Hřibidi anebo turecká ruleta?

Když pražský dopravní podnik oznámil, že 70 bateriových trolejbusů dodá turecký výrobce Bozankaya, mnohý si tuto zprávu podtrhl nesouhlasnou vlnovkou, případně alespoň nevěřícně zdvihl obočí. S odstupem času se ale ukazuje, že nejde jen o ten údiv. Trolejbusy, které vyhrály díky nejnižší ceně, mohou být skutečně problémem – technickým, ekonomickým i právním. Bozankaya totiž nemá své dopravní prostředky homologované pro evropský městský provoz. A tam, kde už se s jejími vozy experimentovalo, to skončilo ostudou.

Například v Bělehradě, kde její tramvaje dodnes komplikují městskou dopravu, protože jsou zkrátka příliš široké. Na některých křižovatkách se dvě soupravy nemohou minout – běžný den v srbském hlavním městě se kvůli tomu pravidelně mění v logistické cvičení. Místní média mluví o „ostudě města“. Nikdo však nemusí cestovat na Balkán, aby pochopil, jaká chyba se tu rýsuje. Stačí se podívat do Teplic, Pardubic nebo Českých Budějovic – všechna tato města Bozankayu z výběrového řízení vyloučila. Vždy kvůli zásadním technickým nebo administrativním nedostatkům.

V Českých Budějovicích firma překročila povolenou hmotnost na hnací nápravě, nenabídla požadované chlazení a její nabídka neodpovídala požadavkům na dynamiku vozidla. V Pardubicích vůbec nezareagovala na dotazy zadavatele. V Teplicích nestačila na základní parametry. Co bylo tehdy důvodem k vyloučení, je dnes v Praze důvodem k podpisu. Rozhoduje nejnižší cena – bez ohledu na budoucí náklady.

Město jako testovací polygon

Praha tak riskuje nejen technické komplikace a nespolehlivost provozu, ale i zbytečnou zátěž své infrastruktury. Trolejbusy s vyšší hmotností na nápravu mohou nadměrně zatěžovat silnice, nástupiště i městská depa – a tedy investice, které budou muset opravit sami Pražané. O to víc překvapí, že dopravní podnik smlouvu s Bozankayou podepsal, aniž by došlo k osobní návštěvě výrobního závodu v Turecku nebo k reálnému testování provozní způsobilosti vozidel.

V průběhu tendru navíc došlo ke změně klíčového subdodavatele elektrické výzbroje – krok, který může být podle právních analýz napadnutelný jako nedovolená změna podmínek veřejné zakázky. Jenže zatímco jiná města dávají přednost ověřeným výrobcům, Praha se rozhodla stát se testovací laboratoří. Bozankaya totiž nikdy předtím nerealizovala obdobnou dodávku v evropském městském provozu. Její první vůz tohoto typu dorazil do rumunského Temešváru až letos v červnu. Praha se tak dobrovolně stává prvním velkým městem, které bude provozně ověřovat nehomologovaný trolejbus v ostrém provozu. Na vlastní náklady, samozřejmě – město platí jak za vozidla, tak za jejich zkušební jízdy.

Testovací trolejbus, který byl do Prahy doručen, navíc neodpovídá specifikaci finálních vozidel. Po dokončení testů má být vrácen výrobci. Jinými slovy: Praha testuje cizí prototyp bez jakéhokoli přímého přínosu pro cestující. Výsledkem je jen to, že hlavní město supluje vývojovou fázi výrobce – za veřejné peníze.

Mentalita výmluv místo odpovědnosti

To vše je příběh o manažerské nezkušenosti, ale i o určité mentalitě. Mentalitě, pro kterou je podstatná tabulková výhodnost na papíře, nikoli reálná provozní bezpečnost nebo dlouhodobá udržitelnost. A především – mentalitě, která místo odpovědnosti nabízí výmluvy.

Je to typické pirátské myšlení. Naprosté bezvědomí o tom, jak má fungovat veřejná správa a co to znamená „účelné, efektivní a hospodárné“ nakládání s veřejnými prostředky. Bláboly o korupci a cinknutých zakázkách neobstojí. Ostatně MMR, které porušovalo své vlastní zákony při šílenosti, kterou Piráti předvedli při digitalizaci stavebního řízení, je toho smutným mementem. Rádi se kdysi stylizovali do role kompetentních strážců digitalizace a transparentnosti, dnes selhávají nejen v oblasti veřejných zakázek, ale i v základní infrastrukturní racionalitě. Nezvládli digitalizaci stavebního řízení, ale zato ochotně podepisují miliardové kontrakty, které – ač pro poloviční blázny výhodné cenou – jsou naprostým popřením právě toho „efektivního a účelného“ nakládání s veřejnými prostředky. Svou neschopnost často vydávají za spiknutí státní správy, oligarchů, kmotrů anebo jiných vybájených konspiračních mocností.

Trenažér omylů namísto inovací

Po kdysi zábavném heslu „pusťte nás na ně“ zbyla jen série výmluv, dezinformačních damage control manévrů vlastní neschopnosti a urputné snahy obvinit kohokoli, jen ne sebe. Dnes tedy Dopravní podnik, spadající do politické odpovědnosti Zdeňka Hřiba, aka náměstka pro sebeprezentaci a neprůjezdnost hlavního města, přináší riziko pro MHD celé metropole… Metropole neznamená, že je tam všude metr od pole, jak si asi někteří dopravní experti Pirátů představují. Je to živý organismus, který má svoje zákonitosti a dynamiku. A doprava obecně je tou „krví“, kterou celý organismus pro svoje správné fungování potřebuje.

Krásná a stověžatá Praha se bohužel s takovou stává městem, kde se z komunální správy stává trenažér. Ale namísto inovací jsou výsledkem akorát omyly.

Autorem článku je Ondřej Šimíček, ČESKO.plus

Budoucnost Nádraží Holešovice je dál nejistá. Město, DPP i investor se však chtějí dohodnout

Reality

Jak bude vypadat okolí významného dopravního uzlu? V tuto chvíli řešení neexistuje, vůle dohodnout se však je na všech stranách.

ČTK

Přečíst článek