořené peníze mají svůj protějšek v dluhu a pro banku nepředstavují okamžitý zisk. Musí posoudit, zda budete splácet, nést riziko případné ztráty a dodržovat kapitálové i likviditní požadavky.
Vy navíc nechcete deset milionů na účtu. Chcete byt. Peníze proto odešlete prodávajícímu, který má účet u jiné banky. A právě tady představa bezstarostného strojku na peníze naráží na realitu.
Peníze, které si banka sama nevyrobí
K vypořádání platby mezi bankami slouží peníze centrální banky, konkrétně zůstatky na účtech bank u ČNB, označované jako rezervy. Při samostatném převodu deseti milionů korun do jiné banky se rezervy odesílající banky o tuto částku sníží a přijímající bance se o ni zvýší. V praxi banky řídí likviditu podle souběhu příchozích a odchozích plateb, základní princip je však stejný. Peníze na klientském účtu a rezervy u centrální banky nejsou totéž.
Ještě před deseti lety se svět obával záporného výnosu státních dluhopisů a padaly věty typu „Výnosy dluhopisů již nikdy nevyrostou nad tři procenta“. Nyní je situace zásadně odlišná a státní dluhy rostou nad pět procent. A ani tam se nemusejí zastavit. Investiční kolos Pimco nyní očekává, že výnos desetiletého amerického dluhopisu vyroste na šest procent, kde byl naposledy v roce 2000.
Hypotékáři mohou mít velký problém. Americké bondy mají vyrůst na šest procent
Trhy
Zatímco vklad může komerční banka vytvořit poskytnutím úvěru, rezervy si stejným způsobem vytvořit nedokáže. Pokud jí pro vypořádání plateb chybějí, musí si potřebnou likviditu opatřit. Může si například půjčit od jiné banky nebo za stanovených podmínek využít úvěrové nástroje ČNB.
Jednou z možností je jednodenní úvěr od ČNB proti odpovídajícímu zajištění, úročený lombardní sazbou. Ta nyní činí 4,75 procenta. Neznamená to ovšem, že české banky tímto způsobem běžně financují každou hypotéku. Tuzemský bankovní sektor má jako celek dlouhodobě přebytek likvidity, kterou ČNB prostřednictvím svých operací naopak stahuje.
Proč banky tolik stojí o vaše úspory
Předpokládejme, že máte milion korun u banky A. Banka B vám nabídne lepší úrok, a tak k ní peníze převedete. Získá tím nejen nový milionový vklad, ale při vypořádání platby také odpovídající rezervy od banky A. Ty může využít pro další mezibankovní platby.
Vklady domácností navíc mohou představovat relativně stabilní a levný zdroj financování. Představme si dvě banky. První získává zdroje v průměru za dvě procenta ročně, druhá za čtyři. U deseti milionů korun činí rozdíl 200 tisíc korun ročně. První banka má díky tomu větší prostor nabídnout levnější hypotéku a stále na ní vydělávat.
Schopnost vytvářet nové vklady tedy rozhodně neznamená, že banka nemusí řešit cenu svého financování. Právě ta významně ovlivňuje, za kolik je ochotna půjčovat klientům.
Pevný úrok pro klienta, nejistota pro banku
Potíž nastává, když se cena financování změní. Banka poskytne hypotéku s pětiletou fixací za pět procent, jenže úroky na trhu následně vzrostou. Aby si udržela střadatele, může být nucena zvýšit sazby na spořicích účtech. Klientovi s fixovanou hypotékou však sjednaný úrok během fixace zvýšit nemůže. Její úroková marže se tak může ztenčit.
Proti tomuto riziku se může zajistit úrokovým swapem. Název zní složitě, princip je poměrně jednoduchý: dvě strany si vyměňují úrokové platby vypočtené z dohodnuté částky. Banka se například zaváže platit pevný úrok čtyři procenta ročně a výměnou dostává pohyblivý úrok navázaný na tříměsíční PRIBOR, referenční sazbu mezibankovního trhu. Samotnou dohodnutou jistinu si při běžném úrokovém swapu nepředávají.
