Zemřel Lubomír Štrougal, symbol komunistického režimu

Zemřel komunistický premiér a ministr vnitra a zemědělství Lubomír Štrougal, bylo mu 98 let.

Štrougalovo úmrtí potvrdil zdroj blízký rodině. Jeden ze symbolů normalizace byl přes 30 let členem vedení vládnoucí komunistické strany a téměř po celou dobu normalizace, skoro 19 let, předsedou federální vlády.

Po pádu komunistického režimu v prosinci 1989 se Štrougal, který nepatřil k nejtvrdšímu jádru komunistů, stáhl z politiky a odešel do důchodu. Členem KSČM se nestal. V posledních letech čelil trestnímu stíhání za podíl na zabití a zranění lidí na československých hranicích v době komunistické totality. Stíhání bylo zastaveno, protože podle znaleckých posudků nebyl schopen chápat smysl trestního řízení. Na Ústavní soud se loni se stížností proti zastavení obrátila skupina zraněných a pozůstalých po zabitých při pokusu o přechod železné opony. V prosinci 2001 se k soudu dostala žaloba, podle níž Štrougal jako ministr vnitra v roce 1965 neodeslal prokuratuře určitý spis, a tím překazil potrestání skupiny příslušníků StB obviněných z vražd odpůrců režimu na konci 40. let. V červenci 2002 jej soud ale obžaloby zprostil.

Štrougal byl rodák z Veslí nad Lužnicí. Do stranického aparátu se zapojil po absolvování studia práv v roce 1948. Na přelomu 50. a 60. let měl ve vládě na starosti zemědělství, poté byl do roku 1965 ministrem vnitra a v roce 1968 místopředsedou vlády. Nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. Brzy ale přešel na stranu normalizace. V lednu 1970 se stal na dlouhá léta předsedou federální vlády. Bývá považován za pragmatického a vzdělaného politika. Rád se také ukazoval na sportovních akcích, sport podporoval a byl znám jako skalní fanda Sparty.

Koncem 80. let stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Štrougal podal demisi v říjnu 1988. Po listopadových událostech roku 1989, během nichž byl odpůrcem tvrdého postupu proti opozici a navrhoval jednání z Občanským fórem, se vzdal poslaneckého mandátu a odešel z veřejného života. Jako osmdesátník vydal několik knih vzpomínek a úvah.