Finsko se může chlubit tím, že je hodnoceno jako nejvíce digitalizovaná země Evropy. Avšak téměř polovina tamních seniorů tím strádá, protože se jim špatně žije ve světě, který na ně nebere ohledy. Co s tím?
Ministru Ivanu Bartošovi na konci prázdnin vypršel termín na splnění domácího úkolu, nápravy digitalizace stavebního řízení. Ticho po pěšině. Žádná nová zpráva, žádná tisková konference. Také stránky ministerstva pro místní rozvoj na toto téma mlčí. Došlo k nápravě, už vše dobře funguje? Nic.
Náklady nezvládnuté digitalizace stavebního řízení nabíhají již takřka dva měsíce. Je proto vhodné aktualizovat vyčíslení škod, které to tuzemské ekonomice způsobuje.
Robot Karel Havlíček, který jak známo nikdy nespí, se aktuálně věnuje krajským volbám, které se konají za měsíc, 20. a 21. září. Zatímco Havlíček se svým týmem nezahálí a objíždí jedno město za druhým, Ivan Bartoš sedí, tedy aspoň by měl sedět, na svém úřadě a chvatně žehlit průšvih s digitalizací stavebního zákona.
Vicepremiér pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) slíbil další rozvoj systému pro digitální stavební řízení. Systém by měl být uživatelsky komfortnější pro stavební úřady, měla by se také zvýšit automatizace. Rozvíjet se bude i portál stavebníka. Zavádění systému provázejí problémy, koaliční TOP 09 kvůli tomu vyzvala ke koaličnímu jednání.
Ačkoliv počet žadatelů o sociální dávky a státní příspěvky v posledních letech v Česku roste, stále se podle vybraných statistik nedostávají informace o možnostech čerpání ke všem, kterým by mohly pomoci v obtížné životní situaci. Úřad práce, který 21 dávek administruje, totiž potřebné lidi na jejich nárok neupozorňuje. Spoléhá se, že si lidé vše zjistí sami nebo v poradnách neziskových organizací. Situaci i kontrole žadatelů by pomohla i rychlejší digitalizace státní správy.
Křišťálový glóbus🔮 v Karlových Varech dnes získal koprodukční snímek s účastí České republiky Padlé ovoce, za kterým stojí debutující režisér z Barmy Aun Pčou (v anglické transkripci Aung Phyoe). Na dramatu o posedlosti a queer touze se podíleli také filmaři z Myanmaru a Francie. Snímek popisuje realitu současného Myanmaru, kde hlavní hrdinky nepřestávají snít o nalezení intimity a úniku.