Pokud pohyblivá sazba pro příslušné období vzroste na šest procent, banka dostává šest a platí čtyři. Rozdíl jí pomáhá vyrovnávat vyšší náklady na financování. Když sazba naopak klesne na dvě procenta, banka dostává dvě a platí čtyři, současně jí však může zlevňovat financování. Zajištění nemusí být dokonalé: například úročení klientských vkladů se nepohybuje úplně stejně jako PRIBOR.
Swap tedy bance nezajišťuje samotné peníze na financování ani rezervy pro platby. Pomáhá jí řídit riziko, že se během fixace hypotéky změní tržní úroky.
Hypotéky mohou zdražit, i když ČNB sazby nezvedne
Pevná sazba nově uzavíraného pětiletého swapu odráží především očekávaný vývoj krátkodobých úroků v příštích pěti letech. Promítají se do ní také rizikové prémie a podmínky na trhu. Nerozhoduje tedy pouze to, jakou základní sazbu má ČNB právě dnes.
Představme si, že centrální banka ponechá sazby beze změny, ale nové údaje ukážou na vytrvalejší inflaci. Investoři začnou očekávat, že úroky zůstanou vysoko déle, než dosud předpokládali. Pětiletá swapová sazba může vzrůst a s ní i pevná sazba, za kterou banky uzavírají nové zajištění. To se může promítnout do nabídky nových hypoték i sazeb při refixaci.
Nejde přitom o automatický převod jedna ku jedné. Výslednou cenu hypotéky ovlivňují také konkurence mezi bankami, jejich zdroje financování, rizikovost úvěru, náklady na kapitál nebo obchodní strategie. Swapové sazby jsou však důležitým vodítkem: také ČNB ve svých analýzách spojuje výhled sazeb refinancovaných hypoték s vývojem úrokových swapů.
O ceně úvěru rozhoduje i budoucnost
Právě role očekávání propojuje tento příběh s letošní Nobelovou cenou za ekonomii, kterou získali Američané Robert Hall a Michael Woodford. Jejich práce pomohly vysvětlit, jak rozhodování domácností a fungování měnové politiky ovlivňují představy o budoucnosti. Hall se zabýval spotřebou domácností a její reakcí na nové informace, Woodford rozpracoval význam očekávání pro měnovou politiku.
Příklad je snadný: zaměstnanec se dozví, že mu za rok výrazně a trvale vzroste mzda. Pokud má úspory nebo přístup k úvěru, může začít více utrácet už dnes. Jeho chování tedy ovlivní nová informace o budoucím příjmu, nikoli až vyšší částka na výplatní pásce. Podobně finanční trhy nečekají pouze na další rozhodnutí centrální banky. Průběžně přehodnocují, jaké sazby očekávají za půl roku, za rok nebo za několik let.
Centrální banka proto může ovlivnit finanční podmínky i bez okamžité změny sazeb. Pokud její vyjádření přesvědčí trhy, že úroky zůstanou vyšší déle, mohou tržní sazby reagovat hned. Záleží ovšem na tom, zda jde o věrohodnou a novou informaci. Opakování toho, s čím už investoři počítají, nemusí změnit nic.
Účetní zápis je snadný. Levná hypotéka nikoli
Dražší hypotéky za jinak stejných podmínek tlumí zájem o úvěry, a tím mohou zpomalovat i tvorbu nových bankovních peněz. Splácením jistiny stávajících úvěrů naopak bankovní peníze zanikají. Celkový vývoj jejich množství však závisí také na dalších úvěrech a transakcích v ekonomice. the UK's central bank
Tvrdit, že hypotéky zdražují pouze kvůli slovům centrálních bankéřů, by proto bylo příliš jednoduché. Do očekávání se promítají také nové údaje o inflaci, vývoj ekonomiky a situace na zahraničních trzích. Výroky představitelů centrálních bank jsou jedním z vlivů, které mohou změnit představu o budoucích úrocích, a tím i dnešní cenu úvěru.
Peníze na hypotéku sice mohou vzniknout několika účetními zápisy, ale náklady a rizika s ní spojené banka ponese řadu let. A právě za ně se platí — nikoli za stisknutí klávesnice.
