Pojďme konečně uzavřít naši polistopadovou, postkomunistickou éru a stavět Druhou listopadovou republiku. Těch 35 let prostě jsme nějak odehráli a teď jde o to, jakých bude dalších 30 let. Potřebujeme k tomu kritickou a pokud možno věcnou debatu o našich letech transformace a budování kapitalismu a demokracie.
Před 70 lety, 1. června 1953, se v tehdejším komunistickém Československu probudili lidé radikálně chudší než o den dříve. Důvodem byla měnová reforma, kterou chtěla tehdejší „vláda lidu" zlikvidovat černý trh, snížit poptávku po nedostatkovém zboží a zrušit přídělový systém. Toto další „vítězství pracujícího lidu“, jak to komunisté označovali, ale znamenalo devalvaci úspor a hotovosti až v kurzu 50 ku jedné a snížení životní úrovně, což vyvolalo i první masové protesty občanů po únorovém převratu v roce 1948.
Zemřel komunistický premiér a ministr vnitra a zemědělství Lubomír Štrougal, bylo mu 98 let.
Havel, Klaus a Zeman. To byla velká prezidentská trojka, která v dobrém i špatném definovala našich 33 demokratických let po sametové revoluci. Nový prezident nebo prezidentka může ukončit období velké politické trojky a zahájit éru Druhé polistopadové republiky. A nejen symbolicky, ale taky reálně pootočit kormidlo politiky a nasměrovat společnost do budoucna. Bylo by to potřebné a nadějné.
V Česku ožil přízrak sektorové daně. Po jejím zavedení v oblasti energetiky volají hned čtyři z pěti vládních stran, kromě ODS. V čele šiku za zavedení sektorového zdanění stojí Piráti, nečekaně se ovšem přidává také Národní rozpočtová rada. Její nový šéf Mojmír Hampl žádá sektorovou daň nejen na energetiku, ale také na banky. Zdůvodňuje to věru marxistickým slovníkem. Energetické společnosti a banky prý mají za současné válečné situace „nezasloužené žně“, tedy pochopitelně ziskové žně.
